Moje super duper třída..

"Zavřít oči, usnula bych, pokud ale opravdu musím, udělám to tedy. Má nálada se odvíjí od bláznovství, okolo mě všichni blázní i já blázním. Nemohu se soustředit, moje oči jsou roztěkané a nedokáží zaměřit na jeden objekt. Můj tep narůstá a ja myslí, že jestli to tak půjde dál asi zemřu. A najednou dost. Konec. Zvláštní, jako kdyby mě něco zastavilo těsně před dosažením cíle. Tak budu muset doufat, nic jiného mi nezbyde, že příště se to podaří. A je to tu.. Zavřu oči a cítím sluneční paprsky mířící skrze mě. Jako přes sklo. Jako neviditelná se cítím být. Jsem v místnosti a nejsem. Ostatní mě vidí ikdyž nevidí. Vnímají ikdyž nevnímají.. A můj tep už zase roste." (2.4. 2009 při hodině Čj- popište své aktuální pocity)

Trochu bych to poupravila:
"Zavřít oči, usnula bych, pokud ale opravdu musím, udělám to tedy. Má nálada se odvíjí od bláznovství, okolo mě všichni blázní i já blázním. Všichni okolo mě se chovají jako zvířata, bojují o své teritorium, jako kdyby jim hrozilo vymření. Neuvědomují si, že to není JEJICH teritorium ale je to naše společné. Nemohu se soustředit, moje oči jsou roztěkané a nedokáží zaměřit na jeden objekt. Můj tep narůstá a ja myslí, že jestli to tak půjde dál asi zemřu. A najednou dost. Konec. Zvláštní, jako kdyby mě něco zastavilo těsně před dosažením cíle, tedy smrti. Tak budu muset doufat, nic jiného mi nezbyde, že příště se to podaří. A je to tu.. Zavřu oči a cítím sluneční paprsky mířící skrze mě. Sice mně hřejí, ale procházejí mnou bez sebemenších problémů. Jako přes sklo. Jako neviditelná či průhledná se cítím být. Jsem v místnosti plné lidí a přeci se cítím sama. Jsem ve společnosti lidí a nejsem. Ostatní mě vidí ikdyž nevidí. Vnímají ikdyž nevnímají. Cítím se jako vzduch, který si uvědomíme pouze když ho potřebujeme. Cítím se jako včela, kterou těsně poté co vám dá med, tedy plod svém práce, odeženete. A můj tep už zase roste. A já už zase cítím přicházející temnotu. Temnotu samoty, temnotu strachu z ní.
Kdy už konečně příjde to uklidnění? Jeden den bez hádek, posmívání, úšklebů? Jeden den kamarádství, úsměvu a lásky k bližnímu svému? Odpověď zní asi nikdy..
Jak již řekl někdo před velice dlouhou dobou- Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Můj život již nikdy nebude stejný. Má třída již nikdy nebude stejná, ale mohla by být lepší. Protože horší doufám, že ne. "