Samota

Ta samota je tak ubíjejcí. A dnešhní společnost skoro až diskriminuje lidi, co jsou sami. Existují takové slevy pro dvojice, pron rodiny s dětmi, ale slevy pro jednotlivce nejsou. Vím že to jde těžko udělat, ale myslím že kdybychom opravdu chtěli, šlo by to.
Co má samotný člověk dělat? Když jde do baru, všichni ostatní jsou tam s přítulem/přítulkyní. A vy? Zase jim děláte křena, a zůstanete sami. Tak je možná lepší do toho baru ani nechodit. jenže to potom nemůžete nikam. A zůstanete sami doma před televizí. A bez šance to změnit, namítli by někteří (samozřejmě že ti spárovaní...) Jenže oni asi neví, jak je těžké jít někam když víte že zase zůstanete v rohu, budete se nudit a budete sami. Asi si nikdy nezažili to, že jste v místnosti plné lidí a cítíte se úplně opuštěný. Protože pak by se nedivili mého strachu ze společnosti.
Mimo to, u mě je to ještě o něco složitější. Stěžuji si když jsem mimo společnost ale když se okolo mě shluknou lidi cítím se také nesvá. Tedy si stěžuji. Takže ano, máte pravdu, stěžuji si v bkaždém případě, alespoň to tak vypadá. Ale není, stěžuji si jen v extrémech. Ráda se bavím s pár lidmi (teda nejraději s jedním), protože když je těch lidí více, nestíhám všechno sledovat a pozorovat reakce. Proto je nejlepším 1 až 2 lidi plus já.
Já totiž miluju pozorovat lidi, jak gestikulují, jak reagují na různé podněty,... Je to zajímavé a o člověku Vám to dost často něco poví. A je ton mnohem přímější a pravdivější nežli mluvení. Lidé Vám totiž mohou lhát, něco zatajovat,... ale když se nekontrolují a mluví společně s gesty, prozradí na sebe mnoho. Zda jsou šťastní, spokojení, líbí se jim prostředí kde jsou, sympatie či anipatie k člověku se kterým se baví,... A potom už s tím můžete dál pracovat. A dokonce pokud je ten člověk sám si při povídáním s ním potvrdit a poupravit své závěry. Jenže takhle nelze sledovat více lidí, tedy jde jenže je to dost náročné a tak si nemužete (tedy spíše já nemohu) povídat s ostatními a být přítomen tomu hovoru. Protože to vyžaduje pozornost a ta se právě zaobírá sledováním.
Musíte si však dávat pozor, jak upřeně se díváte. Aby Vás nikdo neobvinil z Voyerství, nebo Vám nedal pěstí, protože i to se stává. Možná to i vyyžaduje umění, to nevím....
Jenže pokud někoho takto sledujete vydělujete se od společnosti a tím se separujete a zaděláváte si na samotu. A ta je strašná, nemít nikoho s kým si popovídat večer po škole, s kým jít ven, do kina, divadla,kdo by se o Vám staral, vyzvedával Vás,... Nebo s kým by jste sdílela své pocity a on s Vámi. Pro koho by jste mohla dělat to co on pro Vás...
Jenže to se někomu s takovou absencí štěstí ani nemůže podařit. Takže asi budu navždy sama samotinká. S hrstkou přátel potrhlou rodinou a bez přítele....
Na druhou stranu být svobodná má i své výhody, nikdo Vás nemůže opustit kvůli jiné osobě. Nemusíte si lámat hlavu, co dát k narozeninám. Nemusíte se bát, aby na někoho nežárlil.
Ale pořád je lepší být s někým... takže gratuluji všem, co někoho mají (velice jim to přeji) a přeji jim dlouhý společný život a štěstí.....