čtvrtek 23. dubna 2020

Popis mého prožívání těchto dní...

Už dlouho jsem na blog nepsala.
Nebylo to ani tak tím, že bych neměla v hlavě spoustu nápadů či námětů, ale spíše jsem je ventilovala mluvením než psaním.
Jenže mluvení s kamarády (respektive častěji s kamarádkami) v době omezení pohybu jaksi nebylo tak dobře možné a tak se zkouším vypsat zde :)

Pokusím se zde popsat, jak poslední měsíc (plus mínus) funguju...
Od 12.3. jsem doma, nejdříve na home office z vlastního rozhodnutí a potom (od 16.3.) z rozhodnutí mé nadřízené. Vzhledem k tomu, že moje práce je hodně kancelářská (část s ježděním po ČR je již ukončena a teď už jen tahám za nitky) a tak je možné ji stejně dobře vykonávat z kanceláře i z domova (přesto jsem raději pracovala v kanceláři). Takže jsme od té doby s drahým polovičkou doma oba.
Moje práce byla z počátku trošku složitá, protože velká část z ní se měla týkat organizování vzdělávacích kurzů a setkávání relevantních lidí, což ale v době omezení pohybu a karantény nebylo jaksi možné. Trvalo tedy nějakou chvilku, než jsme přišly (kolegyně, nadřízené a já) na to, jak dále pokračovat. Ale na něco jsme nakonec přišly a tak se to rozjelo, také pak vzniklo jedno z nařízení MPSV, které se týkalo i naší práce a díky tomu se to rozjelo ještě o něco více.
Také jsem se v mezidobí snažila pomáhat s administrací webu naší organizace, kam se dávaly novinky a aktuální informace. Ze začátku jsem v tom byla docela aktivní, ale potom jsem se stáhla do ústraní, protože to dělali jiní lidé lépe a tak jsem se jim do toho už nechtěla motat...

Mimo práce jsme doma řešili nákupy (poprvé jsem vyzkoušela nákup potravin online u Košíku, Rohlíku i Tesco online), ale také jsem chodila do blízkého Lidlu. Z počátku bylo nějaké zboží nedostatkové (např. těstoviny a rýže v Lidlu) a velké čekací fronty na objednání (a hlavně doručení) v online obchodech, ale všechno už se postupem času nějak uklidnilo (asi už všichni mají velké zásoby). Teď už je nedostatek pouze dezinfekce a droždí (třeba to má nějakou souvislost)... :)
No a začala jsem doma mnohem častěji vařit a péct. Když jsem chodila do práce, tak jsme vařili hlavně o víkendech, večeře občas a na obědy jsme (polovička i já) chodili v blízkosti našich kanceláří a pouze výjimečně jsme měli krabičky z domova. Teď je to však jinak - téměř denně vaříme (pokud tedy nemáme zbytky z předešlého dne) a peču skoro obden. Má to však pozitivum - rozšířili jsme náš jídelníček i o dříve nedělaná jídla - např. domácí lasagne, domácí buchtičky s vanilkovým pudinkem (a trošičkou rumu), králíka,... Hodně jíme saláty (ty dělá hlavně polovička a tak máme obrovskou spotřebu tuňáka, kukuřice a mozzarely) a taky se snažíme jíst více ovoce.

Dny bohužel trávíme prací v bytě (máme sice krásný byt, ale zeleň jsou tu jen hřbitovy), po večerech vyrážíme na procházky (někdy zakončené zmrzlinou, pokud to počasí dovolí) a posloucháme podcasty (polovička objevil podcast o Historii českého zločinu - https://dvojka.rozhlas.cz/historie-ceskeho-zlocinu-6945272#event-8188695 a tak při večeřích posloucháme o vraždách, loupežích a jiných kriminálních činech a někdy se nestačíme divit lidským osudům).
Víkendy se (teď za hezkého počasí) snažíme trávit mimo Prahu na naší chatě (kde jsou sousedi výrazně dál než 2 metry a hlavně je tam zeleň) nebo jinde venku. Protože upřímně- sedět doma v bytě mi plně stačí v pracovním týdnu a na víkend (i pro svoje psychické zdraví) potřebuju prostě VEN!


Všeho všudy tedy omezení pohybu neovlivnilo náš život tak příliš zásadně. Všechny existenciální potřeby (zdraví, bydlení či příjem) našich rodin i nás jsou (naštěstí) pokryté a tak si vlastně nemůžeme na nic stěžovat. Patříme k těm šťastnějším...
Bohužel neumím šít, takže do krásného fenoménu šití roušek jsem se nezapojila, ale podpořili jsme finančně vybrané smysluplné kampaně. (Mimochodem krásné roušky nám ušila polovičkova maminka a dále jsme další dostali od mého taťky, takže oběma zdrojům MOC DĚKUJEME)
S polovičkou nám to klape (ťukám na dřevo) přestože jsme oba zavření v bytě už více jak měsíc a tak by se mohla dostavit ponorka.
Jen mi chybí kontakt s lidmi. Sice si s kamarádkami občas píšeme, nebo jsme měli i videohovor, ale prostě to není ono...

No tak jen ta svatba... měli jsme na květen domluvenou veselku, která se musela odložit... mrzí mne to... dlouho jsme to odložení zvažovali, ale i kvůli části rodiny v zahraničí (a tedy uzavření hranic) jsme neměli jinou možnost :(
Takže i když už jsme měli spoustu zařízených věcí, tak budu ještě nějakou dobu zasnoubená a nikoliv vdaná. Ale pravdou je, že být zasnoubená s polovičkou je moc krásné a každý den s tím úžasným prstýnkem na prstu si užívám... Už dlouho vím, že On je ten, za koho se chci provdat a tak prostě na to "provdání" budu muset ještě nějakou chvilku počkat...