Moje momentální rozpoložení?

Jestli někoho zajímá, jak se mám tak tedy:
Docela dobře (rychle najít dřevo, abych to na něj zaklepala)... Sice bych se raději momentálně nacházela o 14km jinde (podle map je to nejkratší cestou 14 a nejrychlejší 20km), ale i doma je dobře.
Vlastně mám, co jsem dlouho chtěla. Moc hodného a skvielého drahého polovičku, kde bydlet, hodnou rodinu, dobrou (ikdyž náročnou) školu, nějakou práci,  jsem zdravá atd. Takže se mám vlastně dobře...
Neříkám, že bych nic neměnila, tak to není, ale byly by to jen maličkosti. Například bych tu vzdálenost na to místo, kde chci raději být zmenšila (vydělila bych ji tak 8-10) nebo ubrala drahému polovičce práci do práce a do školy :) (a přidala peníze) či něco takového. :D

Také neříkám, že mě občas některé věci neštvou (a tak bych je ráda změnila), hlavně když si něco naplánuji a mé plány se poté zbortí, jako domeček z karet. (to se mi v poslední době stává často) Na druhou stranu to, že se mé plány zbortí, ještě neznamená katastrofu, jelikož se plány změní a nebo nastupuje spontánnost a ta také může vést k cíli. (třeba někdy i lepšímu).
A některé věci bych zase za žádnou cenu neměnila... polovičku, rodinu,... a asi i školu, práci,... zážitky za poslední rok a kousek (vlastně celý poslední rok a kousek)... (ikdyž některé z jmenovaných mě občas maličko štvou :P )

Mám se dobře, žiji blaze. Jak žijete vy? Jak nemám ksichtknihu tak jsem tak nějak odtržena od ostatních.. třeba spoluskautíků, docela dlouho jsem je neviděla, ale oni se asi domlouvají pouze na té ksichtknize a tam já nechci. Škoda... Ráda bych jim řekla o tom, jak jsem byla pozvána (tedy já jen jako +1) na svatbu někoho, koho jak jsem později zjistila znám z Prutů atd. Jenže jak? Tak tohle je další věc, co bych ráda změnila.. snad budu mít příležitost :)

Můj školní týden

Nevím jestli to víte či nevíte, ale už jsem zase studentem.
Tentokráte studuji fakultu jiné úrovně nežli byla ta minulá. Teď jsem studentem FSV UK. Mým oborem je Veřejná a sociální politika a pokud asbolutně nevíte, co tam budu studovat tak mi věřte, že to ani já.
Hned první den na nás navalili spoustu seminárek (jednu dvacetistránkovou), přednášku v Aj (přednáší ji Čech, ale je v Aj kvůli Erasmákům) a mnoho dalšího.
Asi to nebude tak jednoduché, jak jsem si to představovala.
Pravděpodobně bude složitější skloubit zbytek práce se školou a s tím mít čas pro sebe a mého drahého polovičku. Ale jak jsem se nedávno vyjádřila své kamarádce: Toto jsou téměř poslední léta, kdy si můžu trochu užívat nežli naplno nastoupím do práce a budu od nevidím do nevidím pracovat. Takže si teď budu užívat a budu žít i mimo školu. Tedy obráceně budu žít a budu mít i školu. Prostě se nebudu tolik zaobírat tím, zda mám jedničku či jsem prolezla jen tak. Za pár let to stejně nebude nikoho zajímat.
Za pár let se už nikdo nebude ptát jak jsem studovala, kolik jsem měla kreditů, jak hodnotili mojí seminárku atd.
Za nějakou dobu bude už záležet jen na mě (a okolnostech), jak své vzdělání zužitkuji. Bude na mě, jak budu žít svůj život. A já se nechci za pár let probudit a zjistit, že jsem zabředla do každodenní práce, která mě nebaví a je to pouze způsob obživy. Sice to možná někomu stačí, ale mě (z mého dnešního pohledu) nikoliv. Chtěla bych, aby má práce byla něčím a někomu (mimo mé peněženky, ikdyž s tím to asi nebude valné) prospěšná. Jako mám ve svém Bucket listu, chtěla bych aby moji rodiče a mé děti mohli být na mě pyšní za to, co dělám a proč to dělám.

Takže teď téměř každý den chodím do školy a kromě jednoho dne hned po škole běžím do práce. Jednou je to dokonce ze školy do práce a pak zpět do školy. Popravdě je to ubíjející. Vlastně můj rozvrh se ani tak neřídil mými preferencemi, jako tím mít dostatek kreditů naměstnaných na chvíle kdy nejsem v práci. No časem uvidíme, jak a jestli to budu zvládat. V práci jsem na dohodu a mám tedy jen pár hodin (a tedy jen pár peněz) a i to možná i časem příjdu.. Z čeho pak budu platit své výdaje to nevím...