Těch osm měsíců mého působení na MPSV uteklo jako voda a přiblížil se
čas loučení.
Zažila jsem tady toho mnoho -
něco lepší a něco horší, ale celkově to hodnotím pozitivně. Určitě mi
moje působení na pozici inspektora v sociálních službách mnoho dalo a něco
mi možná i vzalo, ale to se asi spíše pozná až časem.
Teď jen vím, že jsem se tady potkala se spoustou lidí, někteří byli
(jak by řekla moje babička) „zajímaví“
J a na některé budu
ještě dlouho vzpomínat a třeba se s nimi i dále potkávat (např. MP). A
některé už snad nepotkám – dvakrát už mi to stačilo J
Také práce to byla rozmanitá a některé části mne opravdu bavily
(samotná inspekce) a jiné tolik ne (administrativa okolo). Zjistila jsem o
sobě, jak mě baví kritizovat ostatní (možná za to můžou ty učitelské geny), ale
moc dobře vím, že nejsem o nic lepší než oni (naopak někdy jsem horší).
Ale hlavně jsem zjistila, že tohle není práce pro mě. Jsem opravdu ráda
za příležitost si ji zkusit a poznat, jak to chodí, mnohému se přiučit a potkat
spoustu lidí (kolegů i poskytovatelů), ale tohle není ta práce, kterou bych
chtěla dělat a když se mi (sama od sebe) naskytla příležitost zkusit něco
jiného, tak jsem po ni skočila.
Připadám si díky tomu ještě víc jako nomád a zapíšu si další „vyzkoušenou“
práci (už mám 4) a půjdu vyzkoušet tu pátou s nadějí, že tam vydržím déle…
A tak tu dnes sedím, čistím si počítač od různých dokumentů, uklízím
kancelář a bilancuji. Poslední dva měsíce jsem už byla v kanceláři sama
(obě moje kolegyně odešly na konci června) a tak mi tu vlastně bylo smutno.
Minulý týden odešly dvě kolegyně a předevčírem další. Z původně 10 lidí na
oddělení v půlce května tu zbývají pouze 3 a z toho je pouze jedna
inspektorka a to je ještě nováček (nastoupila v únoru). Za poslední tři měsíce došlo k mnohým změnám
a některé, dle mého názoru, nebyly úplně šťastné, jenže často člověk není v pozici,
aby to mohl změnit… Takže logickým rozhodnutím je odchod a přestože já se neřídím
vždy čistou logikou, tak v tomhle ano…
Včera jsem už předala elektronické dokumenty v našem počítačovém
programu, takže tam už na mě kouká jen oznámení „0 souborů k vyřízení“ a
už mě čeká jen zítra těch 80 spisů předat papírově. Poté si nechám podepsat od
všech možných (i nemožných) lidí, že jsem odevzdala vše, co jsem měla,
rozloučím se a TRADÁ! Čeká mě měsíční „dovolená“ a pak nová práce. Nové
zaučování, noví lidé, nové zkušenosti,… Tak s radostí do toho!
