Cesta zpět - 29-30.4

Do autobusu jsme nastupovali už když se tam nacházeli lidé z jiných destinací (Marseille,..) ale i lidé dříve přijetí. Asi nespoléhali na dopravu od Francouzů..
Dlouho jsem hledala kam si sednout, velice dobře jsem si totiž pamatovala nezkušenosti z cesty do Nice. Doufala jsem tedy v spolusedící ženu. Bohužel jsem žádnou takovou nenašla a tak jsem vepředu autobusu musela vybrat slušně vypadajícího pána. Jenže jsem objevila volnou dvojsedačka, sice na ní bylo reservé, ale i tak jsem se zeptala řidiče, zda je volná.A byla! Super, hned jsem se tam nahrnula. Jakmile to viděl jeden mladý, asi anglicky mluvící, kluk chtěl si ke mně sednout. Jenže já viděla jednu z holek z naší české výpravy jak hledá místo, zavolala jsem tedy na ní, ať jde ke mě a klukovi pokazila naděje. Byla jsem velice ráda, že vedle mě sedí ona a ne nikdo jiný. Půjčila jsem jí svůj polštářek, povídaly jsme si o všem možném (i nemožném) a bylo to fajn. Zastavovali jsme opravdu každé čtyři hodiny, ale i tak cesta byla nepříjemná a vyspat se zcela nemožné. Dlouho jsem hledala příhodnou pozici, nakonec jsem ji objevila- na kolena jsem si dala batoh a hlavu položila na něj. Sice z toho bolel krk ale záda a zadek ne…J Výhodou též bylo, že jsme seděly za volnou dvojsedačkou, byla to dvojsedačka pro řidiče. Oni tam měli věci, takže jsem o tuto sedačku mohla mít opřené nohy. Ale bylo to i nevýhodou, byli jsme totiž vzdálené od ostatních ze skupiny…
A ani nám nepustili film, velice mi chyběl Steven Segal a jeho bojové umění.. J… Jeli jsme přes spoustu zajížděk a stavěli a po cestě nabírali lidi.V Ženevě, Norimberku, Frankfurtu,..Na německé dálnici jsme nabrali asi dvou hodinové zpoždění, sice je tam za normálních okolností neomezená rychlost, jenže teď tyto okolnosti nebyly- opravoval se tam skoro každý úsek, takže to bylo vždy svedeno na jednu stranu a omezena rychlost na max 80 km/h. A taky k tomu dopomohla dokonce dvojnásobná kontrola tajnou celní policií. Nefunguje jim totiž asi informační systém a tak nás zastavili dvakrát, ale řidič jim vysvětlil, že jsme již zkontrolováni byli a tím to urychlil natolik, že si část lidí myslela, že zabloudil.
Toto zpoždění jsme sice poté nějak snížili, ale průjezdem přes ucpanou Motol jsme ho zase nabrali a místo toho, abychom přijeli ve 14:45 jsme přijeli o dvě hodiny později. Pozdě, ale přeci a v pořádku to je hlavní..