5.den - sobota 25.4.

5.den
Dnes ráno jsem vstávala asi okolo deváté hodiny. Venku se toho již spoustu dělo. A odněkud bylo slyšet francouzský štěbetání dvou kluků. Myslela jsem, že je to z venku, ale ukázalo se, že to tu má Anny brácha nějakého kamaráda. Došla jsem dolů na snídani (jogurt a pomerančový juice) a povídala si s Aninou maminkou. Ta mezitím lísala jednu z jejich dvojčecích koček. Ptala se mě na můj program, jenže já nevím, to záleží na Anne. Tak jsem si zalezla nahoru do „svého pokoje“, kde jsem si dopsala denník. Mezitím přišla Anne s tím, jestli nechci nějaké sušenky, co upekla její maminka. Přinesla mi tedy tři, byly zajímavé a moc dobré.
Když tak přemýšlím co budu dělat, asi bych chtěla dojít koupit ostatním a sobě něco jako suvenýr. A protože zítra mají obchody zavřeno musím to udělat dnes. Taky bychom měly udělat letošní projekt- nějaké jídlo či desert. Tak uvidíme..
Jen co jsem vyšla z pokoje abych si zašla na záchod zastavila mě moje francouzska s tím, že za pět minut odcházíme.Kam zeptala jsem se…Jdeme nakupovat ingredience do našeho dezertu, tedy abychom mohly udělat projekt. Tím mě vyšokovala protože jsem nebyla zrovna připravena někam jít, tak jsem rychle odběhla na záchod, rychle na sebe hodila nějaké slušnější oblečení a vyšly jsme. Ani jsem si neuvědomila, že musím vypadat strašně- nemám umyté vlasy.Tak jsme šly, nejdříve jsme koupily smetanu na šlehání, potom jsme šly do tureckého obchodu abychom koupily oříšky. Tam byl fakt obrovský výběr. Nevěděly jsme jaké koupit. Viděly jsme tam nějaké Brazilské ořechy, a když jsem řekla, že je má mumínek ráda, hned jí je chtěla Anne koupit (to od ní bylo milé). Nakonec jsme našly kešu oříšky, teda doufám, že jsou to kešu, a tak jsme koupily je. Potom jsme jely domů. Tady jsem zalezla do pokoje, kde jsem najednou začala zničeno nic pšikat. No a potom byl oběd. Měli jsme nějaký salát, byl z jablek a červené řepy, byl dost divný. A potom jsme měli na plátky nakrájené brambory a k tomu bylo nedopečené maso. Uprostřed bylo skoro syrové a na okrajích skoro hotové. Bylo to zajímavé, ještě nikdy jsem to nejedla a hlavou mi přitom, mimo odpovědí na otázky, které mi kladl Anin tatínek, že z toho můžu mít tasemnici,..
Už nepšikám, ale mám děsnou rýmu a tak nevím co bude. Doufám, že je to třeba jen přechodná alergie, ale nevím ne co... Asi si vezmu ten protoParalen.
Tak a ted se budu chystat do Centre-Deux. Teda chtěla bych. Nemám ještě ale plány co komu koupit. Něco babičkám (víno?), tatínkovi, Míšovi (martini?), mumínkovi, Nikol, Vladce (kompoty), Maki, Kláře,.. a sobě. No uvidíme jak to dopadne.
No takže se u mě po chvilce objevila Anne, s tím, že za chvilku odcházíme. Upřímně myslela jsem, že půjdu sama, ale to nevadí. Tak jsme vyrazily, šly jsme jakoby směrem k Centre-Deux, jenže když jsme nastoupili jely jsme tramvají na opačný směr nežli je Centre-Deux. Prý že je tam sraz s ostatními. Ukázalo se, že tam měla sraz ona s kamarády, to by mi ani tak nevadilo, jenže žádní češi tam nebyli!!! No byla tam sice jedna francouzska, která zde má češku, jenže její češka byla na jinde. No super! Tak jsme dojeli do Centra-Deux, kde se snažili mi naznačit že budou chodit a nakupovat se mnou. To jsem odmítla a řekla jsem že se tu sejdeme, že když už nakupuji tak sama.. Sraz byl v půl páté. Stihla jsem nakoupit vše, co jsem chtěla a utratit tak spoustu peněz. Taky jsem stihla ztratit a poté nalézt dárek pro Káju.
Když jsem před půl pátou, asi dvě minuty, už seděla na smluveném místě, říkala jsem si, že určitě budou mít zpoždění. A měla jsem pravdu. Asi ve 40 mi napsala Anne, že jsou v mekáči. Tak jsem sebrala své saky paky (nebylo jich málo) a vydala se do dolního podlaží k mekáči v domění, že tam sedí a tak že si sednu k nim a popř. něco pojím. Ale ne. Už byli u východu a hnali mě s mými taškami do schodů, potom k obchodu s potravinami potom támhle, pak zas támhle. Až jsem toho měla dost a požádala jsem Anne o klíče. Abych mohla zajít „domů“ dát si tam věci. S brbláním mi je tedy předala. S tím, že jsme se dohodly, že se později někde setkáme.
Tak jsem tedy odjela. Vyšla s častými zastávkami až na kopec, kde Anne bydlí. Odemkla si dveře a s obrovskou radostí si odložila batoh a lehla si do postele. Ne na dlouho. Za chvilku mi přišla SMS od Anne, kde jsou. Tak jsem se tedy zvedla, vzala si věci, Anniny klíče a vytratila se. Domnívala jsem se, že je s ostatními čecho-francouzi, ale realita byla jiná. Ještě však než jsem na to přišla, ale dost pozdě na to, abych se mohla vrátit k ní domů, mi Anne napsala SMS, že asi bude lepší zůstat doma. Já na to koukala a nepochopila jsem, tedy dokud jsem nepřišla na to, že náš program nebude čechofrancouzký ale s Anninými kamarády. Těmi puberťáckými nevychovanci a spratky. Jeli jsme k jednomu z nich domů. Byla tam fakt ohromná nuda, seděla jsem na pohovce a hrála si s mobilem. Ve vedlejší místnosti se někdo pomocí napodobeniny el. kytary snažil napodobit zvuky, ze zvolené písničky. Jakoby hrát na kytaru a přitom zpívat, ježiš to bylo falešný. Já nemám skoro žádný hudební sluch, ale tohle by tahalo i hluchého. No tam jsme strávili asi hodinu a půl, potom z Anne vylezlo, že večer je nějaká párty organizovaná Anais. Taky z ní vylezlo, že se půjdeme najíst k jejímu příteli. Na to jsem se na ní zadívala způsobem- ty si klidně jdi, já jdu k tobě domů, ohledně klíče mám. Pravděpodobně pochopila, tak navrhla abychom se najedly v místní putyce. Tak jsem jí řekla, že se chci osprchovat. Tím jsem jí naštvala natolik, že se zvedla a řekla že jdeme. Jdeme znamenalo ještě asi dvacet minut tak postávat ve dveřích. Když jsme nakonec vyrazili, zjistila jsem, že pozvala i své přátele do toho baru. Naštěstí se tam potom nedostavili. Cesta domů, jely jsme jen já a Anne, byla dosti strohá, ani jedna jsme nepromluvily. Ona šla asi dva metry za mnou. Před domem jsem jí dala klíče. U ní doma byl její brácha a nějaký jeho kamarád a kamarádka. Já se rychle osprchovala a oblékla tak, abych mohla jít. Ona se postarala o večeři, protože její mamka byla pryč a táta přišel až když jsme odcházely. Vyrazily jsme na sraz, tedy já si myslela že je to sraz bylo to setkání jejich kamarádů. Teprve s nimi jsme šli na sraz, kde jsme byli s předstihem asi 20 minut. Nějací češi už tam byli a tak jsem se bavila s nimi.
Poté dorazila již mírně dost napitá skupina čechofrancouzů, která si již předtím nakoupila alkohol a konzumovala ho. Bára a Denisa dokonce vlezly do fontány. J No a potom jsme vyrazili do baru. Nikdo nevěděl kam půjdeme, tak jsme se nakonec utábořili tam kde minule a spoustukrát během minulých výměn. Tentokráte jsme ale seděli venku, aby mohli kouřit (a tím to mě, jako nekuřákovi, foukat pod nos). Byla tam děsná nuda a ošidili nás asi o jedno euro. Anne tam byla v doprovodu svého přítula. A asi okolo půl desáté se zvedla s tím, že jde k němu a potom se pro mě okolo dvanácté staví. Ježiš to byly jedny z nejdelších dvou a půl hodin, co jsem kdy zažila. Taková nuda. Není to chyba těch lidí, ale tím že jsou z jedné třídy tak se zabaví mnohem lépe. Hrozně jsem litovala toho, že jsem kdy dovolila tu výměnu Francouzek.
No a asi okolo dvanácté se tam objevila Anne s přítulem, že jdeme domů. Byla jsem ráda že jdeme, konečně! Jenže jsem jim musela dělat křena, když pak jednou zastavili a začali se líbat myslela jsem že je zabiju, jenže to bylo loučení, on šel domů a my pokračovaly. Přijel pro nás tatínek a já byla šťastná, že jdeme konečně domů. Doma jsem ulehla do postele a spala a spala..