8.den - úterý 28.4.

Během noci mě několikrát vzbudila jedna z jejich dvojčecích koček, tím, že mi vlezly na hrudník. A protože iž takhle s rýmou mám co dělat abych dýchala tak s kočkou na hrudníku to nešlo skoro vůbec.Sundala jsem ji tedy, jenže ona se jen tak nedala a rychle si vylezla zpět. Nakonec jsem se naštvala a ucpala díru, kterou ona leze do pokoje, slyšela jsem sice chvilku škrabání, ale pak to ustalo.
Ráno jsem tedy vstala, ozvalo se zaklepání a já se oblékla. Cítila jsem se mnohem lépe nežli včera. Sešla jsem tedy dolů se nasnídat, prohodila pár slov s její maminkou a vzala si z ledničky jogurt a juice. Anne byla ještě, ostatně jako i její bratr, zalezlá v pokoji. Její maminka je tam šla vzbudit, ale očividně neuspěla, protože se vrátila s zvláštně se usmívající. Spíše šklebící.
Poté co jsem se nasnídala šla jsem do koupelny, mohla jsem v klidu bez strasu protože Anne byla ještě stále u sebe v pokoji. A tak jsem se umyla atd. Poté jsem si připravila věci a dala je před dveře abych je potom jen popadla. A vrátila se do pokoje, bylo již deset minut poté, co jsme měly odcházet, když se ozvalo zavolání abych šla. Tak jsem tedy šla.
V tramvaj jsme zase potkaly Leticii s Yvetou (jako včera). Zase, jako my, jely pozdě. Ale tentokráte to vadilo snad ještě méně, protože ani autobus tam nebyl. Ale profesorky ano. Dnes nebylo nejhůře mě, ale Denise, která u sebe rozpoznávala příznaky počínající angíny. Tak jsem se od ní snažila držet dál. Úplně mi totiž stačí má rýma. Dnes jsme měli jet do antického města Vienne. A společnost nám budou dělat frantíci co se učí latinu. Je mezi nima i jeden, co jsem ho potkala když jsme hráli volejbal, je z Německa. Chvilku jsem si s ním povídalka, ale nijak zvlášť moc.
Po příjezdu nás rozdělili do dvojic (čech-francouz). Byla jsem s tím Němcem, ale příliš jsme se nepaktovali, protože šlo pouze o to během celého dne vyplňovat nějaký dotazník ohledně toho města. Navštívili jsme forum a antické divadlo. Poté byla dvouhodinová pauza na oběd. Během této pauzy jsme stihli zevlovat, hrát pantomimu, opalovat se a kluci si hrát s hakisákem. Potom jsme se přemístili k muzeu. V tomto muzeu se nachází zbytky z antického města, mají tam zahradu, kde jsou naznačeny obvodové zdi některých baráků. Někde, pokud se dochovalo, i zdi pokojů. A jedny lázně, dochovaná je pouze část. tam jsme měli zase zevling. Dvě hodiny. Hráli jsme pantomimu. Ani jsem si nestihla všimnout že ten čas tak plyne a už byl čas jít. Z muzea jsme šli rovnou k autobusu. A autobusem do St. Etienne, kde jsme v té jejich škole čekali asi hodinu na Francouze, protože oni končili v šest.
Potom mě ta moje vzala na palačinky s nutelou, do jednoho obchůdku. Jenže nebyly tak moc dobré, byly dobré ale ne tak moc, jako ty tenkrát na první výměně. A potom jsme jely domů, kde píšu tohle.
No a potom byla večeře. Měli jsme zase spoustu zeleniny. Prostě tvrdím, že tolik zeleniny kolik tady sní za jeden den, možná dokonce večer, by nám, normálním lidem, vydržel na týden (měsíc?). Ochutnala jsem avokádo- bez chuti.
A potom jsme se začaly dohadovat, spíše jsme obě řekly, že nevíme, že je nám to jedno, jestli půjdeme či ne za ostatními do baru. Nakonec rozhodla její maminka a tak jsme někdy po deváté hodině vyrazily. Zpočátku jsem absolutně nevěděla kam, že to jdeme. A ani později jsem to nevěděla, tedy dokud jsme nedorazily do skoro nejzapadlejšího baru v celém St. Etienne. Ale jakmile jsme vešly a já uslyšela českou řeč a výbuch smíchu, věděla jsem, že jsme tam správně. Večer probíhal dosti zvláštně. Chvilku mě to bavilo, chvilkami jsem to tam nesnášela. A nakonec jsem dostala křeče do břicha což byl jasný signál k odchodu, jako poděkování za uposlechnutí přestaly ihned po opuštění baru… Šly jsme kousek pešky a potom jsme chvilku čekaly na jejího tatínka a ten nás poté hodil domů, hodný to pán.
Tady jsem si chtěla jít vyčistit zuby a spát, jenže mé plány mi překazila Anne, která koupelnu okupovala tak dlouho, že jsem stihla dopsat tento článek až sem…
Už mám vyčištěné zuby a jdu spát… Dobrou!