2.den - středa 22.4.

Mnou nařízený budík snad ani nezazvonil, nebo jsem ho nezaregistrovala. Ale už jsem byla vzhůru, když se ozvalo lehké zaklepání a ve dveřích se objevila Anne s tím, že bych měla vstávat a že za půl hodiny (tedy asi v 7:30) odcházíme směr škola a sraz je tam v 8:15- jedeme do asi hodinu vzdáleného města jménem P???. Tak jsem vstala, oblékla se a připravila jsem si batoh a do něj důležité věci (peněženku, mobil, foták, deštník,..). Pak jsem šla na snídani, již tam byla maminka, která se mne hned zeptala, co si dám. Jedla jsem jako vždy jogurt a pila juice. Poté jsem chtěla jít do koupelny abych si vyčistala svůj chrup, jenže v té době se tam již krášlila má korespondentka. A tak jsem čekala, bylo již chvilku po půl (poté co jsme měly odcházet), když vylezla s tím že jdeme. Jenže já jsem ještě potřebovala se učesat a vyčistit si zuby tak musela ještě počkat! Poté jsme šly na tramvaj a tou do školy. I přesto, že jsme vycházely později do školy jsme dorazily včas (chvilku před, začíná se mi v tom podobat J). Ještě v tramvaji z ní vylezlo, že si něco zapomněla, ale nevěděla jsem co. Dokud nepřijela její maminka a nepřivezla jakýsi papír o tom, že oni jako její rodiče souhlasí s tím, aby ona ten den nešla do školy a jela s námi. Prý pokud by to neměla musela by zůstat ve škole-zvláštní..
Poté přijel autobus, nasedli jsme a protože bylo dosti ospalé počasí a nás čekala cca hodina jízdy usnula jsem. Prospala jsem více než dvě třetiny cesty, ale nebyla jsem sama asi všichni spali.
Autobus nás vyhodil kdesi v tom městě pod nějakým sopečným výrůstkem na jehož vrcholku, kam jsme se po schodech pracně poté drápali, se nacházel kostelík sv. Michala. Měli jsme průvodkyni, kterou jsem poslouchala dokud byla asi tak dva metry blízko, jenže ona pak poodešla aby nám něco ukázala, ale to už bylo moc daleko a tak jsem poslouchala už každé x té slovo a potom už vůbec. Mezitím jsem pozorovala okolí a bavila se s čechy. Zjistila jsem, že jeden z těch kluků (říká se mu Šmudlí) byl na matějské pouti na té atrakci po které toužím, to nás částečně sblížilo.
Potí jsme byli dovezeni do centra města, kde nás vysadili abychom došli ke škole, jmenující se stejně jako lyceum do kterého zde chodí Frantíci tedy Lycée Simone Weil. V té škole jsme měli dostat oběd. Jenže to bylo bráno jako rozchod asi tak na půl hodiny, ale pouze cesta z centra k té škole trvala asi 20 minut. Vyrazila jsem tedy směr škola s tím, že pokud mě někde něco zaujme (= bude obchod se zmrzlinou) zastavím se. Za mnou šli kluci a tak mě dohnali a šli jsme společně do Quicku, obdoba mekáče, kde jsem si koupila zmrzlinu a dva ze tří si koupili menu s hamburgerem a ten třetí, na mé doporučení, si koupil jahodový shake. Poté následoval oběd v té škole, bylo to velice zajímavé, protože jídelna byla dosti plná a tak jsme se pro „místní Frantíky“ stali zvířátky a oni nás museli okukovat jako v zoo. Jídlo bylo docela dobré.
Potom jsme jeli navštívit baziliku, kde nám nejdříve dali chvilku na prohlédnutí, pak nás zahnali tam, pak jinak, pak dovnitř hned zase ven. Nakonec jsme byli všichni tak znechucení jak to jen šlo. A vzniklo nové sloveso: zevler (=zevlovat, nic nedělat). Časuje se to jako parler.
Pak zase chvilka volno, tentokráte asi hodina a půl. Znovu do Quicku, znovu na zmrzlinu J A poté cesta zpět do St. Etienne. Znovu jsem, jako většina autobusu, usnula. Tady jsme poté jeli nakupovat, nikdo se mě neptal zda chci. Ona chtěla tak jsem asi chtěla i já. A potom domů na večeři.
Sešla se skoro celá rodina (máma, brácha, ona) a já, její tatík přišel v polovině večeření. Měli jsme salát z čínského zelí, nějakou něco jako jítrnici se zelím, jablko, jogurt a spoustu sýrů.
Potom, asi okolo půl deváté byl naplánován odchod do baru, kam jdou všichni češi i Frantíci. Jenže ona vlezla do koupelny, takže i prostá potřeba dojít si na záchod se stala neuspokojitelnou. Takže ona musela počkat, když vylezla z koupelny ona já tam vlezla místo ní.. (ale na rozdíl od ní asi tak na dvě minuty). Ten bar už znám z minulých výměn, ale ještě nikdy jsem nebyla v jeho horním patře. Je to tam docela hezké a nesmí se tam kouřit (J)… Povídali jsme ta s čechy a byla sranda.
Odešly jsem okolo jedenácté, došly jsme domů, já šla do sprchy a ted píšu tohle aby mi uschly vlasy. Super už jsou suché tak můžu jít spát, je půl jedné a já zítra vstávám v sedm.. tak dobrou!