Rozhodla jsem se, že abych mohla porovnat své dojmy během knihy budu si to zapisovat. A vzhledem k úvahu, že mě docela začalo bavit si psát blog tak to budu psát sem. Pokud si to někdo chce přečíst a nevědět moje postřehy je čas přestat číst.
Mé postřehy do str. 393
Hlavní postava Scarlett- je mi docela sympatická, ikdyž to, jak koketuje s muži (chlapci) a manipuluje jimi, přebírá je jiným dívkám a potom je odhodí a tak není zrovna mravně správné ale což. Někdy je mi jí velice líto, třeba v momentě, kdy je jejímu vyznání lásky Ashleymu přítomen další muž, ktrerý byl prezentován jako darebák. Také ji obdivuji ya to, jak se později zachová ke své "sestře" tedy ženě, ktreá si vzala jejího milovaného (a je to sestra jejího zemřelého manžela Charlese) když porodí. Není od ní hezké jak se k ní chová během pobytu v Atlantě, kdy jí dle mého názoru občas dává najevo, že ji nemá ráda. Ale v těžké situacio s ní zůstane a vlastně jí zachrání život.
Její rozhodnost a vlastní hlava jsou jedny z jejích předností před ostatními, fádními, dívkami jejího věku.
Melánie- slušná ,možná až moc, manželka Scarlettiného milovaného Asleyho. Je mírná, milá, sečtělá a dorosrdečná. Ale podle toho, jak nevnímá nebo bez povšimnutí přechází všechny Scarlettiny komentáře její osoby a neustále ji brání a dává ji najevo, jak ji má ráda. Aniž by se zamyslela nad jejími (Scarlettinými) myšlenkami nebo postranními úmysly z Melánie utvářejí přihlouplou a naivní dívenku. Samozřejmě je velice hodná, její ochota pomáhat v lazaretu a její vděčnost Rhettovi za navrácení snubního prstenu a vlastně i to, jak statečně přečkala těžký porod a celou cestu do Tary ji ukazují ve velice pozitivním světle. A také to, že i přes svoje tělesné vyčerpání a nezotavení se z porodu byla schopna v kritickém momentu (napadení Yankeem) vzít do rukou meč a pomoci Scarlett. Ikdyž to nakonec nebylo potřeba, protože byl již mrtvý Melánie dokázala přemici sama sebe a svou lásku a pacifismus a bránila sebe a ostatní. Takže tak naivní, nevýrazná a bojácná nemůže být.
Velice sympatickou osobou je mi zatím Rhett Butler. Jedná se sice o namyšleného a ironicky se projevujícího muže se skrytými postraními úmyslu u kterého nikdy nevíte, jak a kdy zareaguje ale je to jediný opravdový protějšek Scarlett. Jedině s ním se ona může měřit a jsou si v mnoha věcech (jak řekl sám Rhettú podobní. Ač zatím nechápu, proč se na poslední chvilku přidal k vojákům na nedoprovodil "zachráněné" Scarlett, Melánii atd až do Tary. Bylo to pro mě překvapením. Co pro mě nebylo překvapení bylo, že ji miluje. Upřímně již od první zmínky o této postavě jsem si byla jistá, že se se Scarlett nějak zaplete. Byl popisován takovým zajímavým způsobem, že mi bylo jasné, že bude hrát velikou roli.
Jestli můžu dělat predikce řekla bych že se ještě uvidí a možná se i vezmou, ale nevím jak je to s happyendy během válek a tak.
Po dočtení obou knih musím dodat některé věci. A hlavně poupravit některé své dřívější názory.
Scarlett: Je mi jí líto. Po dočtení jsem pochopila, jakým prošla vývojem. Ze sebestředné, koketující, rozmazlené a sobecké dívky se stala méně sebestředná, méně koketující, méně rozmazlená a méně sobecká žena. Tím, jak se s ní život "mazlil" jen v jejím dětství, ale od svatby s Charlesem a narozením syna to měla těžké. Hlavně pak po začátku války a když začali bombardovat Atlantu bylo to ještě horší. V tu chvilku se rozhodovalo o jejím budoucím charakteru a ona se zachovala nesobecky. Zůstala s Melánii (ikdyž kdyby bylo na ní odešla by, ale slíbila to milovanému Ashleymu), pomohla jí porodit dítě (ikdyž se toho strašně štítila a neuměla to) a nakonec ji odvezla do Tary. Postarala se o ni a snažila se, aby měla dostatek jídla a všeho, aby přežila ona i její napůl pomatený otec. Přestože se naprosto štítila veškeré práce byla schopna se do ni pustit, orat, dojit a udělat vše pro přežití. Objevila v sobě dostatek síly aby vedla celou farmu, ale její způsob byl dosti krutý a direktivní (všem nařizovala a zastrašovala je)
A když se vrátil její milovaný Ashley ubytovala i jeho a krmila ho. Nedělalo jí to takové problémy, jako kdyby musela živit někoho jiného- Ashleyho milovala.
Ale její charakter a touha dostat vše a hlavně zachránit Taru se znovu objevila když odloudila snoubence své sestry a vzala si ho za manžela, aby měla na splacení daní za Taru. (Daní, které byly vysoké, protože Taru chtěli odkoupit). Dokonce Frankovi nalhala, že její sestra si bude brát někoho jiného. Nepřemýšlela nad tím, že možná kdyby si vzal tu sestru i tak by zachránil Taru. Manželovi se nevěnovala a pokud nebylo po její stropila scénu. Dělala ostudu své rodině tím, že pracovala a nenechala Franka, aby se o ni postaral. Jenže nikomu neřekla pravý důvod svého hromadění peněz- toužila již nikdy nebýt chudá a proto musel a neustále vydělávat aby si to zajistila. Dokonce poté přemluvila Ashleyho aby nastoupil do její pily, aby mu mohla být nablízku. Nerespektovala jeho přání postavit se na vlastní nohy- šlo jí pouze o to, co chtěla ona. A Melánie si přitom myslela, že Scarlett myslí na to, jak se Melánie touží vráti do Atlanty.
Nevěnovala pozornost svému muži, jen pracovala a když ji přepadli zlobila se na něj, že neraguje. Nedošlo jí, že on reaguje, ale jinak nežli ona čekala- kdyby si ho více všímala zjistila by, že je členem Kuklux klanu, ale ona byla zahleděna do sebe.
A když ho zabili a celé město jí vyčítalo, že za jeho (a ještě jednoho muže) smrt může nevěděla co dál. I ona sama toho litovala.
Následně si vzala Rhetta, ale ani jemu nevěnovala pozornost. Žila vedle něj a toužila po jeho pozornosti ale sama mu ji neoplácela. Utrhovala se na něj za jeho poznámky a stále hledala něco, čím by mu mohla ublížit. Vzdalovali se od sebe, ale ona to neviděla. Znepřátelila si celou jižanskou (starou) Atlantu a nikdo se s ní nechtěl stýkat. Jedinou výjimkou byla Melánie, která ji navštěvovala, hlídala jí děti a neustále ji před všemi bránila. Zvala si do domu návštěvy a pořádala párty pro lidi, jimiž opovrhovala ale chtěla je využít ke svým cílům.
Ani nebyla nadšená, když zjistila že je těhotná. A když se holčička narodila rychle se postavila na nohy a zase pracovala. Jak moc na ni žárlila když si dcerunka tak rozumněla s tatínkem. A jak mu poté vmetla do očí, že je jeho vina, že zemřela (ikdyž to tak sama necítila ale potřebovala si vybít zlost).
Po tomto incidentu a ještě poté, co potratila a málem zemřela šlo to s jejím vztahem s Rhettem do háje. A korunku tomu nasadila svým neuváženým obejmutím Ashleyho. Tím si poštvala proti sobě i ty, kteří díky Melánii byli schopni ji alespoň snášet. A Rhetta tím asi definitivně ztratila.
Když poté zemřela Melánie a posledním dechem poprosila Scarlett aby se o Ashleyho postarala zdálo se, že je to to nejlepší, co se mohlo stát. Jenže v tu chvíli, ji došla pravda. Nikdy nemilovala Ashleyho, ale pouze takovou představu o to, jaký je. A další koho miluje je její manžel Rhett, ta myšlenka ji velice překvapila. No a v neposlední řadě ji došlo, jakou přítelkyni ztratila tím, že Melánie je po smrti. Celou dobu si Scarlett myslela, jak ji nesnáší a jak vše zvládá sama, teď ji ale došlo, že neví, kdy by bez Melánie byla, neví co by bez ní dělala.
Toužila vše Rhettovi říci a znovu se shoulit do jeho náručí, ale již bylo pozdě. Příliš dlouho ho trápila a on příliš dlouho čekal až ji vše dojde. Měl toho plné zuby. A opustil ji....
Melánie: zpočátku byla takovou nevýraznou osůbkou. Ale stála v pozadí a pomáhala vše a kdykoliv bylo potřeba. Byla sice naivní, že jí nedošlo jak se Scarlett pokouší o jejího manžela. Ale je dost pravděpodobné, že ji došlo, koho opravdu Scarlett miluje a tak ji to nedělalo starosti. Bránila vše, co Scarlett udělala bez ohledu na to, jestli s tím souhlasila či nikoliv (dost často nikoliv) a byla ochotna si proti sobě kvůli tomu poštvat celou Atlantu. Byla mnohem chytřejší nežli se mohlo zdát. A vždycky uměla nalézt na lidech tu lepší stránku a byla Scarlett neskonale vděčná, za vše, co pro ni udělala.
Byla to ta nejlepší přítelkyně, jakou si mohla Scarlett přát a ta nejlepší manželka, jakou mohl Ashley mít. On si to naštěstí uvědomil, ale Scarlett si to uvědomila až příliš pozdě.
A tak zoufale toužila po druhém dítěti, ale to přesně se ji stalo osudným.
Ashley: Byl to gentleman, ale neuměl žít. Miloval Scarlett, ale sám nevěděl proč. Po návratu z války z něj byla troska a Scarlett si ho vzala k sobě, sice neměl hlad a mohl se zotavit, ale nepostavil se na vlastní nohy. Nesmířil se s novými podmínkami. Neuměl pracovat na poli, neuměl vlastně nic. Byl jako stvořen pro dřívější doby otrokářství, ale pro dobu osvobození nebyl. A nepomohlo mu ani to, že si ho vzala k sobě na pilu. Jedinou jeho "svobodnou" aktivitou byl Kukluxklan.
Naštestí věděl, jaké štěstí má s Melánií. Ale i tak občas ujel a dal najevo svoje city ke Scarlett. Jednou v nepravou chvíli (viděla ho jeho sestra a pár jiných), ale naštěstí to nějak jeho žena přešla (nevěřila tomu).
Rhett Butler: Asi neoblíbenější postava. Nevím, jestli jsem to už psala, ale hned jak se objevil na scéně bylo mi jasné, že je jiný. A také to, že bude hrát velikou roli v celé knize, autorka ho totiž popsala jinak nežli ostatní a tak věděla, že je nějak důležitý. A byl...
Nechoval se vždy podle uznávaného bontonu a nebyl zrovna vrchol všech ctností, ale když ho "jeho milovaná" Scarlett potřebovala byl tam (sehnal koně a dovezl je mimo nebezpečí, byl ochoten jí za nějakou dobu půjčit peníze na Taru, utěšoval ji,..). Je pravda, že většinou mělo jeho chování postranní úmysly (větší zisk, blaho pro dcerku,...), ale ochraňoval ty, co miloval. Neměl ale nekonečnou trpělivost snášet neustálé hledání slabého místa od Scarlett a také nechtěl čekat, až jí přejde Ashley. Dokonce pomohl ho zachránit, ale to jen kvůli Scarlett.
Miloval svou dcerku a když ho nechtěla žena tak svou lásku soustřeďoval na dceru. Rozmazloval ji a pyšnil se jí, snažil se jí vytvořit dobrou společenskou pozici přesto, že to znamenalo změnit přátele a podlézat těm, co něco znamenají. Ale udělal to pro svou dceru. A když zemřela a manželka mu vmetla do tváře, že je to jeho vina již to nemohl vydržet. Nebylo sice správné, jak se zachoval následně, ale nevěděl jak dál. Když se vrátil ze své cesty a Scarlett mu vmetla do tváře, že je zase těhotná (ona si dítě nepřála, ale já myslím že on ano) a on ji nevybíravě sjel, že určitě není jeho. Myslím, že si nikdy neodpustí, jak spadla, potratila a málem umřela.
Marně doufal, že se jeho žena změní dříve nežli z něj vyprchá poslední cit (láska) k ní. Ale stalo se, uvědomila si pozdě, co pro ni znamená a jak ho potřebuje.
Opustil ji, ona se sice bude snažit získat ho zpět, ale jen Bůh ví jakou má šanci po tom všem, co mu provedla a jak mu ublížila.
Některé další postavy:
Frank- nebylo jen chybou Scarlett, že ho odloudila od snoubenky. I on měl možnost se nenechat, nebyl to pouze tupý nástroj. Ale snášel relativně dobře excesy své ženy a snažil se s ní nevyvolávat zbytečné konflikty. A to, že se on relativní stydlín zapojil do Kuklux klanu značí, jak moc mu na ni záleželo. A protože se mi zdá, že byl docela hodný, myslím, že i kdyby si vzal tu sestru Scarlett a ne ji stejně by zaplatil za Taru tu daň.
Scarlettiny sestry: neměla jsem je příliš ráda. Ale pravdou je, že neměly příliš příležitost se prosadit. Nebyl tam pro ně prostor. A byly tam jen jako další obtíž Scarlett, jen další hladové krky, co musí nakrmit. Možná se snažily pomoci jí (hlavně ta jedna), ale i tak se neuměly (jako Ashley) srovnat s válkou, novým životem a s osvobozením otroků. No a tak se s tím vyrovnaly každá po svém jedna šla do kláštera a tu druhou si vzal muž, který ji nemiloval.
Tetička Pitty: křehká (neustálé omdlévání), nevýrazná postavička, která lpěla na morálce a starých mravech. Nechala se podporovat Scarlettinými penězi (když je vydělávala na pile), ale byla velice hodná.
Will- byl pro Scarlett a Taru velikým přínosem. Byl chytrý a uměl to s penězi. Hlavně když bylo třeba uměl zabrat a postarat se o bavlnu a tak. Nakonec si vzal jednu ze Scarlettiných sester kterou nemiloval (miloval tu, co odešla do kláštera) protože ji chtěl zabezpečit. Zabránil Scarlett v některých rozhodnutích a byl na ni velice hodný.
Elen a Gerald- rodiče Scarlett, kteří oba zemřeli během knihy. Elen zemřela za války na chorobu, kterou chytila díky pomoci ostatním a Gerald zemřel steskem po ní (pomátl se a chtěl přeskočit ohradu a zlomil si vaz). Oba byli však pro Scarlett velikým vzorem, matka ji vychovávala ve správnou dámu a i po její smrti si Scarlett často říkala, co by asi matka říkala na její jednání. A otec byl Ir a tak byl temperamentní, což po něm Scarlett zdědila.
Chůva- byla to nejdříve chůva Elen a potom Scarlett ( a jejích sester) a nakonec i dětí Scarlett. Byla velice zásadová a měla svou hlavu. Ale byla velice hodná a věrná, i přes své "osvobození" zůstávala ve službě. Na své "děti" měla veliký vliv a často se řídily jejími názory. Zpočátku neměla ráda Rhetta (měl špatnou pověst) ale poté si jej oblíbila. Což ukazuje to, že byla ochotna přiznat si svůj omyl a dát najevo, že umí ocenit změnu.
Tak toť asi vše... Kniha se mi líbila. Zabrečela jsem si u ní, bylo mi líto, jak to se Scarlett dopadlo. Nějak jsem doufala v happy end, který se nedostavil.
Sice jsem se zpočátku nějak nemohla začíst, říkala jsem si že tentokráte se mamka asi spletla a že se mi knížka moc nelíbí, ale poté jsem se dostala do fáze že na každém kroku byla Scarlett se mnou. V metru, na přednášce, v posteli a možná i ve vaně :)
