This is it!

Ano, viděla jsem to. A ano stojí to za vidění.

A to ikdyž nejste skalními fanoušky.

Odvážím si tvrdit, že je to velice dobře zpracovaný film. Poznáte Michaela z jiné stránky.
Já sama jsem si nikdy nemyslela, že je takový puntičkář. Například v tom, jak mají znít jeho písničky. Všechny je měl tak přesně do detailů promyšlené, že když nějaký z hudebníků hrál o něco jinak, hned ho opravil. Melodii mu vybroukal.

Nebo to, jak perfektně měl propracované pohyby na pódiu. Ten se opravdu uměl hýbat. Ikdyž to asi taky byl jeden z hřebíčků do rakve. Tím, jak neustále tancovat huntoval si tělo, vždyť kolik padesátiletých lidí by dokázalo to co on? Kolik lidí jeho věku by dokázalo Moonwalk? A také byl hrozně hubený, až nepřirozeně.

Nikdy jsem si nemyslela, že Michael Jackson je i ekologicky zaměřený. Ale v jedné písničce nejenom, že má "ekologicky" zaměřený klip (Holčička běží po pralese, honí motýlky. Potom si lehne do krásně zelené trávy a usne. Když se probudí, je okolo ní pouze spoušť, všechno vypálené. Všechno okolo pustoší bagr. A najednou holčička zahlédne jediné zelené semínko v celé té spoušti. Běží ho vytrhnout, aby o bagr také nezničil....) Může se to podle mého popisu zdát velice jednoduché. Důležité však je že to nese určité poselství. Snaží se nám to ukázat to, co s

i mnozí z nás neuvědomují nebo uvědomovat nechtějí. A právě proto mě to u Michaela tak překvapilo. A to příjemně...

Také to, jaké měl tanečníky. Protože on na pódiu tančí a zpívá a kulisu za ním dovytváří i taneční skupina. A právě na začátku filmu uvidíte/uslyšíte, jak se na Michaela dívají tito tanečníci. Pokud to mohu shrnout tak všichni jsou jeho fanoušky, někteří kvůli tomu přijeli až z Austrálie, někteří ho poslouchají už od mala,... Prostě jsou velice šťastní, že mohou tancovat s ním.
A to jak se hýbou tito tanečníci? No to je fakt hustý, ikdyž nemají příliš prostoru pro improvizaci (Michael to má vše přesně promyšlené) tak je na nich vidět jak dobře tanec ovládají.

Alespoň mě tedy uchvátili. Jak přesně kopírovali pohyby Michaela, jak dokázali jít s hudbou...

Je opravdu škoda, že tak precizně připravované turné se nikdy před diváky doopravdy neukázalo. Že fanoušci neviděli poslední koncertní šňůru, která (alespoň podle This is it) vypadala pravdu úžasně.

Je mi líto všech účinkujících, kteří se nedočkali toho potlesku, který by nepatřil jenom Michelu Jacksonovi, ale i jim. Těm, kteří mu pomáhali koncerty dovést právě na to pódium.

Včera...

Včera jsem viděla film o Michaelu Jacksonovi.

Myslela jsem si, že když se film promítá pouze 14 dní bude tam obrovský nával. A ještě když se někdo zmínil, že je nutno si lístky rezervovat a že je nejlépe co nejdříve. Bylo mi jasné, že si budu muset nechat zajít chuť to vidět v kině.

Jenže včera jsem byla s Elinkou venku. Setkaly jsme se na Václaváku, nejdříve jsme měly kulturní plán se projít a shlédnout nějaké výstavy. Ale nejdříve jsme se šly posilnit do Meka. Elí si dala Latté a já taštičku (teď mají mňamózní je s příchutí lesní směs) no a tam jsme narazily na časopis Metropolis (nebo Houser) no a tam na to, jak často dávají This is it.

Tak jsme si řekly že tam se přeci nějaká dvě místa najít musí. Já si vzpomněla, že doma máme slevenku z Teska do Palace cinemas, tedy že ve Slovanském domě. No tak

jsme vyrazili do nejbližšího Tesca za účelem sehnání dalších slevenek. No došly jsme do My, ale tam je neměly. No tak jsme vyrazily k nám domů. Tady jsem vzaly slevenky a pádily zase do Slováče.

Tam jsme s hrůzou zjistily, že před námi je spousta lidí ve frontě, a s nadšením to, že za chvilku dávají ten film a jsou tam volná místa.

No takže jsme se na ten film dostaly...

A věřte mi, stálo to za to... Bylo to zaujímavé. Upřímně nemůžu říct, že bych byla skalní fanda Michaela, ale některé jeho písničky se mi fakt líbí. Jako např Beat it, Billy Jean, ... Ale nešla na jeho koncert.

Je nediskutovatelným faktem, že hudební průmysl dostal velikou ránu jeho úmrtím. Protože ať jste ho měli rádi či ne, je faktem že hudbě mnohé dal. Nikdo se neumí tak kroutit, nikdo předtím netančil Moonwalk, atd.

Také mě velice překvapilo, jak přesnou měl Michael Jackson představu o jednotlivých písničkách. Musely být přesně takové jako na CD. Musely být přesně ta jak je chtěl on. Ale je pravdou, že jeho představa písniček a to jak to ve výsledku vypadalo a znělo bylo fakt dobrý, hustý,...

Kde to žijeme?

Včera (pondělí 26.10.) jsem zažila šok. Uvědomila jsem si, že svět ve kterém žiju není tak ideální jak jsem si myslela. Není takový, že ose lidé koukají i okolo sebe. Koukají pouze na sebe.

Někdo mi říkal, že dnešní společnost je individualistická, ale tolik?

No dobrá- má příhoda.

Čekala jsem s Bárou (svou kamarádkou z HTF) na Elinku (mou kamarádku z gymplu) nahoře na Budějovický nad eskalátory. Povídaly jsme si, přišla Elinka a už jsme skoro vyrazily, když jsme ucítily ten puch. Někde něco hořelo.

Kouknu a vidím, jak hoří odpadkový koš na zastávce autobusů (124,188,..). Lidé okolo chodí, koukají se na jízdní řád, ale nikoho nenapadne , že je to špatně. Občas někdo prohodí, jak to smrdí. Ale že by se sebral a něco s tím dělal?! Ne, to ne...

Tak jsem rychle vymýšlela co dál, hlavou mi běželo zda má cenu volat hasiče-to jsem zamítla (protože to bylo na v kovovém koši a plamen nešlehal moc vysoko- asi 5cm nad okraj).

No tak jsem se rozhlédla okolo a napadlo mě někde sehnat hasící přístroj. Jenže ho

neumím používat- neměla jsem díkybohu příležitost si to vyzkoušet.

Tak jsem to zavrhla no a zbývala voda. Tak jsem vrazila Elince tašku, potom jsem si ji od ní zase vzala a vyrazila směrem ke KFC. Tam jsem na prodavačku vychrlila jestli by mi mohla dát kýbl s vodou, že támhle hoří odpadkový koš. Ona na mě dost divně koukala, potom se tam koukla a řekla něco ve smyslu jestli má zavolat hasiče. tak jsem zase spustila jestli mi nedá kýbl s vodou. Zase se na mě podívala divně, potom přišla jiná prodavačka a já jí to řekla znovu. Ta se tam taky koukla. Nakonec přišla asi manažerka, ta už ale očividně slyšela co jsem tam řikala a pak se vrátila a nesla konvici na zalévání kytek a podala mi ji.

Vyběhla jsem z KFC a "běžela" jsem k tomu koši. Už nehořel hjenom doutnal. tak jsem tam vylila celou konev. Protože to bylo určitě smontovánno ještě za SSSR, takže voda protékala na zam a cákala mi tak na kalhoty, ale co...

Uhasila jsem tedy odpadkový koš. Ale ti lidi na mě koukali, jako kdybych ten oheň zakládala nikoli hasila. Jakto, že to nikoho jiného nenapadlo? Jakto, že ti lidé tam stáli, koukali jak hoří obsah koše a nic s tím nedělali?

Co je to za svět, společnost a prostě obecně? Jakto, že lidi nezajímá jejich okolí? Jakto, že hořící odpadkový koš nikoho nevyburcuje? A jak vůbec mohl vzplát?

Okidi doukidy

Tý jo.. Za chvilku přijede Elinka na Sídliště malešice a já jí půjdu naproti. Půjdu k nám na zastávku a pojedu busíkem a potom se s ní sejdu a potom jí dovedu domů a tady si pustíme miliony filmů, budeme se bavit a smát.
Jenže mám já právo se v takovéto situaci smát? Smím se vůbec bavit?
Doufám, že ano, protože bych velice ráda zapomněla na dnešek, včerejšek a vrátila se tak o pět měsíců zpět. Měla bych čerstvě po maturitě, spoustu volna před sebou. Méně starostí a vše by bylo jedmodušší.. Jenže to nejde. Achjo...

Takže teď příjde Elísek a budeme se bavit nehledě na to, co se děje na Vinohradech, ve Vršovicích v Budějovicích či někde jinde..

Rozhodnutí

Zajímá vás to?

No takže, rozhodla jsem se, že skončím s alkoholem. Tedy že se ze mě zase stane abstinent.

Má to hned několik důvodů:
1, Leze to do peněz.

2, Není to zdravé, ničí to játra,..

3, Potřebuji oddych, poslední dobou jsem si alkohol (cuba libre obzvlášť) dávala až příliš často.

Takže ze mě na chvilku (doufám, že to vydržím co nejdéle :D ) stane abstinent. Sbohem Cuba Libre! Uvidíme se až za nějakou dobu. Teď tě nahradí jemně perlivá bonaqua..

To ovšem neznamená, že nepůjdu s přáteli do hospody. Pouze to, že si nedám "alkáč", ale levnější, zdravější a pro mě často i chutnější nealko... :)

Přiznávám ale, že mi bude Cuba Libre scházet. Nějak jsem tomuto kokteilu přišla na chuť.... Vlastně je to jediný alkohol, který piju protože mi chutná. Narozdíl od toho ostatního, co piju protože musím...

Postavme školu v Africe!

Vím, že už je mnoho charitativních sbírek. Vím, že spoustu lidí to již odrazuje. Ale nad některými sbírkami je nutno se zamyslet. Vím, že když vás někdo na ulici zastaví s tím, jestli byste nechtěli přispět na tu či onu charitativní sbírku většině lidí se nechce vytahovat peněženku a něco do kasičky vhodit. Zvlášť v případě, že "výběrčí" nemá žádné viditelné označení či když kasička vypadá nedůvěryhodně. Takovýmto lidem asi nevěříme, že si z kasičky nevyberou nějké ty peníze nebo, jestli opravdu taková sbírka je. Proto je často lepší přispět pomocí DMS, která se v našem prostředí již velice rozšířila.Ale existují i opačné případy, kdy vás někdo na ulici zastaví a má jak zapečetěnou kasičku a je jasné pro koho dělají, ale my jim stejně nepřispějeme. Proč? Nevěříme jim? Nebo jme prostě škrti a nechceme ostatním dopřát štěstí? Ne, to si nemyslím. Myslím, že si málo uvědomujeme, že co mám my ostatní mít nemusí, že i to s čím nejsme my spokojeni a nestačí nám to tak pro to by ostatní udělali skoro cokoliv. Možná je načase si to uvědomit..

Zamysleme se jestli my jakožto zhýčkaní Evropané nemáme nějakou možnost pomoci lidem, kteří takové štěstí nemají. A tomu se právě venuje charitativní sbírka Postavme školu v Africe. Je to sbírka pořádaná organizací Člověk v tísni společně se Skautem Junákem. Ale nevěnuje se tomu pouze tato sbírka. Věnuje se tomu např i adopce na dálku. Nebo problémům zde v ČR se věnuje sbírky orientované např na slepé- Světluška, na darování kostní dřeně pro lidi trpící leukémií- Kapka naděje a mnoho dalších.

Sbírka "Postavme školu v Africe "má již dlouholetou tradici a právě díky tomu, bylo již postaveno devět škol v předem vybraných vesnicích. Tatio sbírka tedy není žádným nováčkem a je možno vidět i výsledek- spousta šťastných dětí. První škola se postavila již roku 2005 ve vesničce Asore, druhá roku 2006 ve vesnici Lante, třetí - Yirgacheffe 2006, čtvrtá- Boricha 2007, pátá- Teffo Cheffo 2007, šestá- Lenda 2008, sedmá- Tulla 2008, osmá- Loke Abaya 2009 a zatím poslední v Fiseha Genet 2009. tak doufám, že se jich postaví ještě alespoň několikrát tolik...

Proč zrovna Etiopie? Kvůli tomu, že je podle Etiopie jednou ze nejzaostalejších zemí světa, přesněji 8. A nejen to, dále je tam i vysoká negramotnost, okolo 60% ti dětí opravdu číst, psát ani počítat neumí. Pro jejich rodiče se nevyplatí je do školy poslat, a to hned z několika důvodů např. pokud budou ve škole kdo jim pomůže, škol je málo a jsou daleko, chodit do školy stojí spoustu peněz- musíte koupit učebnice, pomůcky a právě na to často lidé nemají atd.

Jenže se pohybujeme v začarovaném kruhu, protože je tam i vysoká nezaměstnanost. Jenže pokud nemáte školu nikam vás nevezmou, ale škola je finančně náročná. Proto právě při stavbě školy se postupuje tak, že se nakoupí suroviny a ti co staví jsou místní Etiopané, lidé z Člověka v tísni je pouze organizují a zajištují jím plat. Má to několik účinků- první je, že se lidé naučí si školu sami postavit tak, aby vydržela vítr a občasný déšť, také dostávají plat a jídlo, takže mají vlastně práci a v neposlední řadě efektem je právě postavení školy. A také postavení příslušenství k té škole, studně,.. a zaměstnání lidí, jako učitelů.

Je to velice důležité, aby se tam situace změnila, protože pokud bude více lidí gramotných bude pro ně v budoucnu lepší možnost najít kvalifikovanou práci a tím pomoci sobě a své rodině z bídy. A také se většina malých dětí do školy těší, tady si to děti školního věku nedovedou představit, ale tam děti opravdu do školy chtějí, právě proto, že si uvědomují tu investici do budoucnosti.

Takže až bude další ročník sbírky, pomůžete postavit školu v Africe? A můžete pomoci i teď, pošlete DMS ve tvaru: "DMS AFRIKA" na číslo: 87777. Stojí to 30 kč, přičemž 27 kč z toho putuje na konto a postaví se z toho škola. Třeba právě za vaše peníze se koupí část střechy nebou učebnice pro děti.

více informací o projektu naleznete na: http://www.skolavafrice.cz/

Přátelství

Uvědomuje me si jak hodně jsou pro nás přátelé důležití nebo nám to doopravdy dojde až když je ztrácíme?

Když poznáme nového člověka hned si o něm uděláme obrázek. Ať říkáme nebo si myslíme cokoliv stejně hodnotíme člověka podle zevnějšku, jde jen o tom kolik nás to ovlivní do příštího setkání. Pokud nás člověk hned při první setkání natolik očaruje svým zevnějškem chceme abycho go viděli i příště pokud nás naopak odradí raději se mu vyhýbáme. Avšak abych uvedla na pravou míru, zevnějškem nemyslím pouze vzhled, ale také jak působí na lidi, jak se chová k ostatním, jak se tváří, jaká z něj vyzařuje nálada atd. Protože to všechno je na ostatních viděty, pokud jedete metrem a vedle vás si sedne nádherný kluk (/holka) hned si tu osobu začnete prohlížet, notak dělá to každý.. Zastavte se u všeho co vám příjde zajímavé- úsměv, nálada atd. Takže pokud se budete vybočovat ať už jedním (pozitivním) nebo druhým (negativním) způsobem vždycky to na lidech nechá nějakou stopu. A potom už jde o to jakou. U každého je to individfuální, někomu se líbí to a někomu ono. Ale můžu vám říct, že neznám někoho komu by se líbil stýl tzv. Podprsenkáčů. Víte co to je? Nevíte? Tak já vm to vysvětlím- je to styl oblékání převážně můžů, jde o to, když máte vytažené kalhoty až nad pas skoro ke krku. A nejlepší je pokud máte např. kraťasy, na které navazují tlusté podkolenky a máte boty sandály. To je potom vrchol "krásy". To si pokud jdete na rande, nebo do divadla, kina, na výstavu určitě vemte a budete za "kinga" :)
Ale to jsem odbočila od tématu... omlouvám se ti, můj milý čtenáři :)

Uvědomujeme si vůbec, co všechno pro nás přátelé dělají? Někdy je pro nás samozřejmopstí. To, že jsou tu pro nás, když je potřebujemem ale ikdyž si myslíme, že je nepotřebujeme (nakonec zjistíme, že je potřebujeme).
Bez přátel je jako být bez rodiny. Jako být sám v celém světě, nemít se na koho obrátit, s kým se zasmát, komu pomoci, s kým si pokecat a na koho vzpomínat.
Proto- važme si přátel nežli je ztratíme, pečujme o přátelství. Musíme nejen brát, ale také dávat. Protože pokud to uděláme přátelství bude zkvétat a my s ním.
Bohužel se, ale občas nevyhneme diskuzím (až hádkám), protože kdo nediskutuje nedává najevo svoje názory. A to potom není rovnocenný vztah. Jde jen o to, jestli poté dokážeme uznat svou chybu. Protože nikdy není konflikt chybou jednoho jedince, vždy jde o kombinaci obou (a více) viníků. Proto jde o to umět dobře vyjednávat a dohodnout se na výsledku- kompromisu. Protože každý vztah, ať je to láska či přátelství, je založen na kompromisech. SAmozřejmě se může stát a stává se to, že je to chyba více jednoho nežli toho druhéhop. Potom jde o to, umět se omluvit, projevit lítost a možná se i odprosit o odpuštění. Protože to k tomu patří, jak odpouštět tak také omlouvat se. Pokud to jedna ze stran nějak pokazí může v nejhorším případě dojít až ke ztrátě přítele/přátel.

Ztráta přítele vždy zamrzí, vzlášť pokud je to přítel dlouholetý. Většinou ji jen tak něco nezmírní. Stejně jako skoro nic nezmírní ztrátu partnera. Člověk ať je sebesilnější a ať tvrdí cokoliv vždycky se cítí být zraněn, zrazen. A pokud se ihned vrhá na něco jiné, jeho rána je hlubší nežli si ´dokáže přiznat. Netvrdím, že by se v tom měl dlouho nípat, ale měl by si uvědomit co se stalo a pokusim se propříště se podobným situacím se vyhýbat (prostě se poučit). Také by si měl uvědomit, že se trápí a že má problém a někomu o něm říci.. Protože to vidí pouze z jednoho (a to toho svého) svého úhlu, kdežto někdo jiný to uvidí jinak a může vám nabídnout jinou perspektivu pro vás lépe stravitelnou. Pokud na to nenajdete nikoho vhodnějšího dobrý je i psycholog, který je v takovýchto situacích zběhlý.
ale platí to i obráceně, pokud vidíte, že se někdo ve vašem okolí trápí je samozřejmé mu nabíédnout pomoc. Udělat pro něj jeho trápení lépe stravitelné, či ho (pokud je to v našich silách) zminimalizovat či úplně odstranit.

Tak takhle já vidím své přtele. Vážím si jich. A doufám, že oni to vědí. Nevím, kde bych bez nich dnes byla. A upřímně řečeno snad to ani vědět nechci. Prožila jsem toho spoustu a spoustu mě toho ještě čeká, ale zatím mám sloní paměť. Tatkže na své přátelé nezapomenu. Budu jim vždy vděčná a to bez ohledu na to, co oni cítí ke mě. Jsem ráda že je mám, jsem ráda, že mi stáli po boku a doufám, že já jsem jim v důležitých okamžicích též stála po boku. A že i oni se na mě mohli natolik spolehnout jako já na ně.

Energie...

Jak ti lidi, co chodí každý den do práce, můžou mít energii potom večer ještě něco kloudného dělat?
Já jsem se vždycky vrátila y práce naproisto unavená a vyčerpaná. Nikoli náročností práce, ikdyž možná, no stejně. Unavená jsem byla z toho, že jsem byla vzhůru od rána a musela se plně soustředit na to, co dělám.

Obdivuji je, že jsou schopni přijít domů a potom ještě dělat něco pro ostatní.

Práce

Do včerejška, soboty 3.10. 2009 jsem pracovala v jedné firmě , která se zabývá jak prodejem počítačů, sportovních potřeb tak nově i společenských her.
Byla jsem na dvou výstavách, kde jsem hry prodávala. Nikdy předtím jsem nic takového nedělala, ale docela mě to bavilo. A doufám, že mi to i šlo. Akorát to bylo dlouhé a velice únavné. Ale bavilo mě to :)

Ze začátku mě to nebavilo a hlavně mi to nešlo, tak jsem se těšuila až to konečně bude za mnou a já dostanu vytoužené peníze. Samozřejmě jsem si představovala, jak se ze mě strane milionářka a budu si moci koupit takových různých věcí. Jenže postupem času jsem dopadla na zem, a zjistila jsem, že budu ráda, když si zaplatím autoškolu a něco málo mi zbyde.
Takže jsem musela říci sbohem notebooku, kurzům FJ ve francouzském institutu atd.

Jsem ale ráda, že mám tu zkušenost něco mi to dalo, něco vzalo- třeba takovou spoustu energie a času.

Zpátky do lavic!

Všichni tam už jsou- základkoškoláci, středoškoláci a vysokoškoláci. Jen já ne :)

Tedy alespoň zítra budu nastupovat. Sama nevím, jestli se mi tam chce. Bude to totiž velice divné. A samozřejmě jiné, nežli doposavad a to mě možná trošku děsí.

Na střední škole jsme měli všechno předpřipravené- rozvrh, učebnice,.. prostě všechno a tady? Rozvrh si sestavujeme sami všechno je na nás. Na jednu stranu je to samozřejmě osvobozující- nemusím mít předměty nesouvisející s mou orientací. Ikdyž je pravdou, že ne všechny předměty co mě čekají jsou přesně podle mého gusta. (Teologická propedeutika, Biblistika) Ale na druhou stranu některé budou fakt dobré a těším se- Komunikační dovednosti, sociologii,...

Jen mě trošku napíná, jak to vlastně bude se zápisem nepovinných předmětů, jelikož se to spustí až okolo pátku. A to se asi všichni nahrnou na ty samé předměty, co bych chtěla i já. Tak se toho trošku obávám..