1.den - úterý 21.4.

Můj první pocit ze St.Etienne byla zima. Po celé té miliardu hodin dlouhé cestě mi byla prostě zima. A chtělo se mi čůrat J…V Lyonu jsem si ani nestihla koupit horkou čokoládu protože se tam objevil David (= francouzský profesor divadla,dosti zvláštní osoba). Museli jsme chvilku čekat, protože většina z nás - tedy i já- jsme museli na záchod. Tak jsme poté podle jeho instrukcí zalezli do nám přistaveného autobusu, což byla skviele příležitost znovu usnout J teda spíš se napolo rozespat a stát se nevrlou nevyspanou.
Přijeli jsme před školu, kde již někteří korespondenti čekali. Anna tam ještě nebyla, musela jsem tedy na ní, spolu ještě s ostatními osamělými čechy a profesorkami, čekat. Po chvilce přijela, teda spíše jí její maminka dovezla autem Peugeot. Vyjeli jsme a já stihla už udělat trapas, kdy jsem řekla, že jsme jeli 19 let (jeli jsme 19 hodin). Takže si o mě její maminka musí myslet bůh ví co… No a jely jsme mimo St. Etienne, jakoby směrem na Lyon,… už jsem si říkala, v jakém zadku světa to budeme bydlet. Nepamatovala jsem si totiž, jestli jsme se o tom když byla Anne u nás bavily. Nakonec jsem vyrozuměla, že jsme jen objížděly město, abychom netrčely v koloně. Bydlíme totiž kousek od školy, teda ted když jsme sem jely míjely jsme to Muzeum hornictví, které je zase na programu. Né že bych ho už asi 2x viděla! Tak doufám, že se mi podaří se z toho nějak vymluvit…No dorazily jsme před dům, potkala jsem jejího tatínka- velice pohledný pán (ale běloch L), ten zas ale odjel, asi mě jen chtěl přivítat, nevím..
Mimo to, ted je tu na návštěvě Mathys (myslím, že se tak jmenuje) je to přítel té mé cácory. Je mu šestnáct, není to zrovna missák, ale zdá se být milý a krásně hraje na klavír (ten tu totiž mají)
Domeček mají velice zajímavý. Takový zanedbaný ikdyž upravený. Mám svůj vlastní pokojík, je to pokoj její sestry, která je teď někde na studiích. Je naprosto skviele až na tu zimu, sedím totiž u okna a klepu se jako ratlík. Tím oknem táhne, ale jinak je to super duper! Vedle má pokoj její mladší ikdyž větší brácha a šikmo vpravo je její pokoj. Jinak tohle je v prvním patře, v patře druhém sídlí její rodiče- je tam tátova pracovna a ložnice.
Jinak mají spoustu zvířátek: dvě kočičky, pejska a andulky.
Asi tak za 15 minut odcházíme ven, jdeme mi koupit jízdenku na bus a pak pojedeme do školy, kde je sraz.
Jo zkoušela jsem se zde připojit na wifinu, ale nevím proč ji můj notas nechce akceptovat- nelíbí se mu. Zkoušela jsem to milionkrát, ale nereaguje. Škoda, no. Tak se zkusím co nejdříve dostat do Meka.
Cesta do školy byla velice zajímavá, protože jsme šli nejdříve doprovázeny jejím přítelem, později se on odpojil a my potkaly její dva kamarády. Takže následující kus cesty tedy až ke škole jsme měli doprovod (během cesty se jeden kluk odpojil..)
Nejdříve jsme šli (ted už všichni) na oběd. Jídelna byla skoro plná. Jídlo bylo dosti zajímavé, vařená mrkev (nebo zelí) s nějakým těžko identifikovatelným ikdyž na chuť dobrým masem. Jinak ve škole- nuda jako vždy. Nejdříve nás nechali asi tak půl hodiny naprosto zbytečně čekat. Poté jsme absolvovali vyčerpávající prohlídku školy (jako by samotná přítomnost tam nebyla dostačující J nebo jako kdyby se v naší škole nenacházela jídelna a ředitelna). No a potom jsme měli asi tak hodinu a půl rozchod před tím, než nás oficiálně přivítá jejich ředitel. Má asi tak stejný dar mluvení jako ředitel náš, takže bylo na co se těšit. J Během volna jsem zajela koupit si kartičku do fotáku, jelikož jsem se zapomněla v Praze ujistit zda tam je a zda je prázdná. Nebyla vůbec a čtečku jsem s sebou taky neměla takže i kdyby se nacházela plná kartička byla by mi na nic. Koupila jsem si tedy za 8,89 euro kartičku novou.
Poté jsem se vrátila ke škole, část lidí už tam byla. Hráli pantomimu, vymýšleli si slova dosti podivná : ztráta inspirace atd.
Ředitel pronesl tradiční proslov, velice podobný tomu, co říká náš ředitel. A poté jsme se bavili a jedli mezi sebou J Bavili se mezi sebou a jedli přichystané „jídlo“- párky v listovém těstíčku a mini pizzičky. A pili coca colu.
Poté jsme šli domů, navečeřeli jsme se- měli jsme nějaké maso, něco jako noky s rajčatovou omáčkou, koláč s houbami, salát a oni ještě sýr. Po večeři jsem unavena ulehla do postele a po náročném dni usnula nevědíce, kdy mám druhý den vstávat.