Palace cinemas

V Praze je mnoho kin. A tyto kina soupeří o diváky, protože je doba stahování filmů z internetu a vyplácí se to více nežli dát přes sto korun za jedno vidění filmu.

Tato kina pořádají akce, často se k nějaké akci přidají. Jako když lístek na Majáles měl být poukaz na 1studentský lístek + 1zdarma. Vše by bylo ideální kdyby...

Včera jsme vyrazily do Slovanského domu, abychom shlédli Vodu pro slony. Protože poukaz platil do 25.5. tak jsme se dohodli na včerejšku jako ideálním datu. Přišla jsem tam trochu dříve a tak jsem vyrazila k pokladnám, že to koupím a pak se vyrovnáme. Přišla na mě řada a já řekla, že mám tento lístek a že chci dva lístky. Pokladní mi řekl, ať chvilku počkám a šel si zavolat. Říkala jsem si, že je to asi brigádník a tak neví jak s tím zacházet. Dotelefonoval a slušně mi sdělil, že ta akce již neplatí. Protože se kino Palace cinemas stalo součástí Cinema city a rozvázali smlouvu s Majálesem. A jediná možnost, kde lístek uplatnit je ještě ten den v Cinema Star. Nechápala jsem...

Ale protože už byl čas srazu šla jsem ven, tam jsme dlouho debatovaly co budeme dělat. Jestli nám film stojí za to, abychom za něj daly místo dohromady každá 130Kč. Nakonec jsme si tedy řekly, že když už jsme tam zkusíme to.

Šly jsme tedy zpět k pokladně, kde jsme dosti nevybíravě sprdla toho pokladníka. (Vím, že za to nemůže, ale štvalo mě to a štve doposud). On mě vyslechl, asi si myslel co je to za hysterku, a nakonec se ukázal jako docela milý.

Nechápu, jak si kino jako je Palace cinemas může dovolit takhle zacházet s klienty. Neřekla bych, že jich mají tolik, aby si mohli takhle zahazovat akce. A ani to, že je spolklo Cinema City nebí dostatečný důvod. Vždyť ani nesundali vývěsní štít s názvem Palace cinemas. Programy nesou jméno a všechno je tak!

Podala bych stížnost, ale oni na tom lístku píšou, že si vyhrazují právo změnit podmínky akce!!! No a co už vůbec nechápu je to, že mi řeknou ať jdu do konkurenčního kina, které to prý přijímá. Ale to na lístku nepíšou!

Seriály

Proč všechny seriály před prázdninami končí?

Nebo nikoli, že by končily úplně, ale je konec série a další díly budou až po prázdninách (v září).

Třeba seríál Bones (v ČR známý jako: Sběratelé kostí)- tam končí série posledním díle, který vyjde v noci na pátek. A to i kvůli tomu, že hlavní představitelka Emily Deschanel čeká dítě. A již se to nedaří kameramanům, příliš dobře kamuflovat. V některých záběrech v šesté sérii je to již patrné a pro sklaní fanoušky (mezi ty se nepočítám, já si toho všimla, až když jsem věděla, že to mám hledat) viditelné. A aby toho nebylo málo, musí série končit napínavě. Podle spoileru řekne "Kůstka" Boothovi, že s ním čeká dítě?! Samozřejmě je to nepodložené, protože ten poslední díl ještě nevyšel, a tak se vedou řeči o pravdivosti. I kvůli tomu, že v předešlém díle sice spolu byli v jeho bytě a dokonce leželi spolu oblečeni v jeho posteli a on ji utěšoval, ale nikde tam nebyl

okamžik na zplození dítěte. O to by nás přeci scénáristé neošidili, ne? :) No uvidíme v pátek...

No a co Castle (v ČR známý jako: Castle na zabití)- tam končí třetí série dílem, kdy je odhalen nadřízený detektiva Kate Becketové jako jeden z policistů, kteří mají podíl na vraždě její matky. A celé je to napínavě zamotané, ale končí to snad ještě hůře. Kate pošle Castla pryč, nechá ho vyhodit z 12.policejního okrsku a už ho nechce vidět. Ale pak se v jedné scéně setkají, na popud právě nadřízeného Becketové, který jí odhalí pravdu a donutí Castla aby ji odtamtud odvedl. Poté sám v přestřelce umírá. A není sám, poté co se jeden z dvojice Becketová- Castle vysloví se svými city tak ten druhý je postřelen a zavírá oči. Umírá? Bude žít dál? To se nedozvíme dokud nebude čtvrtá série... a ta bude kdy? v září! :(

Dalším seriálem je Chuck- tam ještě nevím, kdy bude další díl, ale dosti pravděpodobně končí série a další díly budou nevím kdy. Také to končí napínavě, ale alespoň o trochu šťastněji nežli Castle- Chuck a Sarah se po peripetiích, kdy ona umírá a on přichází o Intersekt a je vyhozen s celým týmem z CIA, vezmou v kostele. A jako svatební dar dostanou velice štědrý obnos od jejich dřívějšího úhlavního nepřítele. Skoro happy end, ale to by nebyl americký seriál- takže Intersekt nedostane zpět Chuck, ale jeho nejlepší kamarád Morgan. Nechá si ho? Nebo mu ho vymažou a nahrají do hlavy Chuckovi? Vždyť Morgan nemá "vladaře", kterého pro Chucka

vytvořil jeho otec před svou smrtí... a bez vladaře bude Intersekt nezvladatelný.. No uvidíme, jak bude seriál pokračovat....

A co HIMYM ? (= How I Met Your Mother). Kde se Barney konečně odhodlá omluvit se svojí lásce Noře, Ted se rozejde se Zoe a Lily se nepřiotráví jídlem, ale je těhotná. Jakoby se přímo připravovali na novou sérii, kde všechno rozvinou. Protože poslední záběr z dílu 24 šesté série je, jak se Barney připravuje na svou svatbu.

Příjde mi, že to už zbytečně natahují, Ted už by měl konečně potkat matku svých dětí. Protože to neustálé prodlužování už mě moc nebaví. Nejlepší díly už byly a teď už jde jen k horšímu. Ale i tak se na to dívám, a to hlavně kvůli Barneymu.

Doufám, že všechny zmíněné (i ty nezmíněné) budou mít další sérii. (A doufám, že u HIMYM už se to konečně ukončí) Doufám, že v Castlovi nezemře ždáná hlavní postava, Booth bude mít s Kůstkou dítě a Chuckovi se vrátí Intersekt. Protože tak to má být. :)

A že se tohle všechno dozvím ještě před prázdninami. Protože co jiného budu potají sledovat zatímco mám psát seminárku nebo se učit na zkoušku?

Paměť

Poslední dobou se těsně předtím nežli usínám (myslím tu milisekundu) snažím udělat si v hlavě pořádek. Procházím si tak různé události, různá fakta, abych si je zařadila do správných škatulek. Ale jak si je připomínám uvědomuji se, jak je ta mrška paměť velice ošemetná. Nepamatuji si všechno, co bych chtěla ale ani to, co bych měla.

Pamatuji si jen to, co si má hlava přeje. Jenže hlava každého tvora si přeje pamatovat něco jiného, takže vzpomínky různých lidí se velmi liší. Jak se potom dá spoléhat na to, že ty vzpomínky v mé hlavě jsou pravdivé a nikoliv poupravené.

Protože tím, jak si pamatujeme jen určitou část máme tendence si ty ostatní části nějak dotvořit. Ale už dost často nejsou dotvořeny správně, ale podle toho,a by jaksi zapadly do příběhu, jak se nám hodí. Jak pak mám spoléhat na to, že je to správné? A hlavně jak mám rozlišit to, co si opravdu pamatuji od toho co si moje hlava dotvořila?

Pro příklad když jsem byla malá (asi tři roky) byli jsme s rodiči na dovolené u moře. Dlouho poté jsem jednou nalezla nějaké fotky odtamtud. Jsem na nich já v růžovém oblečku běžící po pláži. Přede mnou běží v modrém oblečku můj bráška. A teď je otázka, jestli to, když jsem si na to teď vzpomněla je jen vzpomínka na tu fotku, nebo jsem si jí jenom připomněla to, jak běžím. Protože si jakoby pamatuji, jak jsme běželi, jak jsem mi nohy bořily do písku a já se smála. Ale pamatuji si to, nebo to jen moje hlava dotvořila k té fotce? A jak to mám od sebe rozlišit?

A s vědomím těchto věcí jak mám rozlišit pravdu od lži. Ty pravdivé vzpomínky od těch falešných. Je to pro mě důležité. Odjaktěživa se babrám ve svých vzpomínkách a teď bych to chtěla ukončit, ale musím si je roztřídit, jenže jak?

Jak mám vědět jestli moje základka se udála opravdu tak, jak si to momentálně vybavuji? Moje hlava to musela mnohokrát poupravit, už jen tím, jak jsem to vyprávěla. A i tím, že jsem nechtěla říct všem všechno, co se mi vybavovalo a tak jsem řekla každému něco jsem to musela naprosto zkreslit. Jak se mám tedy vypořádat s tím, že vlastně nevím, jak to bylo? Ani nevím co bylo. Protože teď už si nepamatuji ony události, ale jen útržky toho, co jsem někomu vyprávěla a ty se skládají a dávají jakýsi obraz. Ale uvědomuji si, že je nedůvěryhodný. Takže jsem já nedůvěryhodná? Moc by mě to zajímalo. A popravdě hlavně u téhle mé životní zkušenosti. Paradoxně bych to ráda věděla.

Ach jo!

Ti naši hokejisté jsou, ale troubové!

Tak dobře měli rozehraný celý šampionát, bez jediné prohry a nechají se porazit od Švédů a ještě k tomu 5:2. Nebýt Eliáše tak by to snad bylo i 5:0!

A ještě na začátku vedli, jenže potom polevili a přestali hrát. A vzchopili se až moc pozdě a již nedokázali srovnat a odvolali brankáře a dostali do prázdné brány! Nebýt vyloučení Červenky a pár smolných chvil mohlo být všechno jinak. Kdyby rozhodčí pískali to co měli (na obou stranách tedy i fauly od nás) mohlo to být jinak. Ale co s tím.. nic... Nic se nezmění a kontumačně se vyhrát nedá.

No jo, tak doufejme že budeme mít alespoň bronz. Zlato neobhájíme tak jen doufám, že ho nezískají Rusové. Protože ty já nemám, po zákrocích na naše hráče, vůbec ale vůbec ráda. Ikdyž je pravdou, že sympatie jsem k nim necítila nikdy.

Bakalářka

Příští rok mě čeká psaní bakalářky. To bude docela raso... Nejenom že budu muset skládat státnice ze sociální práce ( to je vzhledem k mému oboru pochopitelné), ale i z teologie. No a ještě k tomu napsat a obhájit bakalářku.

Ale už mám téma. Teda tak nahrubo.

Už dlouho jsem koketovala s myšlenkou, že bych chtěla psát na tohle téma. Ale nebyla jsem si jistá, jestli najdu někoho, kdo by byl ochoten mi práci vést. Nakonec jsem se osmělila a oslovila mě sympatického profesora, který mě učil sociologii. A on kývl, tedy nejdříve řekl, že proč ne? A tak jsem za ním dneska byla a on to definitivně odsouhlasil a rovnou mi dal několik rad.

Budu se jimi tedy řídit a nejdříve si sepíšu svou motivaci k tomuto tématu. Potom musím udělat takový nahrubo průzkum ohledně literatury a navrhnout několik možných názvů práce. Vedoucí mé práce (jů to zní dobře) mi totiž poradil, že název musí být úderný, aby mé potencionální zaměstnavatele zaujal.

Jsem hrozně ráda, že mi to povede. Je mi totiž velmi sympatický a doufám tedy, že mě donutí psát průběžně a napsat to dobrý. Jen doufám, že se mi podaří to sepsat s co nejméně chybami. A také doufám, že mi moji domácí provaděči korektur pomohou a budou pečlivě opravovat mé dosti časté chyby....

Den matek?

Dnes 8.5. 2011 je Den matek.

Oslava těch, které nás přivedly na tento svět. A ať k nim máme jakýkoliv vztah za mnohé jim vděčíme.

Bez nich bychom nevyrostli z mikrovelikosti do té, v jaké jsme teď. A to jak fyzicky tak i psychicky. Ikdyž existují i tací, kteří nehledě na to jakou měli/mají matku nevyrostli z psychické mikrovelikosti nikdy...

Na druhou staranu existují tací, kteří i ve své fyzické mikrovelikosti jsou/byli makroveličtí psychicky. A na tom všem nesou matky lví podíl.

Někdo namítne, že matka je jen takový "futrál" (nesnáším tohle označení). Většinou to takto pociťují muži, co si potřebují dokázat, že to oni jsou tu ti velicí. Dobrá pánové, i vy máte nějaký ten podíl na tom jaké máte potomky. Ikdyž jste vlastně jen taková "úschovna"...

Ve Francii mají otcové svůj den, ale u nás v ČR tomu tak není. A proč, že mají matky svůj den a otcové nikoliv?

No když pomineme akt stvoření tak matka hraje v počátečním vývoji dítěte největší roli. Nosí jej, krmí jej, porodí jej. Poté ho přebaluje, jen ona ho může krmit a většinou je ona na mateřské a opouští pracoviště. Ale ano, uznávám, že v poslední době je více a více mužů, kteří se podílejí na výchově dítěte a chodí na rodičovskou dovolenou. A je tomu tak samozřejmě správně. Protože je dokázáno, že v prvních pár letech života si utváříme vztah s matkou, jsme s ní totiž v každodenním velmi blízkém kontaktu. A s otcem si ho utváříme později a trvá to déle.

Také to, jaký má člověk vztah k matce a otci (ale hlavně matce) ukazuje o mnohem více nežli bychom si kdy přáli.

Neříkám, že matky jsou vždy kladné postavy ve vývoji dítěte. Ale v drtivé většině své děti milují k zbláznění (a někdy k tomu zbláznění dojde). existují i matky, které své děti odvrhnou nebo dokonce zabijí. Ale těch je, díkybohu, málo.

Existují i matky, které děti neodvrhnou, ale jim se to tak zdá. Mohou preferovat někoho nebo něco jiného místo vlastních dětí. Ale to neznamená, že v případě ohrožení dítěte se matka nepostaví všemi silami co má (i těmi co nemá) na ochranu svého dítěte. Matka je totiž velice silná, a v případě ohrožení dítěte je schopna vyvinout skoro nadlidskou sílu a projevit odvahu jen aby své dítě zachránila...

Mami, díky!

Ale je to pravda, i otcové by měli mít svůj den v kalendáři. Ikdyž je to jen taková symbolická věc. Né každý jej slaví, ale pro ty co by ho slavili by se měl utvořit.

Význam otců ve výchově (synů ale i dcer) je totiž stejně nezpochybnitelný jako význam matky. Dítě v něm vidí vzor chování. Učí se na vztahu matky s otcem a často z jejich vztahu přebírá více nežli by si samo přálo. A to jak v pozitivním tak negativním smyslu slova.

Takže díky, oba rodičové! :)

Majáles!

Včera jsem se zúčastnila tohoto studentského festivalu. Musím uznat, že nebýt mého bráchy vůbec bych tam nešla, protože lístek an místě stál 350Kč a to mi přišlo opravdsu přemrštěné. Ale Míša byl tak hodný, že mi sehnal výhodnější vstupenku, takže jsem mohla jít.

Na zastávku Výstaviště jsem dorazila asi okolo čtvrt na dvě. Hned mi bylo jasné, kudy mám jít k Majálesu, protože se tam valily davy. Naivně jsem si myslela, že je to jen kousíček, ale dojít na louku, kde to všechno bylo byla docela štreka. Bylo to totiž na skoro úplném konci.

Hned na přístupové cestičce nabízeli lidé vstupenky (bůh ví za jak

ou cenu) a opodál stál coca-cola ministánek, kde dávali zadarmo pidiplechovku. Musím uznat, že přišla vhod, bylo vedro a ta ledově vychlazená coca...

Teď se pokusím trošku popsat, jak to tam vypadalo. Představte si obrovskou podlouhlou louku s občasnými stromy okolo, tu asi tak ve třetině (té kratší části) protněte chodníkem.

Ta větší část byla placená, na ni bylo nutné mít tu děsně předraženou vstupenku (tedy pokud jste si ji nekoupili v předprodeji, nebyli jste členem klubu a nebo tak). Ale ještě před vstupem jste museli vyčekat dlouhou frontu, abyste si vyměnili vstupenku za barevný pásek na ruku. A potom hurá nechat se prohledat (hlavně svá zavazadla), obrat o všechny tekutiny a pak teprve vejít dovnitř. Tam to bylo obrovské. Nacházely se tam celkem tři hudební stage: Fajn Rádio, T- Music a G2. Každá měla hudební, ale také kulturní program. Takže mimo skákání do rytmu hudby kapel se tam i skákalo do rytmu tance, volil král majálesu, promenádovalo

v plavkách a mnoho jiného. Mimo hudební stage tam byly stánky prodávající nepřebedrné množství oblečení, náušnic, placek atd. No a samozřejmě stánky plné jídla (od halušek, langošů, čínských nudlí až k biosýrům) a pití (kofola, pivo, redbull,...). No a jeden dva stánky s točenou zmrzlinou nebo cukrovou vatou. Privátní zóna pro členy G2 klubu, zamykárna pro věci, stan cigaret LM a spousta jiných věcí. Co mě ale velmi zaujalo bylo úplně vzadu, byly to nafukovací "hračky". Jedna z nich byla obrovská plechovka od piva sloužící jako horolezecká stěna. Nebo veliký nafukovací skákací hrad jako překážková dráha. Prostě spousta prostoru se vyblbnout.

Ta menší část byla zadarmo a se nacházely se tam dvě hudební stage- Rock Zone a Studenta. Dále s stánky čtyř velkých státních vysokých škol (ČZV, VŠE, UK, ČVUT) a potom ještě samostatně několika studentských spolků a jedna divadelní stage. Několik stánků s jídlem, ale jen s malým výběrem sortimentu (to asi aby lidé museli do té placené zóny), redbull stan s programem, sedací koutek ve stínu a takové minilanové překážky. No a samozřejmě také stánek Plasticeum http://praha.majales.cz/plasticeum/), což byl stánek, kde byl umístěn PolariodLove (http://polaroidlove.blogspot.com/).

Já jsem po příchodu na tuhle louku šla hledat stánek PolaroidLove, protože tam byl Michal a i můj lístek. Jejich stánek byl velmi hezký, maličký trošku zapadlý ale velmi hezky vyzdobený. Měli tam spoustu fotek, některé nafocené tam, jiné od majitelů fotoaparátů Polaroid nebo Lomo.

Příchozí člověk si tam u nich mohl vyzkoušet focení Polaroidem (foto si vzít nebo tam nechat), koupit si tričko, tašku nebo samotný foťák. No a v ostatních částech Plasticea bylo možné si vyzkoušet jaké to je být sprejer, vyrobit si náušnice z věcí z kontejnerů a nebo prostě něco malovat či tvořit. Já jsem si tam utvořila náušnice, podle Klářiného popisu, ze staré vinylové desky. Bylo to zajímavé. Taky jsem si zkusila jaké to je mít dlouhé růžové vlasy, Klára si zkusila jaké to je mít je krátké a oranžové. :)

Potom jsem se rozhodla, že si půjdu poslechnout UDG a prostě si půjdu zaskákat na nějakou hudbu do placené zóny. Měla jsem štěstí, protože jsem UDG opravdu být stihla a potom i Wohnout, Sto zvířat (hráli Starou dámu s Čápem), a jiné.

Koupila jsem si dvě točené zmrzliny, jeden langoš s tatarkou pro Míšu (musel ajsem obejít několik stánků, protože ne všude byli ochotní to udělat) a dostala jsem několik testovacích vzorků tampónů Kotex (to když jsem použila jejich Toi-Toi). No prostě jsem si to moc užila... A vlastně mě ještě nějaký kluk omylem polil část kalhot pivem...

Češi do toho!

Všichni asi víte, že na Slovensku momentálně probíhá mistrovství světa v hokeji.

Naši hokejisté si zatím vedou docela dobře (ťuk, ťuk na dřevo). Tak jen doufám, že si to jen tak nepokazí. Minulý rok sice vyhráli, ale v průběhu turnaje to s nimi nevypadalo zrovna růžově. Tak doufám, že to letos nebude obráceně, tedy že během nevyřazovacích zápasů nám to půjde a pak vypadneme.

Já nevím jak vy, ale já budu rozhodně fandit, aby zase vyhráli. Budu si mačkat palce a trnout při každé hře v oslabení a tak.

Již snad při prvním zápase, tedy o přestávce, běžela dole na obrazovce lišta, kde pivo Budwaiser vyhlásil otázku: "Co uděláte když naši hokejisté vyhrají?"

Odpovědi se často ani hokejistů netýkají, ale to přeci nevadí. Některé z nich jsou např. , přečtu knížku, začnu chodit do kostela, přestanu pít, začnu hrát hokej, zhubnu 20kg atd. Některé se hokejistů týkají (donesu na Staromák sud piva, ...).

Mě samotnou to dovedlo k myšlence, co udělám když vyhrají? A proč zrovna když vyhrají? Proč se naptají, co uděláte když naši hokejisté nepostoupí do semifinále/finále atd?

Já sama pokud naši hokejisté vyhrají tak se snad už konečně dostanu na Staromák. Vždycky jsem si našla nějakou výmluvu (nechce se mi, nemám s kým, je mi špatně,...) ale tentokráte se tam určitě alespoň podívám. Moc bych chtěla...

A co udělám když prohrají? Budu litovat, že nemůžu na Staromák slavit, ale budu se těšit na příští rok. To totiž vyhrají a já se na Staromák podívám :)

Prostě:

Češi do toho!

Kdo neskáče, není Čech!