Lůzr!

Dnes byl opravdu jeden z nejhorsich dni. Velice se mi totiz darilo. Spise jsem ale sklidila vysledky sve prace a ty me absolutnre nepotesily. Spise mi zapricinily jeste vetsi pocit namicovatosti nezli jsem mela predtim.

Dozvedela jsem se znamku ze slohovky. Ale jeste predtim jsem delala hrdinku a vsechny okolo presvedcovala o tom, jak pocitam s petkou. A delala jsem veliky ramena jak me to nerozhodi atd. Pote rekla znamky- mam 4! A najednou jsem pocitila jak me to zasahlo. Ctyrka z maturitni pisemky, to je pruser! Nevim jestli to je kvuli gramatice, nesouhlasu ci proc, ale opravdu dost me to zasahlo. Nedovedla jsem si to predstavit. Vsichni si oddechli a ja se musela dost drzet abych nezacala jecet na celou tridu a dalo mi to fakt dost prace. Litovala jsem toho, ze jsem to chtela vedet. Litovala vseho, vsichni se radovali z jednicek a dvojek a ja se čtyřkou jsem měla chut se na míste propadnout. Moc jim to přeju a jsem za ně ráda. Určitě si to moc zasloužili, ted už i kdyby dostali blbou známku z ústní tak nepropadnou, narozdíl ode mě...
A jak mám přijít domů? K tatkovi, kterej ve slohu vyniká? K bráchovi co měl z maturitní písemky jedničku? A k mamince, co odmeturovala na samé jedničky? a já se čtyřkou, jak se mám sakra vrátit domů s hlavou vztyčenou. A jak sakra mám myslet na jiný věci, jak se mám učit? Když věc, o který jsem si myslela že mě nerozhodí mě rozhodila, tak jak mě asi rozhodí maturita o které vím, že mě rozhodí? Co mám říct rodičům? Je sice hezké, mami, že mluvíš o nedůležitosti týhle známky, jenže pro mě to důležitý je. S touhle známkou dpstávám cejch blbečka. Vím, že tebe se asi nikdo neptal na známky z maturity jenže pro mě je to důležitý nejen v porovnání s okolím ale i pro mě samotnou, jak si mám sama sebe vážit když takovou spoustu věcí nezvládám? Jak si mám sama sebe vážit když vy všichni jste lepší? Cítím se blbě, chtěla jsem aby jste na mě mohli být pyšní, aby jste se mohli chlubit. Protože to přeci rodiče rádi dělají. A co řeknete až se někdo zeptá, a on se zeptá, co mám ze slohovky? Raději asi nic co? To je přesně ono,budete se za mě stydet.. omlouvam se, opravdu moc me to mrzi.. Snazila jsem se, ale asi opravdu nejsem dost dobra na to, abych mohla dostat alespon trojku. Asi jsem proste neschopna!

No a potom mě čekal test z matiky, propouštěcí. Všichni mi říkali jak je to jednoduché... Myslela jsem si jak to zvládnu, ještě včera odpoledne jsem si to myslela. Teda dokud jsem si nepočítala ty příklady a nezjistila, že moje hlava to odmítá, nelíbí se jí to. Ale i tak jsem věřila v trojku.
No a potom, co jsem dostala tu super známku ze slohovky jsem se nedokázala soustředit, musela jsem ale nešlo mi to, teda je fakt, že mi ta písemka pomohla a trochu mě zbavila nutkání brečet. Ale očividně jsem jí nezvládla, a to i přesto, že jsem měla pocit že ano. Měla jsem pocit, že mi většina příkladů vyšla správně. Ale očividně ne! Na posledním vysvědčení budu mít čtyřku! Jak jsem to mohla dopustit? Ještě jsem udílela rady Baryš, že se nemůže spokojit se čtyřkou z matiky a co já? Mám stejnou čtyřku jako ona. A až se ostatní dozví, že mám čtyřku z toho jednoduchého testu budu za krypla! Ale asi si to zasloužím, asi to jsem..

A co můj sen mít vyznamenání? Ty tři trojky k tomu byly mnohem blíže nežli dvě a jedna čtyřka! Ježiš já mám takový vztek, ale tak strašný. Vím, že vpodstatě o ty známky nejde, jsou až příliš viditelné na to aby byly důležité a taky mi skoro na nic v budoucnu nebudou, jenže ted ano. Ted ovlivnují muj duševní stav, ted podryvaji moji sebeduveru, ted ze me delaji debila. Cela trida by se mi mohla eventuelne vysmat... a asi by meli i proc! Nejde proste rict, ze to neni dulezite. A stejne, promin mami, ale myslim ze to stejne rikas jen abys me uklidnila.. to je sice super a diky ti jenze mi to moc nepomaha. I když nevím co by mi pomohlo, asi moct se schovat moct utéct někam hooodně daleko od všeho toho.

A ano, strkám hlavu do písku před maturitou. Protože co jiného mi zbývá? Když tak sleduju svoje poslední školní výsledky jak se mám soustředit a myslet pozitivně na maturitu? Jak se mám namotivovat k učení, když vím, že selžu? Odpověd zní, těžko nebo-li nejde to.. Tak se mi nedivte že se podobám pštrosovi..
At už někdo vynalezne ten stroj času...