Vánoce

Vánoce mají být svátky klidu, míru, spokojenosti, radosti, rodiny, narození,.. Ale nemají být svátky komerce! Kam jsme se to dostali?
Již delší dobou pozoruji, jak se naše společnost stále více stává závislá na nakupování a prostě komerci. A nejvíce je to vidět právě na Vánocích.
Dříve byly Vánoce svátky, kdy se rodina sešla okolo rodinného krbu. Svátky pohody. Svátky, kdy se rodina sešla v plném osazení, snědla si Štědrovečerní jídlo, pomodlila se a poté rozdala dárky. Jenžo nebyly dárky, jaké známe dnes, byly to předším vyrobené a nebo tedy koupené ale za účelem potěšit, udělat člověku radost. A né šíleného nakupování dárků den před Štědrýkm večerem nebo předhánění se, kdo dostane více a dražších dárků. Také se už vytratilo to, že se dárky dávají za účelem potěšit a ne dávání to, co člověk potřebuje a stejně by si to musel dříve či později koupit, tak ho odbít o Vánocích. Nebo jak je těžké vybrat dárky pro okolí tak, aby všichni byli obdařeni stejně početně i hodnotně, aby se nikdo necítil znevýhodněn.
Pamatuji si, jak když jsem byla malá chodili jsme s maminkou po městě před Vánoci a já se vždycky těšila až si Ježíšek vezme ten dopis, který jsem napsala a dala za okno. Když jsem ještě neuměla psát, pomáhali mi s ním rodiče nebo prarodiče. A nikdy mi nepřišlo divné, že Ježíšek vždycky přišel na to, co přesně jsem chtěla. Vždycky věděl i to, co jsem do dopisu nenapsala, ale proč ne, je to přeci Ježíšek a ten ví všechno :)
Když jsem potom jednou přišla na to, jak to doopravdy je, nechtělo se mi rodičům kazit tu radost z Vánoc a tak jsem jim dávala dárky během celého roku a na Vánoce vždy napsala Ježíškovi, ale sama nic nekupovala. Ale to bylo jen jednou, poté jsem došla k názoru, že tak to nepůjde a tak jsem i já začala Ježíškovat. Moc mě to baví. Ale vždy mám strach z nerovnoměrnosti dárků a hrozně nemám ráda jejich nakupování. Ty předvánoční davy, všude vývěsky (předvánoční, které se objevují jíž od poloviny října), prostě ta uspěchanost doby,... tak to vždy koupím šup šup, neznamená to, že to odbydu ale to, že si předem vytipuju co koupím a pak pouze jdu a koupím.
Proč to nemůže být jako dřív? Tak jako před sto lety? Vím, nelze to, ale mrzí mě to..
Tak mi nezbyde než jen vzpomínat na svá dětská léta, kdy jsem si nikdy takovýchto schonů nevšimla, musely být ale já je neviděla. Stejně jako jsem neviděla ty všude se prodávající vánoční stromky, což je poklona mé mamince. Je tak dokonalá, že i v našem předvánočním měste předemnou dokázala tyto věci schovat a Ježíšek mi je mohl se slávou přinést...
Také dokázal skviele ozdobit stromeček, v přesný čas těsně před večeří nam pod něj dát dárky a zase jít o dům dál..

Doufám, že až já budu jednou Ježíškem (jak je vlastně ženské jméno pro Ježíška? :) ) budu tak dobrá jako byli naši....