Já jsem holka, och jak překvapivé, ze srdce České republiky-tedy bydlím a vždycky jsem bydlela a snad i vždycky budu bydlet v Praze.
Narodila jsem se, ikdyž mě svým způsobem přinesl Čáp, v roce kdy jsem byli ještě Československo, ale narodit se o tři roky později takž už do samostatného státu ČR.
Mám jednoho o rok a půl staršího bratra, který také provozuje tento sport-blogování. Neříkejte mu to, ale moc mi na něm záleží a ikdyž spolu občas válčíme (válčili jsme a válčit budeme) je mi s ním dobře. Celé mé dětství jsme byli spolu, občas ještě s mým o šest let starším bratrancem, a hráli si spolu s jeho autíčky. Protože s mými panenkami si nehrál :) Jen jednou se mojí mamince podařilo brášku a bratrance přesvědčit ať si se mnou hrají, ale dopadlo to dosti zajímavě- moje barbie panenky byly unášeny a občas jim padaly hlavy :)
Moji rodiče, jako každí rodiče, mi občas lezou na nervy. Ale prokazatelně jsou to jedni z nejlepších rodičů, jaké může dítě mít. Samozřejmě že se i u mě objevily období, kdy jsem chtěla nemít rodiče nebo mít jiné rodiče. Takové chvilky se objeví hlavně v dobách, kdy mi nechtějí něco dovolit a nebo projevují nadměrně veliký strach a neuváženost.
Mám dvě babičky, obě jsou skvielé a oběma se člověk nesmí zmínit o to, že něco chce. Protože to pak hned dostane. Mám je obě MOC ráda a nedám na ně dopustit. Zajímavé ale je, jak je každá jiná.
No a já.. No chodila jsem do školky, ale kromě spadnutí z prolézačky a přecházení lavičky s lžící, kteé bylo vajíčko si nic nepamatuju. Jo možná to, jak jsme museli chodit za ručičky a že jsem říkala, že chodím domů po o (nikoli po spa) :)
No základní škola mě velmi bavila, ale jen do doby, kdy se nás pokoušeli něco naučit :) V páté třídě jsem dělala přijímačky na gympl, ale nevzali mě. Tak jsem šla do "počítačové třídy" což byl pokus, co moje základka ten rok vymyslela. Dělali se tam přijímačky z logického myšlení a světe div se-vzali mě. Tam jsem neprožila zrovna šťastné dva roky. Ale veselé chvilky se našly, například výlet na Dachstein nebo do Dolomit- obojí bylo super! No a potom jsem se dostala na šestiletý gympl Postupickou.
Tam byl můj život o dosti veselejší. Ale nároky na učení o něco větší, ale to neznamená, že jsem se učila. Jen jsem už neměla jedničky, ale dvojky trojky :) A poznala jsem tam moc super lidi, takže se mi povedlo si udělat přátelství snad na celý život.
No a po mojí maturitě jsem se dostala na HTF-UK. Tedy na Husitskou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. To je ale název, co? No ale kněz ze mě nebude. Studuju sociální práci. Upřímně, kdy mi někdo teď nabídl, že se můžu vrátit do doby po maturitě a znovu si dát přihlášky na VŠ tak moje volba již nebude stejná. Asi bych přeci jen zkusila tu psychologii nebo tak něco. Ale teologickou fakultu už ne. Ale mám co mám.. Zase na druhou stranu, díky htf jsem poznala spoustu super lidí. A jsem za to ráda :)
Co bych ještě dodala?
No spoustě věcí mě naučil skaut. Nevím, kde bych bez něj byla. Neučil mě se o sebe postarat a nepanikařit tak rychle. Bojím se méně tmy a znám spoustu super lidí. A občas můžu říci, že znám i sebe.
No a nějakou tu dobu jsem hrála na klavír, asi deset let.
(aktualizováno později, začátek sepsán 2009)
Me? My name is Helča, I´m student of Charles University in Prague. I would like to help otehrs.
Moi? Je m´appelle Helča. Je suis une étoudiante. J´étoudie Universite Charles. Je voudrais aider les gens.
Žádné komentáře:
Okomentovat