pondělí 30. ledna 2012

Násilí

Já přiznávám se, mám ráda i akční filmy. Ikdyž to není u holek naprosto obvyklé je to asi způsobeno i tím, že mám staršího brášku a chodívala jsem s tatínkem a bráškou na Bonda do kina. Ale v dnešní době se setkáváme všude s nějakou formou násilí- ve filmech, seriálech, knihách a prostě všude.
Já jsem jako malá k Bondovi sice vzhlížela, jak si poradí s badouchy a ještě si dát Vodku-martiny protřepat nemíchat. No kdo by k němu nevzhlížel.
Ale dnes se změnila celá společnost. To, co stačilo jako krvelačnost když jsem byla malá už teď rozhodně divákům nestačí. Už si na svůj "pravidelný příděl krve a emocí" zvykli a stali se na něm závislými. Už nám nestačí vidět, jak někoho zastřelí ("to je jen pro malý děti" slyšela jsem jednou v kině), ale musí toho člověka přímo vykuchat, aby to na diváka působilo.
A co teprve u hororů? Tam už režiséři nevědějí tuplem co dělat. Protože strašidelnosti a hrůzy dosáhli a vlastně ji překonali musí do filmů přidávat hrůzu jiného kalibru. Buď udělají tak špatný film, že se diváci "bojí" na něj dívat, že je to blbost. A nebo se "bojí" že se jim udělá špatně od žaludku. Jenže to není ten strach, který očekáváme od hororu. Pro mě je to ten strach, kdy v Psychu od Hitchcocka. To je strach a žádný hnus, nevidíte vlastně nic moc, ale nahání to takovou hrůzu.

No co je hrozné je to, že už malé děti pozorují pohádky, kde se princové střílejí a stříká z nich krev na všechny strany. A větší děti tráví hodiny a hodiny u televize/počítače/Play-stationu a pozorují střílení, vraždění a dobyvatelské tendence lidské rasy.
No a pak jsou tu dospělí. Ti posouvají hranice tolerance násilí až do neúměrných výšin.
Popravdě, přiznávám, sama to dělám. Koukám na seriály a filmy, kde je násilí. A tam mi to nevadí. A co je nejhorší, baví mě to a občas si to i užívám.
Tak proč to teď kritizuju? No hlavně protože mě to sice stále ovlivňuje, ale už ne tolik, jako kdyby mi bylo o deset nebo dokonce patnáct let méně. A taky to neberu příliš vážně. Nemyslím si, že je to normální a správné. A přiznávám, nevím jestli si to ty děti, co na to koukají, myslí, ale stále je větší pravděpodobnost že ano nežli, že si to myslím já.
Obávám se toho, že za pár let se ukáže, že to mladé generaci nestačí a že chce zabíjet doopravdy. Nechají si nainstalovat čip do hlavy, aby pocítili unikající život z oběti? Jenže kdo jim tam implantuje čip s pocitem viny za něčí smrt a trestem? Protože to je něco, co by měl každý pocítit (i ten můj oblíbený Bond) pocítit a mělo by ho to postihnout. Za smrt člověka nelze nikoho opěvovat a to nikoho (ani stát) a za žádných okolností. Ale tohle není pro firmy a filmy příliš tažné. Kdo by si koupil čip, ke kterému je i pocit vinny jako bonus? Nikdo!

Takže, dámové a páni, musíme omezit svou touhu po krvi. A začít se chovat jako mírumilovné lidské bytosti netoužící vraždit, mlátit a vidět někoho trpět.
Ale já se Castla, Bootha a Mentalisty nevzdám :) Jsou to vyšetřovatelé a tak stojí na správné straně barikády. A asi mají pocit viny za vraždu a byli by za ni i potrestáni. Ale je to o vraždách a o k krvi. No a s Dexterem je to složité. Ale ten už mě ani tolik nebaví (stejně chci vědět co se tam děje..)
Tak co s tím budeme dělat?

1 komentář:

  1. Ale násilí v nás je. Agresivita nám umožnila přežít do dnes a stále ještě umožňuje - bez ní bychom si mohli lehnout na zem a nechat po sobě šlapat.
    Jde o to najít správný způsob vybití. Na skauty funguje několik ran dřevěným mečem pokud možno do hlavy.

    Rozdat i přijmout.

    Třeba budou více chápat.

    OdpovědětVymazat