Nevím jestli si to ještě někdo pamatuje, ale v srpnu 2007 jsem byla s "roverským kmenem" Sýkory na kurzu Svatoplukovy pruty. Byl to velice zajímavý zážitek a rozhodně, bych to všem doporučila. A pokud si vzpomínám tak v jsme tam sice byly většinu času rozdělené, ale na chvíle s patronem a na dvě společné hry jsme se spojily a měly pracovat jako jeden kmen.
Jednu z těch her jsme, pokud si dobře pamatuju, vyhrály a v té druhé jsme si též v konečném výsledku nevedly špatně. Avšak během té druhé (možná i té první) nastaly okamžiky (nebo dlouhé chvíle) kdy minimálně jedna z nás toho chtěla nechat. Myslím, že každá z nás čtyř (na kurzu nás bylo sice pět, ale jen čtyři jsme běžely) to minimálně dvakrát chtěla nechat být a ostatní kvůli něčemu seřvat. Ani tenkrát a ani teď mi to nepřipadá neopodstatnělé. A popravdě jsem se divila, že jsme to zvládly. Ikdyž po dokončení hry nastala další krizová situace, která měla možná horší odezvu nežli celá hra, ale to k tomu hold patří.
No ale abych se vrátila k tématu. Teď jsem objevila svůj zápisník, co jsem měla s sebou. A hlavně dopis od patrona, mimochodem vedoucího celého kurzu a Svatopluka přezdívkou Pudil. A ten dopis byl ten zajímavý objev. Není to žádný dlouhosáhlý ani hlubokomyslný román, ale asi tak stránka psaná psacím písmem. (zajímavé, že stále píše psacím písmem, nebo to možná udělal kvůli nám abychom to po něm přečetly). Vzpomněla jsem si na to, jak jsme ten dopis dostaly a co jeho čtení provázelo. Bohužel ten, kdo neví o čem mluvím si to asi nepředstaví.
No ale hlavní je, že ten dopis mám u sebe JÁ. A nejsem schopná si vybavit jak k tomu došlo, že ho mám já. Vím, že jsem ho měla od našeho návratu domů, a také vím, že jsem ho skenovala a holkám posílala. Ale nevěděla jsem kam se poté ztratil, to teď vím. Jo je v modrých deskách u mě na poličce, jestli to někoho zajímá :) No ale pokud si ho některá z holek chce přečíst mají možnost. Vím, že jim to asi řekne jen tak málo jako dneska mě, ale i tak to za pokus o obnovení vzpomínek na jednu životní událost stojí. Takže jsem ochotná ho dát, propůjčit. A klidně se ho vzdám úplně ve prospěch něčeho památkově chráněného (tedy nechci aby se ztratil, má alespoň pro mě určitou vypovídající hodnotu) .
Mimo to, fotky z prutů mám na rajčeti: http://helcium.rajce.idnes.cz/Svatoplukovy_pruty_Mentaurov,_2OO7
(jen omluvte dlouhosáhlé makrofotky, to bylo v rámci jednoho tamějšího programu a já byla tenkrát líná to třídit :) )
Další co jsem měla při této příležitosti v ruce byly moje třídní fotky. Mám je asi tak od čtvrté třídy. Některé jsou hrozné, třeba ta z té čtvrté třídy, jiné lepší a jedna je docela dobrá. Co je ale opravdu zajímavé je to, jak se na nichj lidé mění. Někdo přišel na gymlp jako hnědovláska a odešel jako peroxidová blondýna, jiná jako poctivá studenka a vyšla jako normální (skvielý) člověk. A někteří (některé) vypadají již od školky stejně, tedy mimo délku vlasů, mezeru mezi zuby a tak :) Pohled na ty fotky mě nutí se zamyslet nad tím, co ten či onen asi teď dělá, jestli studuje, pracuje či se poflakuje. A taky to, jestli je ještě někdy uvidím a jestli je vlastně chci ještě někdy vidět. Jestli jsou školní léta zapomenuta a nebo jak to vlastně je. Popravdě ač je Praha v některých směrech opravdu malá tak je v jiných zase ohromně veliká. Myslím to tak, že je možné potkat člověka, který vám dělal instruktora na karate před mnoha lety, ale zase je natolik velká, že nepotkáte mnoho spolužáků ze ZŠ.
Asi by mě zajímalo, jak se ti lidé mají. Ale asi bych se stále bála tam jít, co se bude dít. Ikdyž se nemám proč bát...
No tak tohle jsem dneska náhodou objevila. Dopis a fotky. Asi určitě to není na Nobellovu cenu ani jiné prestižní ocenění (ikdyž ty peníze by se hodily), ale jsem ráda že jsem to našla a teď vím, kde to je. Asi nebudu mít potřebu se na to chodit nadšeně dívat každých deset minut, ale jednou za nějaký čas to zase vyndám a zase si to s nadšením prohlédnu. Třeba se do té doby něco změní. Uvidím své spolužáky a dozvím se novinky, nebo si vzpomenu na další věci okolo Prutů. No teprve čas ukáže... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat