Jmenovatel

Dávno dávno tomu, kdy se rozhořela diskuse o tom, že pojmenovat své dítě "Půlnoční bouře za dlouhých nedělních nocí" je nepřípustné.

Jenže co je vlastně v tomto světě přípustné jako jméno?

Vždyť pojmenováváme své ratolesti podle komiksových postav, podle jídla, pohádkových postav a nebo prostě dáme dohromady nějaká písmena ať z toho něco vznikne.

Rodiče se nedávno vrátili z Maďarska a poté z návštěvy přátel a zjistilo se, že jedna z ratolestí tátového kamaráda z vojny se jmenuje Pirožka (tedy v překladu, co je snad ještě horší, Karkulka). Ano chápu, lze tak říkat malé holčičce, ale dospělé ženě s úctyhodným povoláním říkat Pirožko/Karkulko? Není to přitažené za vlasy? Na druhou stranu je nutno přiznat, že je možné aby jména, co nám ve středoevropské části světa příjdou normální znamenala v překladu do jiného jazyka něco příšerného. Ale Pirožka je příšerná už v originálním "znění", ne?

Dříve se jména a později hlavně příjmení dávala podle nějaké charakteristické vlastnosti. Každé normální jméno, má svůj etymologický původ. Mé jméno například má původ v řečtině a první zmínka o něm je v knihách Homéra Ilias a Odysea. A znamená hořící pochodeň z rákosí. Popravdě nepřipadám si jako hořící pochodeň a ani nejsem z rákosí, ale umím se pro něco rozhořet a když mám horečku tak mi může i "hořet" čelo. (to byl fťyb kdybyste to nepoznali) Má to ale možnost v přeneseném významu něco znamenat a pro nositelku na co být hrdá.

Ale dovedete si představit, že někdo bude hrdý na to, že se jmenuje Půlnoční bouře za dlouhých nedělních nocí? Dobrá, nakonec rodiče ze své iniciativy přistoupili ke kompromisu a chtěli ji pojmenovat "pouze" Půlnoční bouře avšak ani to jim "zlé" matriční úřady nechtěly uznat. Nakonec se dítě jmenuje Eliška Gaia (alespoň má do budoucna možnost druhé jméno nepoužívat). Ale kdyby zůstala Půlnoční bouří možná by ji odpadlo riziko, že bude ve třídě někdo s podobným jménem a třeba nebude muset mít ve skautu přezdívku. ALE asi to nebude mít mezi vrstevníky a ani ve škole lehké. Protože jak na takové dítě zavoláte? Bouře? Půlnoc? Divné... Popravdě případ holčičky byl ještě o něco složitější později, kdy ji matka nenechala očkovat a zanedbávala ji až musela být odebrána rodičům a předána do péče kojeneckého ústavu.

Otázkou ale zůstává, co se s námi lidmi děje. Proč vymýšlíme jména nová a neologistní, když jich je na světě již tolik existujících. Lze namítnout, že rodiče tak chtějí ještě více demonstrovat jedinečnost svých ratolestí, ale nejsem si jistá jestli jim tím spíše nepřitíží a neudělají prostor posměšků od "normálně se jmenujících dětí".

Také nechápu neustálý fenomén přechylování cizích jmen. Jedná se o Liv Taylor nikoli TaylorOVOU! Je to Cameron Diaz a nikoliv DiazOVÁ! A nejhůř to zní- Judi DenchOVÁ! Jsme v českém státě, který přechyluje a já to respektuji. Také jsem ráda že jsem -ová. Ale co nechápu, je úprava cizích jmen. Vždyť je tím měníme. To rovnou můžeme psát Kameron Diazová, když chceme být echt čeští. Nebo to jméno rovnou přeložit do češtiny. Češtinářům nevadí anglikanismy jako callneme si, meetneme se, ale u jmen to musí být přechýleno. Tomu nerozumím... Já sama nenávidím to násilné používání anglických výrazů a ještě jejich počešťování na meetneme se atd. A stejně tak nemám ráda to přechylování. Jestli se někdo jmenuje Dench nebo Denchová nerozhodují češtináři (slovenštináři, atd) ale osoba sama. Takže jsem zvědavá, jestli se vy všichni co tak radostně přechylujete ptáte paní Dench, zda jí smíte přechylovat a měnit tak jméno. Podle mě má jméno zůstat v takovém tvaru v jakém je v daném jazyce odkud osoba pochází. Určitě to bude mít nějaké výjimky, které sama uznám (teď mě žádné nenapadají ale určitě jsou), ale těch je málo a výjimky jsou vždy. Není moc pravidel, které nemají výjimky.

Takže s jmény je to složité. Když chcete v dnešní době nějak své dítě pojmenovat musíte brát ohled na spoustu věcí. Co by ale mělo být vaší prioritou je to, aby se dítě až vyroste nemuselo za své jméno ( a své rodiče) stydět. Tedy jinak, nastanou chvíle, kdy se za ně bude stydět, ale aby jich bylo co nejméně a odezněly co nejrychleji. Nebo totiž dojde na to, že ke svým osmnáctým narozeninám se dítě vydá na matriku a změní si jméno z Pirožky na Elišku, z Andromedy na Hanu nebo tak. Takže proč mu neudělat službu a nepojmenovat ho sice jako někdo jiný pojmenoval své dítě, ale zato mu to jméno zůstane po celý život a bude s ním spřízněno. Sice za život dostaneme mnoho přezdívek, a ne všechny se nám líbí a ne všechny si zasloužíme, ale i tak je dostaneme. Ale křestní jméno se nám, pokud si ho sami nezměníme, neměnní. Musíme s ním minimálně 18 let a to těch nejtěžších (protože pubertální děti jsou ty nejzlomyslnější). Potom v dospělosti se to již tolik neřeší a na jméně ani tolik ostatním nezáleží, ale vám osobně ano. A nést celý život osobní potupu toho, že nesnášíte své vlastní jméno je hrozné.

Na okraj podotýkám, že sice své jméno (v původním znění) nemám ráda, ALE nenesu celoživotní potupu a není to tak že ho nesnáším. Jen mi na něm vadí, že ho kdokoliv může složit ze dvou vatových slov "hele" a "na", které jsou často používány a někdy i v tomto spojení. (a bráško a kdokoliv- opovažte se zkoušet jestli slyším na spojení těchto vatových slov...) Naopak VELICE se mi líbí jméno Helča. A myslím to, na rozdíl od našich politiků, upřímně.