Pohyb co není pro mě...

Nedávno jsem měla příležitost si znovu ozkoušet několik typů sportu/pohybu a došla jsem k překvapivému rozuzlení. Nějaké sporty/ typy pohybů prostě nejsou pro mě. A tak jsem si je přidám na seznam těch, které prostě nepraktikuju a budu doufat, že už nebudu muset.

Co se na seznamu nalézá již od počátku mé školní docházky je Běh. Protože chtít po mě, abych uběhla nějakou vzdálenost je jako chtít po lenochodovi, aby předběhl nejrychlejšího sprintera planety.

Obojí by teoreticky šlo, ale ani jedno se prostě nestane. A vlastně je to tak s celou atletikou. Ani skok do dálky není pro mě, i spolužačky výrazně menší než já nějakým záhadným způsobem doskočily výrazně dál než já. A skok do výšky jsem nikdy pořádně nepochopila, vždycky jsem pletla nohy před výskokem a odrazila se špatně a tak shodila tu laťku. Asi bych ji shodila i kdyby byla jen deset cm od podlahy :)

Stejné je to s běžkami. Nemám je ráda a tak je prostě zavrhuji do konce svého života. A ani necítím potřebu na nich jezdit, padat můžu i bez nich a vztekat se (což jsem na nich dost často dělala) též, takže proč vlastně?

Též na seznamu již nějakou dobu je gymnastika. Protože mi to prostě nejde. Kotoul vpřed sice udělám hezký a někdy i docela úhledný, ale s tím zpět je to trošku složitější. A ostatní věci, jako kladina nebo bradla držte raději co nejdál od mé maličkosti.

Jediné, co mě na tom kdy bavilo bylo houpat se na kruzích. A skákat na trampolíně na hodinách skautského tělocviku v Sokolovně. Ale to ostatní je brr.

Míčové sporty mi nikdy moc nešly, tak nějak se bojím toho míče. A tak jsem odjaktěživa bývala první vybitá ve vybíjené, poslední při výběru spoluhráčů do basketu a volejbalu a často na lavičce. Ale měla jsem i světlé chvilky, třeba když jsem čirou náhodou chytla na základce ukrutnou ránu od své házenkářské spolužačky ( a celá třída koukala s otevřenými ústy) a nebo když jsem jednou za školní rok dokázala zasmečovat, podat 10 volejbalových (dolních) poddání aniž bych to zkazila a oni je nechytli. Jedině v těch chvilkách míčové sporty nebyly na mém seznamu, ale jinak tam jsou a asi i budou.

Také tam patří fotbal. Nechápu to bezduché běhání za jedním míčem, velice se mi líbí jak se na to dívá Květa Fialová. (kdy jedenáct na jedné straně a jedenáct na druhé mají, oni volové, jen jeden míč. a ještě ti diváci) S jedinou její poznámkou ohledně fotbalu nevím, jestli souhlasím a to, že jsou heterosexuály. Možná, že jsou, ale nevím jestli kdyby nebyli tak to poznáme a myslím, že to ani není důležité. Já fotbal nemám ráda,je to bezduché běhání za míčem kamsi daleko. A ti fotbalisté jsou takové nanynky, někdo je kopne a oni div neumírají. Prostě se předvádějí. No a potom, co vyhrají nějaký zápas začnou si "užívat" a zostudí celou republiky svými činy a výroky.

Chápu, že většina mužů bez fotbalu nemlže žít. Ale ať mi ho, proboha, necpou.

No a teď konečně to nové: Zumba. chodím totiž do jedné posilovny cvičit, abych měla nějaký ten pohyb. No a to, na co jsem chodila mi zrušili kvůli tomu, že jsem tam byla jen já, jedna či dvě paní a jedna cvičitelka a to je prý málo. A tak jsem hledala co jiného zkusit. No a mají tam zumbu, tak mě zajímalo jaké to je, když je to teď tak děsně v módě. No a už to vím. Nejde mi to. Možná je to tím, že jsem tam nebyla od začátku a tak jsem nepochytila základy oněch pohybů, ale já ty pohyby prostě nezvládám. To je tuhle kroutí boky, výpad vlevo, poskok vpravo přitom ruce nahoru, výpad vlevo s rukama upaženýma a tak. Nejde mi ta koordinace a pokud nekoukám na cvičitelku tak nevím, co mám dělat a pokud na ni koukám tak nestíhám cvičit...

No a takhle to je celou hodinu... Nejhorší je, že tam chodí lidé starší než já a oni to, alespoň jak se mi to zdá, stíhají a zvládají.

No a pohyb, co je na seznamu "nový" je škrábání omítky. Snad se mi už nepoštěstí to znovu dělat. Byla jsem pomáhat kamarádce s bytem a škrábala jsem omítku. Je to tak jednotvárný pohyb a na jednu ruku, protože levou rukou jsem opravdu levá. A tak moje chudinka pravá ruka schytala veškerou zátěž a pak celou noc dávala vědět svou nespokojenost a nedovolovala mi spát. Hodná to ručička....

Hlavně ty tamější barvy byly tak strašně zažrané do omítky, že sundat je bylo fakt těžké. Já už jednou zkoušela škrábat, ale to bylo mnohem lehčí a namočené to šlo lehce dolů. Tady ať se to namočilo jakkoliv a kolikkoliv nešlo a nešlo to. A tak jsem to dělala hrozně pomalu a ještě mě bolela ruka. Nechápu, jak mohla Elinka zvládnout (za pomoci přítula) oškrábat tolik stěn za relativně krátkou dobu. Když si vezmu jak dlouho já jsem dělala jednu stěnu a za jak dlouho oni udělali jednu místnost je to asi tak stejně dlouho. A to je odstrašující.

Ale pokud bude Elinka ještě potřebovat pomoci, jen ne prosím škrábat, tak já přijedu autobusíkem a pomůžu co můžu... Ruka a rameno už jsou relativně dobré a tak si je zase můžu zničit :)

No abych se nezdála být absolutně nesportovní. Začalo mě bavit hrát (VELICE REKREAČNĚ) squash. Sice nestíhám dobíhat míčky, dost často se netrefím, ale občas když se trefím tak je to super. A mám svou raketu a tak chodíme občas hrát squash.

Také mě docela baví ping-pong, sice mi taky nejde, často se netrefím, ale nemusí se u toho tolik běhat. A máme ho doma, takže je to sport i pro lenochy.

No a má láska lyže. Ty mě baví již dlouho a snad ještě dlouho bavit budou. Stejně tak snob, baví a snad ještě dlouho bude.

No a chůze, ale to jen za určitých podmínek a s dobrou společností...

A nejsem zas tak nesportovní :)