KPZ - článek

"Na podzim se v Železné u Berouna konala super roverská akce. Doufám, že těm, kteří tam byli, osvěžím hezké zážitky, a těm, kteří si to nechali ujít, dám námět na přemýšlení, proč že to

tam nebyli.

Celé to začalo v pátek 2. listopadu na nádraží, tedy vlastně ne, začalo to na Obroku. Při jedné z her se sešli roveři z Prahy 10 a vznikl nápad na víkendovou výpravu s názvem KPZ.

Samotná výprava začínala srazem v 17.00 na Hlavním nádraží u pokladny číslo 23. Zde jsme se zaregistrovali a za to jsme dostali takové papíry. Vypadaly zajímavě, uprostřed bylo políčko a okolo něj sedm čtverečků s pěti řádky. Na čtvereček navazovala bublina.. No prostě papír zajímavého vzhledu. Poté jsme se dozvěděli, co dál. Měli jsme vyplnit políčka oblíbenou

hudbou, filmem, spisovatelem… a poté během cesty najít lidi, kteří mají společné zájmy a získat jejich podpisy do bubliny. Po příjezdu do Berouna jsme se rozdělili do skupin podle toho, kdo kolik podpisů měl. V těchto skupinách jsme poté dostali GPS navigaci a dané souřadnice, kde se měly nacházet další souřadnice, a po těchto souřadnicích dojít až do základny. Některým skupinkám cesta uběhla rychle, některým trvala déle a některým (jako třeba nám) úplně nejdéle. Nakonec jsme se všichni sešli a velice unaveni ulehli do postelí.

Ráno nás čekalo hrůzné vstávání, ale všichni ve zdraví přežili. Po skupinkách jsme si museli sundat asi ze čtyřmetrové výšky igelitku s naší snídaní. Po posilnění následoval nástup, kde

jsme se představili a řekli, odkud jsme. Poté následovalo rozřazení do dvou skupin, jedna měla nejdříve přednášku o emocích, druhá o argumentaci a poté se skupiny prohodily. Poté následovala prezentace kmene Excalibur, která byla velice hezky připravená.

PŘEDNÁŠKY A HRY

Poté následovala hra Formule. Měla velice hezkou úvodní scénu, kdy přijelo auto vyzdobené tak, aby vypadalo jako vůz formule, a přiběhli „mechanikové“ a začali auto opravovat.

Čekalo nás pět kol závodu Formule. Všechny závody se běžely tak, že jeden byl vozidlo a ten druhý byl jezdec. V praxi to znamenalo, že se museli držet za šátek. Byla to velice namáhavá hra, ale nakonec i zábavná. Hlavně v momentu, kdy se vítězové spojili proti organizátorům a postříkali je dětským šampaňským.

Následovala velice zajímavá přednáška o roveringu a o jiných zajímavých věcech. Ale vzhledem k časovému zařazení si z ní mnoho lidí moc neodneslo.

Potom přišla simulační hra Prales, kterou ze začátku ne všichni pochopili. Postupně jsme však na pointu přišli a začali se zapojovat. Nakonec jsme se přiblížili tomu, jak pracuje reálná politika − myslím v množství úplatků, které jsme vydali − „dobro pro prales“ přece jen zvítězilo, dálnice nebyla postavena, těžařské společnosti nemohly těžit a guvernér byl „náš člověk“.

Potom jsme se všichni s radostí odebrali do postelí. Ráno nás čekalo krásné probuzení − snídaní do postele. Do pokoje bylo přineseno jídlo a na chodbě byl teplý čajík a hudba vyhrávala. Následovala naprosto úžasná přednáška od Tomáše Baránka, autora knihy „Jak sbalit ženu“. Sice jsem vzhledem ke svému pohlaví spíše poslouchala, jak máme být „baleny“, ale i tak jsem

si to velice užila…

Pak jsme se rozdělili do skupin, podle toho, jaká část ze Služby se nás nejvíce zajímá. Jestli služba sobě, hnutí nebo ostatním. A v každé z těchto skupin se mluvilo a debatovalo.

Nakonec vznikl konečný návrh s plány do budoucnosti, který byl přednesen před ostatními. Následoval naprosto nejneočekávanější oběd (tedy alespoň pro mě) a tím byl řízek. Byl velice dobrý…

Následovalo loučení a závěrečný nástup, poté přesun do Berouna na vlak směrem domov. Sice nám plánovaný vlak ujel, ale další jsme již stihli.

Na nádraží jsme si ještě zařvali desítkopražský pokřik: „Ani error ani reset, my jsme skauti z Prahy 10!“

Helena Čápová - Bocianka "

Tentokráte z časopisu Skauting (polepšila jsem si :) ) redigovaný nevím kým, ale určitě někým...