Ráno jsem byla šťastná, že už konečně budeme vstávat a tedy že už nebudu muset ležet na té zemi a pokoušet se spát.
Vstali jsme a šli udělat snídani. Míša uvařil čaj zatím co já jsem nám připravovala muffiny a umyla nám nějaké maliny. Ty tescové muffiny ikdyž byly dobré a docela i levné (balík šesti za libru něco) tak nebyly tak dobré jako ty, co nám koupila Maki na první den. Ale co se dalo čekat od tesco zboží.
Potom jsme vyrazili na zastávku, tentokráte jen já a Míša. Naštěstí jsme již od předešlého dne měli celodenní jízdenku. Jenže i ta má své nevýhody, platí totiž až od devíti hodin od rána takže není možné vyrazit dříve a tak není možné být v cetru před půl jedenácté. A to je dost pozdě.
Potom jsme vyrazili na zastávku, tentokráte jen já a Míša. Naštěstí jsme již od předešlého dne měli celodenní jízdenku. Jenže i ta má své nevýhody, platí totiž až od devíti hodin od rána takže není možné vyrazit dříve a tak není možné být v centru před půl jedenácté. A to je dost pozdě. Dojeli do centra asi v jedenáct, protože jsme vyráželi okolo půl desáté.
Jenže jsme ještě museli dojet pro filmy do Míšova foťáku polaroidu. Sháněli jsme to kus dopoledne. Když už jsme konečně našli krámek Míša si koupil hned dva filmy, ale byly černobílé. No a potom jsme už mohli konečně pokračovat v prohlídce Londýna a Míša mohl fotit svým foťákem.
Dojeli jsme na stanici Tower Bridge, kde jsme si chtěli prhlédnout okolí. Viděli jsme tam totiž minule moc hezké a architektonicky zajímavé domy. Takže jsme si tuto čtvrť prošli a objevili jsme, že se tam nachází replika lodi sira Francise Drakea. Na tutop loď je možné si za určíté docela vysoké vstupné vstoupit a prohlédnout si ji. My tam, ale nešli už kvůli ceně ale nejen kvůli ní.
Pokračovali jsme po nábřeží Temže. Jsou tam opravdu moc hezké domy. Asi jsou dosti luxusní a nebudou levné. V jednom takovém byla realitní agentura, která domy jak prodávala tak i pronajímala. Ceny za nájem těchto nemovistostí byly skoro stejné jako kdyby si je chtěl někdo koupit. A ceny za koupi byly nepředstavitelné, třeba milion liber za byt? Kdo by to zaplatil?
Pobřeží Temže je velice krásné, připomíná to přímořskou oblast. Jsou tgam kavárničky i ta svým způsobem vůně je podobná. Rybina, písek, sůl,… Jen tam chybí to sluníčko, ale hlavně ty krásné pláže, vlny a čistota. Protože nebudeme si nic nalhávat Temže rozhodně není čistá. Možná je čistčí nežli bývala, ale čistá není.
Okolo řeky jsou domy s opravdu zajímavými balkóny. Ty mi, nevím proč, připomínaly schody ve „škole čar a kouzel v Bradavicích“. Vypadaly jako ty stále se měnící schody a to i přes to, že to nebyly schody a už vůbec se neměnily. Zajímavé, že?
Poté jsme nasedli na metro a dojeli do Canary Wharf, což je v českém znění bankovní čtvrť. Taková anglická verze amerického Manhattanu. Jeden dům větší nežli druhý a jeden kravaťák s uhlazenějším vzhledem a větším platem nežli druhý. Opravdu zajímavá část Londýna. Na ulici jste kromě pár turistů, opravdu jich tu nebylo mnoho, potkávali pouze „kravaťáky“. Žádný londýňan v jiném nežli oblekovém stylu tu nebyl k vidění. Dokonce i v obchodním domě, který se mimiochodem nalézá v podzemí, nebyl k vidění nikdo v normálním oblečení. Ženy v šatech/ sukních nakupující v Pradě, Guccim a tak dále. Protože tito bankovní úředníci rozhodně nemají malé platy.A je velice zajímavé, že se tam nesmí kouřit. Ono obecně v Londýně se nesmí moc kouřit. Na ulici není tolik kuřáků jako je jich u nás. V Canary Wharf bylo kuřákům vymezené místo. To, které jsem viděla já bylo na mostě s výhledem na Temži.Bylo asi dva tři metry dlouhé a jeden a půl metru široké. Takže se tam stahovali kuřáci z okolí, aby si tam mohli zapálit. Ten nápad se mi líbí…
Poté jsme se šli podívat na most, který navrhoval Kaplický. Je to plovoucí most. Vypadal trošku, jako kdyby jej nadnášely ponorky. Protože má normální podpěry vedoucí od mostu k vodě, ale v místě setkání vody a této kontrukce jsou takové plováky, které svým tvarem připomínají ponorky jaké jsou k vidění v amerických filmech. Ale jinak byl velice hezký a byl z něj hezký pohled na řeku a na druhou stranu. Tak jsme si tam asi na pět vteřin sedli a potom pokračovali jinam.
V Canary Wharf byl totiž ještě jeden velice zajímavý most, který chtěl Míša vidět. Byl to most, který je do zatáčky. Ten se nám oběma velice líbil.
Poté co jsme ho viděli šli jsme směrem k Dokům, které velice zajímaly mě i Míšu. Protože mě samotné se ty, co jsme viděli předešlý den (doky sv. Kateřiny) velice líbily. Než jsme však došli k dokům narazili jsme na něco naprosto jiného, ale velice zajímavého. Bylo zajímavé, jak normální věc, jako je silniční semafor může být v některých ohledech (a po nějakých úpravách) velice srandovní.
Uprostřed kruhového objezdu byl tento super semafor. Avšak byla to jen hračka, řidiči se podle něj neřídili. Ale fungoval.
Pak jsme došli do Doků. Ty mě trošku zklamaly, nelíbily se mi tolik, jak jsem čekala. Nebyly ošklivé nebo tak, ale prostě nebyly vůbec zajímavé. Byly tam staré jeřáby na zvedání lodního nákladu, Temže a trochu smrad rybiny. Jen ta kavárna mě zaujala, byly tam sice cítit ryby a výhled na Doky. Ale jak interiér tak i svým způsobem to umístění bylo fakt dobré. Ale Míšovi se Doky a jeřáby určitě velice líbily, protože je mockrát vyfotil. Vlastně jsme navšítivili i doky co se mi líbily. To byly doky u Surrey Quays, kde dokonce na jednom odnoži Temže jezdil windsurfař. Bylo sice teplo, asi 20 stupňů, ale i tak to musel být dvážlivec. A také tam byly rybáři. Nevím sice co chytali a jestli něco chytli (možná jen lelky).
Potom jsme nasedli na nadzemku, kterou jsme se svezli do Greenwich. Nadzemka je velice hezká a platí na ni normální jízdenka. Tedy myslím, potože tam nebyly žádné turnikety jako bývají u normálního metra. Prostě jsme tam vyšli po schodech. Tou jsme dojeli až do Greenwich, kde jsme vystoupili.
Je tam totiž poledník. Přesná polovina země. A na tomto místě je postavená hvězdárna a je tam obrovský park a spousta honosných budov. V parku jsme si sedli na lavičku abychom si chvilku odpočinuli a snědli jídlo, které jsme si předtím koupili. A potom jsme vyrazili do kopce na hvězdárnu. Již cestou přibývali lidé a nahoře jich bylo docela hodně. Zadarmo jsme se dostali do komplexu budov (vstup je zadarmo pro všechny). Prošli jsme si areál, podívali se zvenku i na hvězdárnu a šli se podívat na poledník. Původně jsem se s ním chtěla vyfotit, ale plán jsem rychle změnila poté, co jsem uviděla tu frontu. Byla docela dlouhá. Všichni čekali jen aby se mohli vyfotit s poledníkem. Tak jsem si ho vyfotila, když se střídali dva lidé na focení a šli jsme pryč.
Na chvilku jsme se ještě zaastavili před komplexem abychom rozmysleli jak dál. Protože jsme měli jít na večeři na fish and chips. Sraz byl v sedm a my přemýšleli jestli ještě něco stihneme před tím nebo už se budeme vracet. Nakonec jsme se rozhodli se vrátit rovnou.
Ani tak jsme to nestihli a na sraz jsme dorazili pozdě. Maki a ostatní tam již čekaly. Šly jsme do podniku. Maki připomínal americký motorest z padesátých let, já nevím co mi připomínal. Byly tam růžové tapety a bílé stolky připoutané k zemi. Ale Fish and chips tam měli dobré. Ikdyž ta porce byla na mě příliš veliká a nesnědla jsem to. Vlastně myslím, že kdybychom si s Míšou dali jednu porci napůl bylo by to pro oba tak akorát. Míša mi potom řekl, že jak byl minule v Londýně jedl lepší fish… ale mě tyhle opravdu chutnaly.
Potom jsme se vrátili domů, kam ale mezitím přišla paní na úklid a náš pokoj nám zamkla. Takže jsme museli čekat než příjde jedna Makinčina spolupracovnice, která měla klíče. Když asi po hodině přišla byli jsme jí velice vděční. A Ještě vděčnější jsme byli za to, že nám klíče přenechali. Takže už jsme napříště nemuseli čekat na vpuštění a prosit Maki o pomoc. Mohli jsme se pohybovat svobodně.
Více fotek ze všech dnů naleznete na: http://helcium.rajce.idnes.cz/Londyn_4._-_9.8._2010/
Žádné komentáře:
Okomentovat