Jenže mezitím mi moje maminka stihla sdělit, že KONEČNĚ začaly růst moje oblíbené houbičky a já jí (a sobě) slíbila, že pojedu na chatu je sbírat. Takže mě čekal nelehký úkol, skloubit chatové sbírání hub s Krkonošemi s Elinkou a to vše stihnout do neděle.
Nakonec jsem jela v úterý odpoledne na chatu s tím, že se ve střdu večer vrátím a ve čtvrtek zase odjedu do Krkonoš. A tak se taky stalo. Díky mému taťkovi jsme měly zařízené ubytování, díky Elince dopravu a díky mě měla Elinka společnost (mě)... :D
Odjížděly jsme tedy ve čtvrtek 12.8. v 10:40 z Černého Mostu nástupiště číalo jedna a měly jsme sedadla číslo devatenáct a dvacet a to díky tomu, že jsme měly místenky. Cesta na sedadlech ubíhala pomalu, protože trvala asi tři a půl hodiny. Tedy včetně asi desetiminutové přestávky na čůrání. Elinka cestou pospinkávala a já koukala z okénka, protože cestou tam jsem u něj seděla já, cestou zpátky pak Elinka.
Když jsme pak po ce té dlouhé době vylezly z autobusu, vzaly si své sakypaky vyrazily jsme do Kubíka koupit si nějaké jídélko. Cestou jsme sice k pravděpodobné nelibosti řidiče (neokřikl nás, ale...) napůl pojídaly sendvič Crocodile a jednu bagetu si nechaly napotom, ale to by nám asi na celý náš plánovaný pobyt nestačilo. Takže jsme nakoupily v Kubíku za spoooooustu peněz a šly se ubytovat.
Bydlení jsme měly zajištěné u paní Matějkové, kterou známe již dlouho a již stejně dlouho k ní jezdíme. Má domeček hned na začátku Pece pod Sněžkou, kde ubytovává. Každý pobyt u ní je velice příjemný, protože je to tam skoro jako doma. Všude čisto, krásně... a nádherně se tam spinká. Elinka u ní sice předtím ještě nikdy nebyla, ale já ano a tak jsem přesně věděla kam jít.
Zádrhel se objevil, když jsme u dveří objevily obálku s nápisem, kde stáo, že je obálka určená mě. To ještě ten zádrhel nebyl, ten se objevil až na třetím uvnitř schovaném papírku, kde stálo přibližně toto: "Jsem mimo Pec, vrátím se okolo 16:30 klíče jsou (2 slova co jsme nebyly schopné rozluštit) pokoj číslo 3." Přesně v tom byl ten zádrhel, rozluštily jsme celý vzkaz až na to nejdůležitější a to, kde jsou klíče. Bylo po druhé hodině odpoledne a tak nám do příchodu p. Matějkové zbývaly asi dvě a půl hodiny. Prohledaly jsme všechny místa, které nás napadly- pod rohožkou, pod květináči,.... A znovu a znovu zkoumaly ten vzkaz, doufajíce že se nám ho podaří rozluštit. Potom z vedlejšího domu vyšla paní, ale ani ona nedokázala rozluštit, co je na vzkazu napsáno. Už jsme skoro propadaly panice a tomu, jak to bude trapné až p. Matějková přjde a my tam budeme čekat s nerozluštěným vzkazem v ruce. Tak jsme ještě jednou procházely místa, kde by to mohlo být a ejhle v poštovní schránce jsme objevily ony klíče. Já se do ní sice předtím dívala, ale nenapadlo mě, že se dá otevírat bez klíče a tedy že bych se měla podívat na dno. No hlavn je, že jsme se po hodině dostaly dovnitř do pokoje.
Něco málo jsme si vybalily, snědly totálně rozbředlou a opatlanou bagetu, převékly se a vydaly se do lesa. Elinka totiž pod tíhou rostoucích hub chtěla též nějaké najít a tak jsme šly hledat. Ale ani jedna jsme nevěděly kam jít. Já jsem sice v Krkonoších již mnohokrát byla, ale nikdy jsem tam nesbírala houby. A tak jsme se vydaly někam. Našly jsme les, který se sice na první pohed zdál nehostinný, ale po chvice jsme objevily prvního hnědáka. Jenže měl okousanou hlavičku, což se nelíbilo Elišce, protože oni takové nesbírají. Jenže my doma ano, a tak jsem no očisila a dala do tašky na houby vyhrazené. No a tak jsme strávily asi dvě a půl hodiny v lese a přinesly si několik pravých hřibů, pár hnědáků a pá ostatích hub. No byla to koro plná igelitka.
"Doma" jsme se přivítaly s paní Matějkovou a potom se daly do čištění hub. To nám trvalo docela dlouho, protože jsme mezitím vymýšlely kam je dáme. Většinu z hříbků jsme daly sušit a ostatní jsme rozkrájely na smaženici, kterou jsme ale neuměly udělat. Houby jsme sušily u nás v pokoji na skříni a na stolku, protože jinde nebylo místo.
Při čištění jsem zjitila jak odlišné může mít někdo čištění hub, Eliška totiž nevykrajovala dírky po červech zatímco já jsem naučená je vykrájet. Takže když jsem zpočátku uviděla na papíru s houbami již připravenými na sušení nějakou houbu s dírkami od červů říkala jsem Elince, že to asi jedna z nás přehlédla ale ona řekla, že je tam nechává. To mě vyděsilo. Vždyť je to po červech, to přeci nebudeme jíst. Ale Einka tvrdila, že oni už tam nejsou, jsou to jn chodbičky. A že narozdíl od těch co to koušou zvenku červi nemají vzteklinu... A tak jsem přivírala oči a nekoukala, jaké dáváme sušit houby. Já ty svoje odchodbikovala a na ty od Einky jsem radji nekoukala. :)
Po očištění hub jsme si uvařily těstoviny a napapaly se. Spinkat jsme šly brzo, asi v deset.
Ráno jsme se probudily, tedy já, asi v devět. Nasnídaly jsme se a dohodly se, že vyrazíme na Branberk, kde je rozhledna. Venku sice nebylo příliš jasno a tedy nebylo to správné počasí na rozhled, ale to nás nezastavilo. Takže jsme vzaly pár švestek a šly.
Došly jsme k lanovce, která zrovna jela. (jezdí totiž jen jednu za hodinu) a tak jsme si i přes neúměrnost sumy za jedno vyvezení nahoru o vyvezení zaplatily. Už na lanovce se začala mlha troškučku zhušťovat a než jsme dojely nahoru, co jsme poznaly jen stěží, jsme již neviděly před sebe skoro vůbec. Stěží jsme se viděly okolo sebe a o nějakém rozhledu ani nemluvě. Ale i tak jsme se vydaly na rozhlednu, kterou jsme ale neviděly dokud jsme nestály přímo pod ní. Vyšly jsme nahoru a kochaly se mlhou okolo nás. Ten krásný panoramatický rozhled, jak píší v letáku, nebyl kvůli mlze vůbec vidět.
No a potom jsme pokračovaly z Hnědého vrchu jakoby doleva dolů po silnici a postupně jsme došly zpátky k lanovce na Branberk odkud jsme vyšly. Cestou jsme ale potkaly krásnou houbičku. A když se na chvilku zvedla mlha tak jsme viděly i Zahrádky a Smrk...
No po příchodu zpět do Pece jsme se dohodly, že si dojdeme někam na obídek. Nakonec v naem výběru zvítězila hospoda Na peci. Elísek si dal gulášek a já borůvkové knedlíčky, MŇAM!
No a potom jsme šly "domů". Tam jsme chvilku pobyly, hrály karty a potom se rozhodly, že půjdeme ven. Šly jsme na opačnou stranu Úpy nežli bydlí paní Matějková a tam se procházely. Našly jsme zase nějaké houbičky (hnědáky, klouzky a myslivce) se kterými jsme se pak kvůli dešti vrátily "domů". Tam jsme zase hrály karty a potom si šly udělat smaženici k jídlu. Mezitím jsme musely ovšem dojít koupit vajíčka, kmín a ještě nějaké věci, abychom ji mohly vůbec uvařit. Předtím jsem si samozřejmě od maminky zjistila, jak se taková smaženice vaří. Nikdy předtím jsem ji nedělala, sice jedla mockrát, ale nevařila ji...
Takže jsme ji s Elinkou vařily. Samozřejmě se nám připalovala, jak předpovídala maminka. A my ještě k tomu zapomněli dát do ní ten kmín, co jsme extra koupily. Po době co jsme uznaly za vhodné jsme do hub přidaly vajíčko a po něaké době to sundaly z vařiče a daly se do konzumace.
No nebylo to jako od maminky, ale jíst se to dalo. Ikdyž to byl dosti lepihub, takže mi Elísek musel pomáhat abychom to vůbec dojedly. Ale nakonec se podařilo. Umyly jsme nádobí a odvalily se do pokoje. Ještě večer jsme potom vyrazily do města na pohár. Ikdyž to asi není to pravé zakončení co se hodí k houbám...
Byly jsme v hotelu Krokus. Já si dala horkou čokoládu a horké maliny s vanilkovou zmrzlinou a Elísek si dala café Latté a pohár z lesního ovoce. Obojí bylo mňaózní a obojí stálo 104 kč :) Šly jsme tedy k "domovu", když jsme tam došly chtěla jsem odemknout, ale nějak mi tam nešel strčit klíč. Zjistilo se, že je zamčeno a klíč je tam z druhé strany. Tak nám nezbývalo než zazvonit a doufat, že to někdo uslyší. Asi napotřetí to slyšela p. Matějková a přišla nám otevřít. Naštěstí nešla dolů jen kvůli nám, ale přijeli i další hosté, takže je rovnou i přivítala. Potom jsme se vrátily do pokoje a do noci hrály karty a potom šly spát. Druhý den nás měl čekat vysokohorský výstup na Sněžku.
Ráno ještě Elísek došla pro čerstvé pečivo zatím co já jsem ještě spala. Potom co jsem se probudila, nasnídala a připravila jsem si teprve všimla jak "krásné" počasí vlastně venku je. Bylo zataženo, žádné slunce ani modrá obloha.... :( Ale i tak jsme vyrazily. Ale ušly jsme pouze kousík, když začalo opravdu pršet a my byly donuceny se vrátit. Obě nás to mrzelo, ale nechtěly jsme být mokré a ani poté nemocné. Takže jsme se vrátily a vyčkávaly co se bude dít. Nakonec jsme se dohodly, že počkáme než přestane pršet a mezitím si pustíme film. Elinka měla totiž sebou notebok a usb flasku s filmama. Pustily jsme si film, kde hraje Tom Cruise a Cameron Diaz, který se v orignálním znění jmenuje Knight and Day a v češtině je to Zatím spolu, zatím živí (blbý překlad). No film to byl vtipný, taková parodie na akční film. Ale jako oddychovka docela ucházející. Mezitím přestalo pršet a my tedy poté mohly vyjít ven. Udělaly jsme si tedy oběd, polívku a snědly jsme ty rohlíky, co jsme si namazaly na cestu na Sněžku.
A poté jsme vyrazily ven, šly jsme se podívat na lanovku na Sněžku. Cestou jsme se zastavily v Relaxparku, kde jsem si jednou sjela bobovou dráhu a Elinka se dívala. Pak jsme došly k lanovce, která nejezdila a potom šly zpátky.
A potom jsme ještě jednou vyrazily ven, protože se tam dělalo hezky. Šly jsme po proudu Úpz po druhé straně nežli je Pec a došly až skoro do Velké Úpy a pak jsme se vracely stejnou cestou zpět. Došly jsme zpět k "domovu", kde si zase pustily filmy a koukaly a hrály karty a potom šly spát.
Další den již byla neděle a tak nás čekal návrat do matičky Prahy. Ani jedné z nás se nechtělo. Elince kvůli práci a mě se prostě nechtělo. Ráno jsme se nasnídaly, Elinka snědla vajíčka co zbyla ze smaženice, poté si sbalily (každá jsme si vzala část polosušených hub) a nakonec se šly projít.
Mě napadlo jít do Relaxparku. Koupily jsme si nejdříve pět jízd v domění, že když pojedeme na jednou bude se to počítat jen jako jedna jízda. Ale ne, tak jsme tedy jely každá zvlášť. Bylo to super! Takže jsem pak ještě přikoupila jednu jízdu a tak jsem každá jela třikrát. 
Potom jsme se vrátily, dojedly zbytky jídla, vzaly batohy a vyrazily směr autobus do Prahy.
Cesta byla sice jinudy, ale i tak trvala přes tři hodiny. Obě jsme cestou pospávaly a poslouchaly muziku.
Po příjezdu na Černý most jsme nasedly do metra a jely na Florenc, kde se naše cesty rozdělily...Bylo to super! Ikdyž poněkud neakční (což mi vyhovuje), ale nevím jak to splnilo Elinčino očekávání. Mrzí mě jen ta rozhledna a Sněžka. Jsem velice ráda, že jsme tam byly. A doufám, že se to líbilo i Elince.
Více foto na: www.helcium.rajce.idnes.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat