Výlet s Elinkou

Dne 10.10. jsem si zakoupila dvě jízdenky na vlak. Nebyly to ale ledajaké jízdenky, byly od Lidla a to hlavní je, že stály JEN 199 Kč a mohli jste na ně jet kamkoliv během 28. nebo 29.10. vlastně jste jeden z těchto dnů mohli projezdit vlaky nebo tak jako dnes my s Elinkou.

Dlouho jsme se, jako dvě nerozhodné osoby, nemohly rozhodnouti, kam pojedeme. Zavrhly jsme předem směr jih (již prošmějděné) a sever (nic moc zajímavého). Zbýval západ a nebo východ. Zpočátku převažovala idea východu- na Olomouc a potom jeho okolí. Ale nakonec zvítězil Elinčin nápad na Karlovy Vary a lázeňské okolí.

Po dalším dlouhém dojednávání jsme se dobraly výsledku- pojedeme do Karlových Varů odtamtud do Bečova nad Teplou a odtamtud do Mariánských Lázní.

Sešly jsme se v nekřesťanskou hodinu (v 5:05) na hlaváku a již v 5:19 nasedaly do vlaku směrem Karlovy Vary. Hledaly jsme kupé, které bude volné a také jsme nakonec našly, ale nebylo ideální (to ani zdaleka) - hrozně to tam smrdělo. Vyvětraly jsme tedy, ale pak nešlo zavřít okno a tak jsme po zbytek jízdy trochu mrzly. I přes to, že s námi v kupé seděli ještě dva muži, které nenapadlo okno zavřít- na ně přeci netáhlo, že...

Oběma se nám podařilo jistou část cesty prospat. Já se vzbudila když svítalo a velice mě rozladil pohled ven. Bylo tam opravdu ošklivo a ještě k tomu to nevypadalo na brzké zlepšení. Ale nakonec jsem se s tím nějak musela smířiti.

Před koncem cesty se vzbudila i Elinka a tak jsme zdárně vystoupily. Nevěděly jsme kam máme jít, ani jedna jsme si nenastudovaly nic Karlových Varech. Sice jsme tam již obě byly, ale ani jedna jsme si moc nepamatovaly (ikdyž Elinka si poté na něco vzpomněla), ale hlavně jsme neznaly cestu z nádraží. Držely jsme se tedy davu, ten nás naštěstí dovedl dolů do města. Tam jsme zjistily, že jsme vystoupily na Horním nádraží a tedy že musí existovat i nějaké Dolní.

Ve městě jsme se chvilku tak trošku snažily zorientovat, našly jsme nějakou mapu a uvědomily si, jak jsme po dlouhé době zase za turistky. Vyrazily jsme směrem ke kolonádě, protože to byl předmět našeho zájmu.

Po cestě jsem objevila obchod s lázeňskými oplatkami a co bych to byla za turistku, kdybych si nedala oplatku. Byla teplá cukrová a stála mě 5Kč, pokud bych ji chtěla s krémem byla by o dvě koruny dražší. Oplatka mi docela chutnala a tak jsme pokračovaly v cestě na kolonádu.

Tam jsme po nějaké chvíli dorazily, objevily jsme první minerální pramen (Hadí pramen) a odhodlaly se ochutnat- byl pěkně hnusný.

Takhle jsme postupně ochutnaly ještě několik dalších, ale vždy se stejným výsledkem a to, že jsou všechny hnusné. Dokonce i vřídlo, které se nám s Elinkou oběma moc líbilo. To se při teplotě 70 stupňů Celsia nedá pít, ale čím je studenější tím je snad ještě horší.

Posilněny tímto zážitkem jsme objevily Grandhotel Pupp, já si ho jako správná turistka vyfotila a pokračovaly jsme v prohlídce dále. Našly jsme náhodou pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla, který byl velice hezký. A potom jsme se vydaly směrem k nádraží. Hledaly jsme Dolní nádraží, ale nenašly. Došly jsme tedy na to horní, kde jsme zjistily, že vlak do Bečova jezdí jen z toho dolního. A tak jsme musely jít hledat tedy to dolní. To jsme našly, ale mezitím nám ujel vlak a tak jsme měly dvě hodiny času a došly si na horkou čekuládičku. Ta byla moc dobrá a ani ne moc drahá- 44Kč.

Potom jsme nasedly na vlak, tentokráte to byl vlak velice hezký a připomínal nám pražské metro. Dojely jsme do Bečova a vydaly se hledat tamější hrad-zámek.

Moje maminka mi totiž poradila, že je tam nějaká velice zajímavá expozice relikviáře sv. Maura. A měla, ostatně jako vždy, pravdu. Relikviář je opravdu zajímavá podívaná. Prohlídkový okruh číslo 1, který jsme ve Státním hradě a zámku Bečov absolvovaly stojí 80Kč pro studenta a trvá 45 minut. Dozvíte se o historii relikviáře a nakonec ho i uvidíte, ale dejte si pozor je přísně střežen! :) Opravdu se jedná o skvost. Představovala jsem si ho jako nějakou maličkou krabičku na kosti, ale jeho velikost mě zaskočila. Musí mít přes metr. A to si představte, že pokud jej zrestaurovat trvalo bezmála 11 let, kolik let muselo trvat jej během 13.století vytvořit? Rozhodně stojí za to jej vidět...

Potom jsme si zašly na dorta a následně se vrátily na vlak směrem Mariánské Lázně. Vlak má však výluku a tak jsme jely autobusem, na který lístek platil též.

V Mariánských Lázních se znovu opakovalo nevědění, kam jít. Nepamatovaly jsme si, kde že je tam kolonáda a kam se tedy máme vypravit. Nakonec jsme vybraly směr a bylo to správně, orientovaly jsme se podle autobusu č. 7.

A tak jsme po určité době došly, díky Eliščinu vedení, k zamýšlenému cíli- kolonádě.

Byla tam spousta lidí, mnohem více nežli bylo ve Varech. Hrála tam dokonce i hudba, ale byla indiánská. Znovu jsme ochutnaly spoustu pramenů a znovu jsme musely konstatovat, že nám nechutnají. Jediný přijatelný byl Rudolfův pramen, který jsme si načepovaly do lahviček na domů. No a potom jsme se začaly pomalu vracet, tedy ještě se zastávkou v obchůdku s oplatkami- chtěla jsem si koupit další, přeci nevynechám možnost dát si oplatku. Tahle byla ještě lepší nežli ta ve Varech, dala jsem si teplou lískooříškovou za 9Kč.

A také jsme si došly koupit něco k jídlu čekala nás totiž ještě dlouhá cesta domů. Došly jsme na nádraží, které je mimochodem velice hezky zrekonstruované a moderní, sedly si na nástupiště a jedly. Potom přijel vlak, my nasedly a měly jsme po celou cestu kupé jen a jen pro sebe. Dokonce to bylo mnohem lepší kupé nežli na začátku dne- bylo čistší, voňavější (až na mé nohy) a modernější.

Cesta zpět ubíhala až překvapivě rychle, povídaly jsme si s Elinkou a najednou jsme byly na Smíchově a pak na hlaváku. Tam jsme se po společně stráveném dobrodružství rozdělily, každá jsme mířily na jinou stranu metra.

Celý výlet se mi velice líbil. Jen mě trochu zaskočilo, jak moc jsou hlavně Vary plné Rusů. Není tam snad jediný nápis pouze v češtině. Všechno je přeloženo do ruštiny nebo spíše napsáno rusky a pro pořádek přeloženo do češtiny. A to je odporné. Nechci vypadat (působit) jako xenofob, ale co je moc to je opravdu moc.

To však nesouvisí s tím, že jsem si to velice užila. Doufám, že Elinka také. :)