Jaké to pro mě bylo milé překvapení když jsem v neděli dopekla poslední z vykrajovánek, podívala jsem se ven a tam jsem HO viděla. Krásnějšího si snad ani nedovedu představit...
Ano, mluvím o sněhu.. :)
Jsem do něj zamilovanána již dlouho. A tak jsem šla přesvědčit svého brášku a jeho kamamrády, aby se mnou šli ven. Museli jme přeci využít takovéhle nadílky. Kdy zase napadne...
Nakonec se mi podařilo je přesvědčit, teda Honzu jsem musela podplatit snickers ale Míša a Ríša šli i bez podplácení...
Nejdříve jsme šli k Honzovi, chtěl ještě něco donést z auta domů. Když byl Honza pryč pokoušel se Ríša hodit mu kouli do okna. Ale asi na třetí pokus se mu podařilo to hodit do okna nějakému pánovi, který byl celý nerudný a vyhrožoval, že na nás zavolá policii... :)
Mezitím jsme si s Míšou povídali a koulovali se... :)
Potom (KONEČNĚ) jsme šli směrem k parku. Ale kluci chtěli ještě něco zkoušet ohledně aut a tak já jsem šla napřed. Zastavila jsem se před místí průmyslovkou a nenapadlo mě nic jiného nežli stavět sněhuláka. A tak jsem vzala maličkou kouli a začala ji válet, snad nikdy jsem neviděla tak lepivý sníh. Během pěti minut válení jsem z kuličky o průměru 10cm měla kouli o průměru 1metr... Ale protože takhle veliké koule už jsou opravdu dost těžké musela jsem nejdříve udělat všechny tři a počkat, až se kluci vyblbnou (ať už dělali cokoliv a kdekoliv). Udělala jsem tedy jednu největší kouli (cca 1metr) jednu menší (cca 0,75metru) a jednu menší (cca 0,5metru) Mezitím jsem vymýšlala co dál. Tak jsem si uválela další kouli, asi tak metr v průměru, že si z ní udělám sedátko. Pak ale přišli kluci a pomohli mi nanadat koule na sebe a udělat tedy sněhuláka.
(jen zatím neměl ruce, oči, nos... byly to jen tři koule na sobě) Ta poslední koule byla tak vysoko, že ji tam kluci skoro nemohli dát, ale podařilo se to a sněhuláček byl vyšší nežli my všichni :)
Kluci se potom snažili postavit tu největší kouli na světě. Nejdříve je napadlo, že ji složí ze čtyř koulí (tři dole jako podstavec a jednu nahoru) jenže tu poslední se jim nedařilo dát nahoru, byla moc veliká a tak museli uválet novou. A tu nakonec zvládli dát nahoru, ale další postup byl ještě méně pravděpodobný. Chtěli tuto "kouli" válet a tím ji zaoblit a udělat tak největrší kouli na světě. Ale koule se jim zpočátku nedařila ani zvednout natož přetočit a když už se jimto podařilo tak se jim rozbila... takže je nešlo válet dohromady.
Tak nakonec hledali jiné využití pro koule nežli postavení největší na světě. Nakonec vymysleli plán snad ještě šílenější...
V pondělí celý den sněžilo a tak je pochopitelné, že jsewm večer chtěla jít zase "řádit" do sněhu. Ještě během dne jsem se šla podívat s maminkou na svého sněhuláka, spojili jsme to s mini nákupem. Můj sněhuláček byl trošku nakřivo, tak jsem ho narovnaly a daly mu nos (mrkev) a oči (víčka od přesnídávek).
A potom když jsem šla na francouzštinu, bylo okolo šesté, tam sněhuláček nebyl :( Někdo ho zbořil!!!! Dolní dvě koule ("nohy a tělo") musel odvalit kamsi protože tam bylo jen ta hrorní ("hlava") rozbitá! Proč to udělal? Takový hezký sněhuláček to byl!
Po příchodu z FJ odcházeli rodiče a teta se strejdou na běžky. A potom večer jsme i my vyrazily (já a Klára) zase ven řádit :) půjčila jsem jí oblečení co máme doma, protože ona s sebou měla jen takové pro tento účel nepoužitelné. A vyrazily jsme. Nejdříve jsme se snažily pohnout jednou z koulí, které tam zbyly z předešlého večera, ale posunuly jsme ji s nasazením všech sil jen o jeden metr a pak jsme to vzdaly.
Místo toho jsme se pokusily postavit iglů. Ze zbytků koulí, ze zbytků mého sněhuláčka a všeho možného. Ale ani to moc nešlo, změnily jsme to tedy na půlkruh, ale i od toho jsme odstoupily protože sníh nebyl tak dobrý. Nelepil se a vůbec nedržel pohromadě. Tak jsme nakonec šly bobovat, protože jsme shodou okolností pod jednou koulí našly polozdemolovaný pekáč, tak jsme si ho vzaly a šly na něm blbnout. Jezdily jsme na všechny možné (i nemožné) způsoby, ale bylo to dost složité, protože to vůbec ale vůbec nejelo. Sněhu bylo sice dost ale není to ten správný sníh na ježdění na bobech. Byl to prašan, žůžo na lyže ale...
Pak přišli kluci (Míša a Honza) a ještě chvilku jsme byli v parku, a potom jsme se trošku prali a nakonec promáčené až na kost a kluci skoro suší jsme vyrazili domů.
Ještě ráno, když jsem si oblékala bundu byla kapičku mokrá, ale co... Za tu srandu to milionkrát stálo! :)
A až bude možnost zase s radostí vyrazím.. Nevadí mi oteklá kolena, všude modřiny a bolavá záda.. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat