Afrika

Moje nová vyučující na mé staré (už 60 let) fakultě je ve vedení Společnosti přátel Afriky a tak nějak ji napadlo, že by vlastně studenti mohli jet na stáž (asi dvoutýdenní) do tohoto koutu planety Země.

Jenže už ji asi nedošlo, že tím nabourá všechno co před mou osobou moje maminka po dlouhá léta schovávala :) Existuje totiž mnoho možností jak do těchto koutů jet, ale předemnou byly jaksi zatím zatajeny a to s úmyslem mě od toho držet co nejdále. Jistě si pak dovedete představit rozčarování mé maminky, když jsem ji nadšeně řekla o této naší profesorce a jejím nápadu.

Maminka zbledla... (a nejen to..)

Chápu že se s tím nemohla smířit. A snažila se na mě apelovat argumenty jako, že bych musela absolvovat milióny injekcí (protože já mám z těchto věcí hrůzu), že by mě tam usmažilo sluníčko (mám citlivou kůži) nebo že jsou tam různé nemoci.

Ale neuvědomila si, že já to všechno vím. A že i já si moc dobře uvědomuji, že je to nebezpečné. Že mám citlivou kůži a tak bych nemohla trávit dny na přímém slunečním světle, protože kdybych trávila byla bych poseta milionem půpínků. Vím, že před cestou do těchto končin je nutné absolvovat lékařskou prohlídku (což je pro mě problém) a ještě k tomu několik vakcinací proti tamějším nemocem (což je ještě větší problém). Taky si moc dobře uvědomuji, že je tam nestabilní politická situace a že člověk nikdy neví co bude dnes natož zítra.

Zase na druhou stranu už pod mala jsem chtěla pomáhat v Africe. Tento sen je sice dosti ovlivněn filmy, které jsou jistě velice zkreslené, ale to nic nezměnilo. Naopak čím déle jsem se angažovala v sociálních věcech a tak nějak rostla tak mi to více a více přirůstalo k srdci. A tak nějak jsem pociťovala sympatie k občanům černé pleti. A teď ještě ta možnost dělat praxi v organizaci pořádající adopce na dálku a tedy možnost jet se tam podívat za těmi dětmi.

No všechno má svá pro a proti. Jsem si vědoma obou pólu. A tak vím, že některé sny se mi prostě nesplní a tento bude asi jeden z nich. Bylo by to krásné jet tam a pomoci. Ale nebyla by to tak pomoc jim, ale oni by spíše pomohli mě ( v osobnostním růstu, přerovnání žebříčku hodnot,..). Protože jeden človíček z maličké České republičky sám asi nic nezmění. A při prvním setkáním s Afrikou bych měla dost práce s orientací tam a na "pomoc" by nezbyl ani čas. Na to, aby mohla přijít pomoc je třeba tam jet vícekrát. Jedna návštěva pomůže k orientaci (velice hrubé) v situaci v tom onom místě, ale nepomůže od hladomoru a negramotnosti.
Ale ta cena za ty cesty do Afriky- musela bych si zaplatit jen letenku (asi 30tisíc), ale existuje i možnost že bych za to zaplatila zdravím (nějaká nemoc tam chycená) či dokonce životem.

Na to, zda by mělo cenu tam jet či ne bude mít veliký vliv i cílová skupina, na kterou bych se chtěla ve své budoucí práci orientovat. A tuto skupinu zatím nemám ujasněnou. Takže vlastně nevím nic. Mám jen spoustu (dosti neuskutečnitelných) snů.