Komunikace

Komunikace (neboli dorozumívání) je nadřazený pojem pro všechno, co je signalizováno a přijímáno, i pokud se to neděje navzájem. Jde tedy o sdělování informací, myšlenek, názorů a pocitů živými bytostmi. Tj. mezi lidmi i živočichy.
Komunikace probíhá pomocí určitého znakového systému, jazyka a na neverbální rovině gestikulací, mimikou a postojem těla. Na tyto znaky můžeme pohlížet z aspektu:
· Syntaxe- zkoumá vztahy mezi různými znaky, pokouší se stanovit pravidla pro smysluplné znakové řetězce
· Sémantiky- učení o významech znaků, ta analyzuje vztahy mezi znaky a obsahem, který vyjadřují.
· Pragmatiky- zabývá se aspektem vztahů a situacemi, kdy se komunikuje a účinkem situace na průběh komunikace. Psychologie se zabývá převážně touto rovinou komunikace.

Komunikaci lze dělit:
Podle způsobu komunikace na:
1. Verbální komunikace- pomocí slov(=verba) a písmen, tedy i Morseova abeceda, znaková řeč nebo prstová abeceda
2. Nonverbální komunikace (=neverbální)- je souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána člověkem k jiné osobě nebo lidem
3. Elektronická (=telekomunikace) se zabývají předáváním informací na dálku (řecky tele=vzdálený). Jsou tak zároveň druhem dopravy a technologií sloužící k dorozumívání.Komunikace může probíhat mezi dvěma subjekty, ale i od jednoho odesílatele k mnoha příjemcům

Nebo podle počtu komunikujících subjektů:
1. Interpersonální – komunikace dvou subjektů, kdy se navzájem poslouchají a střídají se v roli posluchače a vypravěče
2. Skupinová – každý hovoří s každým a projevují se tam role jednotlivých členů. Mohou být formovány komunikační sítě – příkladem mohou být obrazce, které naznačují tok informací: hvězda, kruh, řetěz, či vidlice
3. Masová - jsou to např. televize, rozhlas, internet, tisk. Tato informační media umožňují, aby komunikace zasáhla v krátké době velké množství lidí.

Verbální komunikace-
První písmo vzniklo koncem 4.tisíciletí př.n.l u Sumerů, jmenovalo se klínové písmo. Brzy poté vznikly hieroglyfy v Egyptě a poté i v Indii. Ale již předtím se rozvíjel jazyk a lidová slovesnost.
Morseova abeceda je tvořena kombinací krátkých a dlouhých signálů, v dnešní době převedených na tečky a čárky. Používá se v telegrafii. Kódují se tak písmena, číslice a speciální symboly. Ty je možné přenášet na dálku jednodušším způsobem, než všechny znaky abecedy. Autorem této abecedy je malíř a sochař Samuel Morse, který uskutečnil první telegrafické spojení roku 1844. Jeho abeceda se stále používá pro svou nenáročnost na způsob signalizace v nouzových případech, při výcviku vojáků, námořníků, skautů a podobně. Do roku 1996 ji používaly jako prostředek tísňového volání všechny lodě o hmotnosti větší než 300 tun. Poté byla nahrazena globálním námořním a tísňovým systémem GMDSS (=globální námořní tísňový a bezpečnostní systém). Známé SOS bylo vybráno kvůli své výraznosti. Obecně tradované tvrzení, že má znamenat „save our souls“, česky „spaste naše duše“, je chybné, sousloví bylo používáno jen jako pomůcka na zapamatování. SOS znělo např. i z paluby potápějícího se Titanicu roku 1912, byť pouze jedinkrát. Ve všech ostatních voláních použil Titanic starší a tehdy ještě rozšířenější nouzový signál CQD(come quick, danger).Znaková řeč je uměle vytvořený jazyk speciálně pro potřeby neslyšících. Skládá se ze specifických pohybů rukou. Každý stát má sám pro sebe upravený znakový jazyk. A tak se lze ve většině zemí takto domluvit. Existuje několik rad, kterými se máme řídit při komunikaci s neslyšícími. Důležité je navázat oční kontakt, pokud lze s neslyšícím komunikovat slovně tzn. pokud umí odezírat z úst, je nutno mluvit srozumitelně, používat známá slova, nežvýkat a nezakrývat si ústa. Chovat se a mluvit přirozeně, ujistit se, že vám rozuměl a pokud ne, zopakovat. Pokud se ani tak komunikace nedaří, je dobré použít papír a tužku. Také je nutné takového člověka nijak neponižovat. Někteří neslyšící nemají rádi, pokud s nimi jednáme jako s postiženými, chtějí se začlenit do společnosti. Není vhodné zbytečně omezovat komunikaci, spíše je vhodné ji rozvíjet a tím nalézat nové možnosti. Ve znakovém jazyce existuje dokonce poezie a humor. Neslyšící se sdružují ve Společnosti neslyšících a existuje i webová stránka- http://www.ruce.cz/, která se zabývá problematikou znakové řeči.

Nonverbální komunikace-
Pomocí tohoto druhu komunikace si s druhými lidmi předáváme informace o tom, jak vnímáme sami sebe i své okolí. Avšak není to komunikace slovní, jedná se o signály, které většinou vysíláme podvědomě a také tak je přijímáme. Lze usuzovat podle výrazu v obličeji, postoje těla, upjatosti, dotýkání se obličeje, těkavosti pohledů. Nervozitu lze rozpoznat podle rukou a nohou - podvědomé pohyby nám totiž pomáhají ji uvolnit. Tyto pohyby se liší u každého člověka, ale rodinní příslušníci mívají podobné. Pokud se chceme orientovat podle řeči těla druhých lidí, pak si můžeme být jisti pouze tehdy, když jsou alespoň tři mimoslovní projevy komunikace v souladu. Pokud všechny tři naznačují totéž: například rozpaky, pohodu, nervozitu, agresivitu nebo oddanost.
Za pozitivní signály řeči těla, které vyjadřují vnitřní klid a vyrovnanost, můžeme považovat využívání prostoru, uvolněný postoj, nesouměrné posazení, vizuální kontakt a přirozené chování.
Za negativní signály můžeme považovat nervozitu, manipulaci s předměty, roztěkanost, neklid, dotyky obličeje, zaťaté pěsti, pocení rukou, upjatost, afektovaný projev.
Např. lháře či někoho, kdo něco předstírá, odhalíme podle tzv. autokontaktů. To je označení pro projevy, kdy lidé méně gestikulují, mnou si ruce, tahají se za uši, nos, dotýkají se tváří, uhýbají pohledem. Na nepřátelství lze usuzovat podle agresivních pohybů rukou a nohou, někdy i úst, podle sevřených pěstí, chladného pohledu apod.
Některá gesta lze naučit, využívají toho hlavně politici. V reklamních spotech mají třeba rozevřené ruce, což má signalizovat bezbrannost, upřímnost a přímost. Nejlépe lze účelně upravit mimiku obličeje. Ale v takovýchto případech je nutno dávat si pozor na to, aby gesta nevypadala naučeně a nepřirozeně.
Mezi nonverbální komunikaci patří i vzdálenost mezi jejími účastníky. Rozlišujeme 4 možné vzdálenosti: intimní, osobní, společenskou a veřejnou. Se vzdáleností během rozhovoru lze manipulovat - přiklonit se a nebo naopak odklonit.
Také dotyky (podání ruky, poplácání, pohlazení,..) a styl oblékání jsou v komunikaci důležité.

Elektronická komunikace
Tento typ komunikace se začal rozvíjet teprve v posledních letech. S nárůstem počtu počítačů v domácnostech se začala rozvíjet i komunikace jejich prostřednictvím. Vznikly chaty, kde se mohou setkávat lidé z rozdílných koutů světa. Také vzniklo ICQ, MSN a jiné podobné programy, které zprostředkovávají mezilidskou komunikaci. Tato komunikace je méně osobní a skrývá v sobě různá nebezpečí. Existuje možnost svobodně si na internetu vybrat libovolnou identitu a zveřejnit více či méně pravdivé informace. Pro ostatní tím zaniká možnost ověření pravdivé identity mluvčího, protože zde zcela chybí neverbální komunikace, která nejen že posluchači významně v porozumění pomáhá, ale dodává komunikaci i další (např. emocionální) rozměr.. Je však mnohem rychlejší komunikovat tímto způsobem, stačí jen zapnout počítač, otevřít internet a poslat email. Není nutné se zdlouhavě domlouvat na termínu schůzky, email lze přečíst kdykoli a v poslední době i kdekoli.

Komunikace ještě nevymizela, a je tomu dobře. Proto jdu teď komunikovat se svou krásně povlečenou a vonící postýlkou.