Můj svaták

Zajímá vás jak vypadal můj svaťák? Opravdu to chcete věět a nezděsíte se? Já být totiž někdo jiný čtoucí si moje zápisky zde, už bych si o pisatelce myslela bůh co.. :)

Takže můj svaťák, začal předsevzetím- učit se, učit se a v neposlední řade se učit! No ale jak to v takovýchto případech bývá, nakonec to vypadalo poněkud jinak. Teda je pravdou, že jsem se zuby nechty (občas jen ty zuby) snažila se k tomu přinutit jenže to nešlo, mě to ták nebyvilo. Byla to děsivá nudam kromě jednoho deštivého dne, kdy jsem se "učila" se svou kamarádkou Eliškou. To byla sranda, opravdu a bxlo to fakt osvobozující :)
Jinak mi už nějak leze na mozek to vstávání v osm abych se mohla učit. Už ani nevím jak se jmenuju, co jsem, kdo jsem, a proč to všechno dělám... A to ještě při tom učení odpočívám, pokaždé ve stejnou hodinu-když mi běží seriál Angel (hraje tam ten krásnej herec ze Sběratelů kostí- D. Borneaz) no a občas místo toho na Chameleona (tam taky hraje hezkej herec). Jsou to naprosto intelektuálně nenáročné pořady a na vypnutí mozku tedy ideální. Nejsou totiž ani příliš stupidní, jen v rámci možností..
No prostě ikdyž se snažím se učit nejde mi to, a když mám chvilku pocit, že něco umím, hned to zapomenu.. A jak si to mám potom ve všem tom stresu u maturity proboha vybavit? Ježiš to bude ostuda! Docela dost se bojím! A neříkejte, že jsem se měla víc učit, nebo začít dřív nebo tak něco. Zkuste si chvilku být v kůži 18 ti leté holky před maturitou, nechce se vám se začít učit dokud vám nezačne přímo lejt do bot a to už je pozdě si je sundat (= metafora :) )..

Tak mi nezbývá než doufat, tak vás prosím doufejte se mnou a za mě:)