Sebevražda

Je sebevražda řešení nebo zbabělý útěk od reality? Dá se ukončením života skončit s trápením?
Podle mě je to útěk. Nevím úplně jestli zbabělý, ale útěk samozřejmě.
Sám pokus může být jistým pokusem o naznačení, že se děje něco, co by se dít nemělo. Jenže pokud si okolí nevšimne, že se neco děje a všimne si toho, až poté, co se někdo pokusí o sebevraždu. Tak je načase se zamyslet, co že je to za nevšímavé okolí. Zda řeší momentálně své více či méně důležité problémy a tím pádem nemají dost času a prostoru na problémy ostatních, což asi není správné ale lehčeji omluvitelné a prominutelné. Nežli když se ukáže, že okolí, o kterém jsme si mysleli, jak nás podrží a jak je nám blízké a my jemu, je pouze banda lidí, kteří se na nás snaží pouze přiživit. Pak je nutností těch opravdových přátel více se semknout okolo "postiženého" a utvořit okolo něj jakousi ochranou bariéru. Tím se částečně zamezí dalšímu pokusu, pokud byl tedy předešlý neúspěšný.
Jenže co může být tak silný podnět ke spáchání sebevraždy? Pokud tedy vyloučíme ty lidi, kteří se o ni pokuší pouze, aby se stali zajímavými nebo se o ni pokusí rovnou s tím, aby se pokus nevydařil. Protože jejich pohnutkami se zabývat nemohu pritože je chápu ještě méně nežli pohnutky těch, co se o sebevraždu pokusí vážně s ůmyslem ukončit své trápení.
Co je tedy ten důvod pro sebevraždu? Je to ztráta partnera, zaměstnání, chuti do života,... ale vždyt to se dá "přežít", tedy nějak rozumně vyřešit. Není totiž všem dnům konec, najde se nový partner, nové zaměstnání, i když to není jednoduché. Vím, že není jednoduché sebrat sílu a pokusit se o změnu oproti zavedenému pořádku, není lehké na to sebrat sílu. Ale pokud už ji seberete stojí to za to. Protože život čeká. A nikdy nevstoupíte dvakrát do stejné řeky. Může to být lepší, horší ale nikdy stejné. Proto stojí za to to zkusit. Bude na Vás, jak si to vytvoříte, zda se poučíte ze svých chyb a nebudete je tedy opakovat.
Taky je důležité si před tím pokusem uvědomit kolik lidí byste svou smrtí ranili. Vaše rodina, přátelé, prostě okolí. Člověk by neměl v takovéto situaci myslet sobecky jen na sebe, i když to není jednoduché, protože Vy trpíte tou nepřekonatelnou bolestí (psychickou či fyzickou). Je nutno myslet právě na to okolí a uvědomit si kolika lidem na Vás záleží. Nemusí Vám to dávat najevo ale počítají s Vámi a tak je nemůžete zklamat. Taky je nutno si uvědomit, že nejste na světě jediní, kdo má nějaké problémy. A také to, že existují i horší problémy nežli jsou ty Vaše. Co děti v Somálsku umírající hlady nebo na AIDS?

Takže až někoho napadne pokusit se skočit z Nuselského mostu, což jde ted mimochodem dost těžko, protože tam naštěstí jsou ostnaté dráty pokoušející se zabránit skoku. Tak pokud to někoho napadne vzpomente si na svou rodinu a na ty děti v Somálsku, slezte a jděte raději na zmrzlinu nebo horkou čokoládu, ta je dobrá na nervy. A třeba tam potkáte svou novou sílu do života.. Člověk nikdy neví, co ho v životě čeká, ale musí to zkusit!