Naše zdravotnictví

Platíme za recepty, ambulanci, pobyt v nemocnici, návštěvu doktora,... Příště budeme platit i za dýchání?

A když už tedy ty peníze platíme, kam jdou? Do kapsy nějakého papaláše, ministra,..? Neměly by náhodou jít třeba na opravu rozpadajících se nemocnic? Nebo na jejich renovaci, lepší platy lékařům nebo prostě něco prospěšného?

Například taková Motolská nemocnice. Rozpadá se, jsou tam švábi, na novorozeneckém oddělení padá omítka a lidé se tam bojí chodit. Myslím, že tam by ty peníze docela potřebovali. Tak kam tedy jdou? Na reklamu? Co ta jim pomůže? Lidé se stejně budou bát, jít tam, ještě jim možná spadne na hlavu traverza ze stropu a oni místo toho, aby jim pouze nabrali krev je ponesou odtamtud v rakvi. Je možné, že stát dal již nějaké peníze, ale to asi nestačilo a nebo hold nešly tam, kam měly jít.

Nebo co Nemocnice na Vinohradech, ta se sice zatím nerozpadá, ale stará komunistická často nefungující okna, nedostatek soukromí a špatná strava jsou také problémy. Protože, jak se má člověk uzdravit s blafy tam podávanými? Ano, asi je to levné, ale na chuti také záleží. Netvrdím, že by tam měl vyvářet Michelinský kuchař, ale někdo s kuchařským umem ano.

Když jsem do vhledávače google zadala "rozpadající se nemocnice" našlo mi to hned několik titulů. Třeba o Českolipské nemocnici, která musela kvůli rozpadající se přední fasádě uzavřít hlavní vchod do budovy nemocnice. A to není jediný případ...

Na drhou stranu je nutno přiznat, že odhodlání a přívětivost doktorů se lepší. Sama jsem si toho všimla a byla jsem velice příjemně překvapena.

Politika

Dnešní politika mi příjde jako uztavřená společnost několika nabubřelých boháčů. Neumí nic nežli sedět na zadku, opouštět manželky kvůli milenkám, nechat se korumpovat, rozhodovat ve prospěch úzkého kruhu lidí a dělat ostudu.
Tak proč jsme je, my jako demokratická společnost, nesvrhli?
Podle mého názoru, kvůli svému vlastnímu zadku. Jejich špatná rozhodnutí se nás totiž týkají jen okrajově a nebo nás příliš životně neohrožují. Takže je nám vlastně skoro jedno, o čem si tam ti politici kecají, o čem se hádají- nás se to netýká. Ale to je špatný přístup- týká se nás to.

Jsme přeci lidé a měli bychom se zajímat o naše okolí. Neříkám truchlit kvůli každé mouše, ale zastávám heslo z jednoho filmu, toto heslo zní: "Musíme si pomáhat". Pomáhat těm, co to potřebují. Protože často ty, které ohrožuje špatné rozhodování politiků nemají dostatek prostředků ke změně. Nebo mají ze změny strach. A pokud by se už někdo takový našel, myslím, že by po nějaké době skončil jako ostatní politici. Zkorumpovaný, bez spojenmím s realitou a s nosem někde v oblacích. A v tomto případě nastává mrtvý bod, všichni se bojíme něco změnit. Nastává tedy čas na to si navzájem pomoci. Společně máme větší sílu nežli jednotlivě. Proto myslím, že je nutno udělat celistvou proměnu politické sféry, je nutno oprostit se od politiků ještě staré éry. Protože jak se dnešní politici dostali k moci? Ano, byli to komunisté, kteří ve správný čas (těsně před revolucí) odešli ze strany, aby s ní nebyli po revoluci spojováni. A tak se přidali do ČSSD, ODS a mnoho jiných stran. V době těsně po revoluci bylo nutno nějaké politiky mít a tak se nemohlo příliš je kritizovat, protože nebylo na výběr, tenkrát ještě nebyli nekomunističtí politici, jenže doba pokročila a změnila se. Je však nutné jim přiznat úspěch, protože zemi opravdu od komunismu částečně odstřihli.
Ale pouze částečně, protože jaká strana má ve volbách podporu okolo 13%? Ano, komunisté. Sice tvrdí, že nemají nic společného s dřívější komunistickou stranou. Ale nemohu souhlasit. Společného mají nejméně ideologii, název a cíle. A to podle mě až moc. Trochu mě zneklidnuje, že v dnešní společnosti je tolerována strana, která má na svědomí politické procesy v 50. letech (mezi oběti patří např. Milada Horákovám, Heliodor Píka,..) nebo hromadné vyvražďování lidí v Rusku. A co teprve Stalinský režim? Nebo popravení polských důstojníků běhěm 2. světové války, tento akt je známý jako Katyňský masakr. Proč je tedy strana, která má toto všechno na svědomí povolena a dokonce zastoupena na naší politické scéně? Nepřipadá vám to podivné? Pokud ji porovnáme například s nacismem, který je zakázán, jaký je rozdíl? Válku vyvolaly obě ideologie, nacismus druhou světovou a komunismus (popř. socialismus) občanskou válku v Rusku. Obě mají na kontě miliony obětí, jsou nedemokratické, vedl je jeden člověk, měli tajné organizace na potírání odporu, popravovali bez soudu,... tak jaký je rozdíl? Ano, jedna je zakázána a ta druhá není. Vždyť propagování nacismu či neonacismu je trestné, tak proč není komunismu?
Je možné, že je součástí smluv k odstoupení komunistů, bylo zachování jejich strany. Existuje možnost, že kvůli "sametovému" odchodu komunistů bylo nutné je nepostavit do ilegality. Je možné, že si nikdo nepředstavoval polistopadový život jako život bez nadvlády komunistů. Ale stalo se tak. Žijeme v "demokratické" společnosti. A je to již sposta let, je tedy čas zbořit zastaralé, zrezivělé a prostě nefungující mosty a nahradit je novými. A to, myslím si, dokáží jen mladí polistopadoví lidé.
Ti totiž mezitím dorostli, získali zkušenosti a jsou ted schopni přezít velikou zodpovědnost. Protože politika je o zodpovědnosti. Tato nová "postkomunistická" generace, s režimem již nemá mnoho společného, nejsou natolik postiženi propagandou, většinu svého života vyrůstali v kapitalismu a tak ho mají zažitý do morku kostí. Je však pravdou, že předlistopadovým politikům je nutno přiznat, že měli odvahu změnit režim, protože měli porovnání s dřívější situací.
Myslím dokonce, že mladí lidé, mají mnohem větší potenciál a nejsou natolik zkaženi. Hlavně tím, že jsou vychováváni ve svobodě mají kontakt s realitou. S chudobou a bídou. To dnešním politikům cybí. Nevědí, jaké je to žít z podpory, nemít jak uživit rodinu a nemít, kde bydlet. Politici si žijí na vysoké noze, jezdí si soukromým autem s řidičem, na dovolenou si létají soukromým tryskáčem a berou tolik peněz, že by se z toho rok uživila celá vesnice.

Na peníze si člověk velice rychle zvykne. Je to totiž velice pohodlné, mít služku, co vám vše obstará, soukromé letadlo co vás dopraví kamkoliv. Ale někdo musí být tou služkou, tím pilotem, tou paní co čistí záchody, těmi kdo po nás uklízí. Oni se nemají jako ta hrstka bohatých a politici. Tato většina lidí pracuje od rána do večera, aby mohli zaplatit předražený nájem za byt, nakrmit rodinu, do něčeho ji obléknout. Většinou ani nemají myšlenky na nějakou dovolenou, pokud ano (to jsou ti ze střední vrstvy) tak pouze na jednu z těch levnějších. A když náhodou někdo pracující onemocnmí, rodina začne strádat a je nutno se uskromnit. A pokud dokonce musí do nemocnice, ještě musí platit. Ano, je pravdou, že tam člověk jí, dostává léky a starají se o něj, tak tedy ano, platit. Ale ať t peníze nejdou do kapes lidí, ale ať jsou na zlepšení podmínek v nemocnicích. Stará okna, rezavé postele,..
Jenže nic z tohoto politici nevědí. Nikdy to nepoznali, a pokud poznali tak to pod tíhou bohatství rycle zapoměli. Protože, kdo by se tím zaobíral, když už je to nikdy nepostihne?
Měli by si zkusit, žít z minima. Všechny peníze nad minimum by jim měly být zabaveny a měly by se použít na prospěšné účely (ekologie, zdravotnictví, školstí,...). Protože tito lidé, pracují pro společnost a to by mělo být jejich prioritou, nikoliv vydělat co nevíce peněz. Politik by měla živit společnost- dávat jim pouze to, co nutně potřebují a něco MÁLO navíc.
Vím, že tuto teorii již zastávali lidé dávno předemnou, a myslím, že v některých věcech měli pravdu. Například nesouhlasím s jejich pojetí společných žen.

Tak tedy přestaňme konečně jen kritizovat a přejděme k činům. Protože jen kritika nestačí. Dokonce si myslím, že kritika bez činů je bezcenná. K čemu kritizovat, jak je naše vláda k ničemu, když proti ní stejně nic neuděláme. Nejdeme k volbám, protože jsme si ve změti politických stran nikoho nevybrali. To není správné, netvrdím, že nevolením volíme komunisty. Tvrdím, že nevolením říkáme, že je nám to jedno, jestli zde budou komunisté nebo jiná strana. Neříkám, že vybrat si komu dát hlas je jednoduché, protože všichni jen slibují a sliby neplní (a to ani o Vánocích :)), ale vždy se najde někdo, kdo je nám alespoň trochu sympatický. A pokud ne, tak honem, změntě to!
Vždyť žijete ve společnosti, která k tomu je předurčena, aby měnila co se jí nelíbí. A volby jsou jedním z prostředků.

Koncertové léto!

Letošní prázdiny budou hned několika ohledech odlišné od těch předchozích prázdnin.
-První rozdíl spatřuji v jejich délce, jsou pomaturitní takže trvají od května do října (pokud mě vezmou na VŠ, což bych moc chtěla).
- Druhý je v touze po výdělečné činnosti. Musím si najít nějakou brogádu avydělat si na spoustu vytoužených věcí (řidičák, notebook, ...)
- Třetí a nejzásadnější- v koncertovosti.. (více dole :) )
a mnoho dalších...

Koncertovost?
Už se faaakt moc teším, koupili jsme si s Míšou lístky na koncert U2 do Polska. Tento koncert se koná na začátku srpna v jednom zapadflém městečku v Polsku, tedy je to spousta hodin cesty. Chudák míša, bude to muset odřídit, protože já asi do té doby nebudu mít řidičák. A pokud ano, tak by mi své autíčko asi stejně nepůjčil...
No prostě ten jkoncert bude megagiga super věc, nikdy jsem nechtěla víc na nějaký koncert nežli na koncert U2. Už od té doby co mi ji Michal vnutil poslouchat, on ji začal poslouchat a bylo natolik nahlas, že jsem nemohla neposlouchat též, ale zase to nebyla špatná muzika tak se z častého nechtěného poslouchání stalo časté chtěné. A už to beru i jako ukolébavku, lépe se mi usíná při poslouchání :)
No a druhý a neméně chtěný koncert bude celorodinný koncert Leonarda Cohena, nejoblíbenějšího žijícího zpěváka mé maminky (teda myslím) a já si ho oblíbila hlavně díky Hallelujah (ta je známá i díky přezpívání ve filmu Shrek Rufusem Wainwrightem) a Suzane. Tento koncert bude v Praze, takže naštěstí žádná veliká dálka... :) Koná se asi 29.8. a bude to fakt super, taky se moc těším, slyšet naživo jehorecitovaný zpěv bude fakt zážitek..

Stand by me..

Když jsem byla v dubnu ve Francii v té rodině neustále vyhrávala jedna a ta samá písnička. Byla mi velice povědomá, ale nemohla jsem si vzpomenout odkud ji znám.
Až když jsem přijela domů zjistila jsem, co že to bylo za písničku. Ale došlo k tomu zvláštním způsobem- tu samou písničku totiž začal poslouchat i můj bráška. A když jsem ji slyšela musela jsem se zeptat, no jasně to je J. Lennon- Stand by me.
Akorát je poněkud předělaná, zpívají ji lidé z celého světa, stává se z ní píseň spojující celý svět. Přezpívána není celá píseň, ale pouze její část, tyto části je opakují v podání odlišných lidí. Lenonnův originál má okolo čtyř minut, ale tato nová píseň má minut pět. Působí velice emotivně, zpívají ji totiž lidé opravdu ze všech koutů světa. Začátek je v podání Rodgera Ridley (foto vlevo) ze Santa Monici v Kalifornii, následuje slepý Grandpa Elliot z New Orleans (foto vpravo),

Washboard Chaz též z New Orleans a mnoho dalších. Znáte některého ze zmíněných umělců? Ne? To není nic zvláštního, nejsou to známí umělci, muzikanti samozřejmě ano, ale nejsou to světově proslavené celebrity, což dělá píseň ještě více zajímavou, poslechnutí a dokonce i shlédnutí si zasloužící.

originál od Lennona- http://www.youtube.com/watch?v=O4_ghOG9JQM
předělaná super píseň- http://www.youtube.com/watch?v=Us-TVg40ExM&NR=1

Není to jediná takto předělaná píseň a ani to není jediná světově zaměřená. Mezi další patří např. http://www.youtube.com/watch?v=fgWFxFg7-GU
Ta též stojí za poslech i shlédnutí. tak ovšem hraje i Bono (zpěvák U2)..

Nebo další africká píseň: http://www.youtube.com/watch?v=OGqho96099Y&feature=channel , ta sama o sobě má vystihující název: Playing For Change: Bringing Hope to South Africa

Hurá!

Věřili byste tomu? Já a mám maturitu s vyznamenáním? To se asi všechny vyšší mocnosti (existující i neexistující) musely pomátnout.

Nevěřila jsem tomu, že bych ji mohla udělat- teda ve skrytu duše jsem doufala že ano. A dopadlo to lépe nežli jsem kdy doufala nebo si vyfantazírovala.
Mým snem už od příchodu na gympl bylo mít vyznamenání, nikdy se mi to nepodařilo. Vždycky jsem sice měla zlepšující se tendence, protože v primě jsem začala s osmi trojkami. Přiznávám, občas se objevila i nějaká čtyřka, ale většinou jsem se stejně oproti minule polepšila nebo alespon nepřihoršila. Ale k vyznamenání jsem se nikdy nedostala. A to, že bych mohla mít vyznamenání z maturity mě nikdy nenapadlo, dosti to bylo ovlivněno i mou maturitní písemkou (4). A také mým výběrem předmětů k maturitě: Čj, Fj, Dějepis a Zsv. Kromě češtiny jsou to předměty, které jsem si sama vybrala a tedy bych si v nich měla i věřit, ale opak je pravdou. V fj to ještě jde, ta mě totiž fakt baví a taky jsem byla na tom kurzu v Nice, takže to je relativně vpoho. Ale třeba takový děják, kde je miliarda informací a kviliarda dat je docela těžký, hlavně ještě když se vám v hlavě všechno mísí dohromady a dělá se z toho neidentifikovatelný (nelétající) předmět :) A zsv, co mluvit, filosofie nikdy nebyla a snad ani nikdy nebude mou silnou stránkou a jelikož je tak asi devět (z 28) filosofických otázek je dost veliké riziko si jednu z nich vytáhnout. Jediné mé štěstí byl, že jsem si to nevytáhla. No a mezi skoro jediné, zsv otázky, kde jsem si docela věřila patřilo náboženství, globální problémy a možná i mezinárodní integrace. A na tu otázku, co jsem měla jsem si teda fakt nevěřila, učila jsem se jí, to jo, ale že bych si věřila na jedničku!
A co teprve ta čeština? Se čtyřkou? Je pravda, že otázku jsem se učila ale s dvojkou jsem nepočítala! Ale jsem za ni VÉLICE VDĚČNÁ!
To obecně za všechny známky, za děják, za francouzštinu, za zsv a za češtinu!
Ataky za štěstí při tahání otázek, sice mi to v tu chvilku tak nepřišlo, vždycky to byla jiná nežli má vysněná otázka, ale bylo to fajne..
z čj- č14- Meziválečná světová poezie (avantgarda-futurismus, kubofuturismus,...).
z dě-č13- Objevné plavby
z fj-č7 - La nature (=příroda)
ze zsv-č2- Teorie osobnosti (temperament, charakter, inteligence,..)
Moc děkuji svým profesorům, kteří mi pomohli k tak skvielému výsledku, a všem co mi pomáhali a podporovali mě...

Můj svaták

Zajímá vás jak vypadal můj svaťák? Opravdu to chcete věět a nezděsíte se? Já být totiž někdo jiný čtoucí si moje zápisky zde, už bych si o pisatelce myslela bůh co.. :)

Takže můj svaťák, začal předsevzetím- učit se, učit se a v neposlední řade se učit! No ale jak to v takovýchto případech bývá, nakonec to vypadalo poněkud jinak. Teda je pravdou, že jsem se zuby nechty (občas jen ty zuby) snažila se k tomu přinutit jenže to nešlo, mě to ták nebyvilo. Byla to děsivá nudam kromě jednoho deštivého dne, kdy jsem se "učila" se svou kamarádkou Eliškou. To byla sranda, opravdu a bxlo to fakt osvobozující :)
Jinak mi už nějak leze na mozek to vstávání v osm abych se mohla učit. Už ani nevím jak se jmenuju, co jsem, kdo jsem, a proč to všechno dělám... A to ještě při tom učení odpočívám, pokaždé ve stejnou hodinu-když mi běží seriál Angel (hraje tam ten krásnej herec ze Sběratelů kostí- D. Borneaz) no a občas místo toho na Chameleona (tam taky hraje hezkej herec). Jsou to naprosto intelektuálně nenáročné pořady a na vypnutí mozku tedy ideální. Nejsou totiž ani příliš stupidní, jen v rámci možností..
No prostě ikdyž se snažím se učit nejde mi to, a když mám chvilku pocit, že něco umím, hned to zapomenu.. A jak si to mám potom ve všem tom stresu u maturity proboha vybavit? Ježiš to bude ostuda! Docela dost se bojím! A neříkejte, že jsem se měla víc učit, nebo začít dřív nebo tak něco. Zkuste si chvilku být v kůži 18 ti leté holky před maturitou, nechce se vám se začít učit dokud vám nezačne přímo lejt do bot a to už je pozdě si je sundat (= metafora :) )..

Tak mi nezbývá než doufat, tak vás prosím doufejte se mnou a za mě:)

Komunikace

Komunikace (neboli dorozumívání) je nadřazený pojem pro všechno, co je signalizováno a přijímáno, i pokud se to neděje navzájem. Jde tedy o sdělování informací, myšlenek, názorů a pocitů živými bytostmi. Tj. mezi lidmi i živočichy.
Komunikace probíhá pomocí určitého znakového systému, jazyka a na neverbální rovině gestikulací, mimikou a postojem těla. Na tyto znaky můžeme pohlížet z aspektu:
· Syntaxe- zkoumá vztahy mezi různými znaky, pokouší se stanovit pravidla pro smysluplné znakové řetězce
· Sémantiky- učení o významech znaků, ta analyzuje vztahy mezi znaky a obsahem, který vyjadřují.
· Pragmatiky- zabývá se aspektem vztahů a situacemi, kdy se komunikuje a účinkem situace na průběh komunikace. Psychologie se zabývá převážně touto rovinou komunikace.

Komunikaci lze dělit:
Podle způsobu komunikace na:
1. Verbální komunikace- pomocí slov(=verba) a písmen, tedy i Morseova abeceda, znaková řeč nebo prstová abeceda
2. Nonverbální komunikace (=neverbální)- je souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána člověkem k jiné osobě nebo lidem
3. Elektronická (=telekomunikace) se zabývají předáváním informací na dálku (řecky tele=vzdálený). Jsou tak zároveň druhem dopravy a technologií sloužící k dorozumívání.Komunikace může probíhat mezi dvěma subjekty, ale i od jednoho odesílatele k mnoha příjemcům

Nebo podle počtu komunikujících subjektů:
1. Interpersonální – komunikace dvou subjektů, kdy se navzájem poslouchají a střídají se v roli posluchače a vypravěče
2. Skupinová – každý hovoří s každým a projevují se tam role jednotlivých členů. Mohou být formovány komunikační sítě – příkladem mohou být obrazce, které naznačují tok informací: hvězda, kruh, řetěz, či vidlice
3. Masová - jsou to např. televize, rozhlas, internet, tisk. Tato informační media umožňují, aby komunikace zasáhla v krátké době velké množství lidí.

Verbální komunikace-
První písmo vzniklo koncem 4.tisíciletí př.n.l u Sumerů, jmenovalo se klínové písmo. Brzy poté vznikly hieroglyfy v Egyptě a poté i v Indii. Ale již předtím se rozvíjel jazyk a lidová slovesnost.
Morseova abeceda je tvořena kombinací krátkých a dlouhých signálů, v dnešní době převedených na tečky a čárky. Používá se v telegrafii. Kódují se tak písmena, číslice a speciální symboly. Ty je možné přenášet na dálku jednodušším způsobem, než všechny znaky abecedy. Autorem této abecedy je malíř a sochař Samuel Morse, který uskutečnil první telegrafické spojení roku 1844. Jeho abeceda se stále používá pro svou nenáročnost na způsob signalizace v nouzových případech, při výcviku vojáků, námořníků, skautů a podobně. Do roku 1996 ji používaly jako prostředek tísňového volání všechny lodě o hmotnosti větší než 300 tun. Poté byla nahrazena globálním námořním a tísňovým systémem GMDSS (=globální námořní tísňový a bezpečnostní systém). Známé SOS bylo vybráno kvůli své výraznosti. Obecně tradované tvrzení, že má znamenat „save our souls“, česky „spaste naše duše“, je chybné, sousloví bylo používáno jen jako pomůcka na zapamatování. SOS znělo např. i z paluby potápějícího se Titanicu roku 1912, byť pouze jedinkrát. Ve všech ostatních voláních použil Titanic starší a tehdy ještě rozšířenější nouzový signál CQD(come quick, danger).Znaková řeč je uměle vytvořený jazyk speciálně pro potřeby neslyšících. Skládá se ze specifických pohybů rukou. Každý stát má sám pro sebe upravený znakový jazyk. A tak se lze ve většině zemí takto domluvit. Existuje několik rad, kterými se máme řídit při komunikaci s neslyšícími. Důležité je navázat oční kontakt, pokud lze s neslyšícím komunikovat slovně tzn. pokud umí odezírat z úst, je nutno mluvit srozumitelně, používat známá slova, nežvýkat a nezakrývat si ústa. Chovat se a mluvit přirozeně, ujistit se, že vám rozuměl a pokud ne, zopakovat. Pokud se ani tak komunikace nedaří, je dobré použít papír a tužku. Také je nutné takového člověka nijak neponižovat. Někteří neslyšící nemají rádi, pokud s nimi jednáme jako s postiženými, chtějí se začlenit do společnosti. Není vhodné zbytečně omezovat komunikaci, spíše je vhodné ji rozvíjet a tím nalézat nové možnosti. Ve znakovém jazyce existuje dokonce poezie a humor. Neslyšící se sdružují ve Společnosti neslyšících a existuje i webová stránka- http://www.ruce.cz/, která se zabývá problematikou znakové řeči.

Nonverbální komunikace-
Pomocí tohoto druhu komunikace si s druhými lidmi předáváme informace o tom, jak vnímáme sami sebe i své okolí. Avšak není to komunikace slovní, jedná se o signály, které většinou vysíláme podvědomě a také tak je přijímáme. Lze usuzovat podle výrazu v obličeji, postoje těla, upjatosti, dotýkání se obličeje, těkavosti pohledů. Nervozitu lze rozpoznat podle rukou a nohou - podvědomé pohyby nám totiž pomáhají ji uvolnit. Tyto pohyby se liší u každého člověka, ale rodinní příslušníci mívají podobné. Pokud se chceme orientovat podle řeči těla druhých lidí, pak si můžeme být jisti pouze tehdy, když jsou alespoň tři mimoslovní projevy komunikace v souladu. Pokud všechny tři naznačují totéž: například rozpaky, pohodu, nervozitu, agresivitu nebo oddanost.
Za pozitivní signály řeči těla, které vyjadřují vnitřní klid a vyrovnanost, můžeme považovat využívání prostoru, uvolněný postoj, nesouměrné posazení, vizuální kontakt a přirozené chování.
Za negativní signály můžeme považovat nervozitu, manipulaci s předměty, roztěkanost, neklid, dotyky obličeje, zaťaté pěsti, pocení rukou, upjatost, afektovaný projev.
Např. lháře či někoho, kdo něco předstírá, odhalíme podle tzv. autokontaktů. To je označení pro projevy, kdy lidé méně gestikulují, mnou si ruce, tahají se za uši, nos, dotýkají se tváří, uhýbají pohledem. Na nepřátelství lze usuzovat podle agresivních pohybů rukou a nohou, někdy i úst, podle sevřených pěstí, chladného pohledu apod.
Některá gesta lze naučit, využívají toho hlavně politici. V reklamních spotech mají třeba rozevřené ruce, což má signalizovat bezbrannost, upřímnost a přímost. Nejlépe lze účelně upravit mimiku obličeje. Ale v takovýchto případech je nutno dávat si pozor na to, aby gesta nevypadala naučeně a nepřirozeně.
Mezi nonverbální komunikaci patří i vzdálenost mezi jejími účastníky. Rozlišujeme 4 možné vzdálenosti: intimní, osobní, společenskou a veřejnou. Se vzdáleností během rozhovoru lze manipulovat - přiklonit se a nebo naopak odklonit.
Také dotyky (podání ruky, poplácání, pohlazení,..) a styl oblékání jsou v komunikaci důležité.

Elektronická komunikace
Tento typ komunikace se začal rozvíjet teprve v posledních letech. S nárůstem počtu počítačů v domácnostech se začala rozvíjet i komunikace jejich prostřednictvím. Vznikly chaty, kde se mohou setkávat lidé z rozdílných koutů světa. Také vzniklo ICQ, MSN a jiné podobné programy, které zprostředkovávají mezilidskou komunikaci. Tato komunikace je méně osobní a skrývá v sobě různá nebezpečí. Existuje možnost svobodně si na internetu vybrat libovolnou identitu a zveřejnit více či méně pravdivé informace. Pro ostatní tím zaniká možnost ověření pravdivé identity mluvčího, protože zde zcela chybí neverbální komunikace, která nejen že posluchači významně v porozumění pomáhá, ale dodává komunikaci i další (např. emocionální) rozměr.. Je však mnohem rychlejší komunikovat tímto způsobem, stačí jen zapnout počítač, otevřít internet a poslat email. Není nutné se zdlouhavě domlouvat na termínu schůzky, email lze přečíst kdykoli a v poslední době i kdekoli.

Komunikace ještě nevymizela, a je tomu dobře. Proto jdu teď komunikovat se svou krásně povlečenou a vonící postýlkou.

Film!

V posledním ročníku na svém gymplu jsem dostala na angličtinu za úkol vytvořit scénář na film. Měla to být powerpointová prezentace a obsahovat vlastně všechno, co takové filmy mají. Obsah, postavy, kde seženou peníze, umístění děje atd.

Jenže to bylo v době kdy jsem absolutně nestíhala, musela jsem totiž ani ne měsíc před maturitou odjet do St. Etienne (bála jsem se odmítnout kvůli důsledkům). A tak mi trošku pomohl bráška. A vznikl z toho velmi originální scénář.

Protože je to powerpointová prezentace dělená na snímky bude to vypadat poněkud divně, ale prosím o shovívavost.

Nic jsem nezměnila, je to tak, jak to bylo navrženo...

Snímek se jmenuje: Bon appétit!

Storyboard I.

•The movie is about a psycho killer who looks like a normal person. He hides his nature behind a very pleasant look, everybody likes him and nobody could even think that he is what he is.

•The story is situated between World Wars. He lives in a very small house in one English village without a name. His name is “mister Proper” and he has an old cat named Cat.

•His murders are very typical and he his has own “style”. Nobody knows why he murders, but some say it´s because of his Cat – she eats only human flesh.

Storyboard II.

•One day Mister Proper, a very religious man, goes to church. Yesterday he killed a young blond lady, so he’s here to pray. But he is very superstitious so when the priest is talking about his murder and looking at him like he knows during all the service, Mr Proper gets nervous. Everybody now seems suspect to him, like they all knew about his murders. He’s really afraid of prison and even more of the capital punishment because he believes in hell. So he decides to run away. He packs all his things, calls a cab, sits inside and tells the driver to “go somewhere far away”. The driver gives Mr. Proper a very surprised look and starts the engine. Mr. Proper sees the driver´s look and right away gets even more nervous and starts to suspect him, too. When they are going through the village and passing the church, Mr. Proper sees a priest standing in the door with a cross in his hands and looking at him. Now he is really afraid. He decides to kill the driver after he takes him far away enough.

• Storyboard III.

•When they are passing some motel, Mr. Proper tells the driver to stop the car. But the driver only locks the door and increases the speed! Mr. Proper starts shaking. Now it looks like he could be the victim. He looks out of the window and sees another church with a priest looking at him. Mr. Proper is so desperate that he beats the driver to his head. The driver pulls down the steering wheel and the car goes away from the road.

•Cut. Dark.

•After a while, there is a scene with the driver with a scar across his face sitting in front of a campfire eating a piece of a human finger. The Cat’s flesh seems to be prepared there as a desert.

•The End.

• Characters:

•There is one main character, Mr. Proper:

•He is 60, a tall and bony man with gray hair and a small beard and big glasses.

•He always wears an old but perfectly adjusted suit.

• Other characters:

•killed young blond girl: A nice small 20 year old girl

•Priest: A strict and wise looking elderly man

•Taxi driver: A strong man about 40 years old, wearing a strange vest and hat, looks a little untrustworthly. Has gold teeth and one finger missing.

• Locations :

•A small English village of max 100 inhabitants. Mr. Proper´s house is a typical English house made of bricks, quite well adjusted. There are so many trees and bushes that the house is hardly visible from the street. It stands a little beyond other houses.

•The church is a typical small village church for only a few people.

•The motel is a modern and expensive facility. It’s quite big, it has 2 floors and a big entrance, but looks empty.

• Money :

•The budget is 50 000 000$.

•Many investors are very interested in this movie.

•Hotel Ritz offers a financial support of making this movie in exchange of use their hotel for motel location.

•Movie will be published by 20th Century Fox. They are offering 30 millions and they are paying all outgoings for advertisment and propagations. They also ensure cinema shows.

•The George Lucas company promies to be a “patron” of this movie and they are offering almost 10millions.

•The rest of the budget will be payed from personal accounts of director, producent and some individuals which dont want to be named.

• Director:

•The director of this movie is famous Steven Spielberg.

•He has a lot of experience and he is the right person for this kind of movie

•He is very interested in scenario and he worked on it with the scenarist himself.

•His directing is a warranty of quality and succes.

• Problems:

•Since now, there were no problems with making this movie, but it’s still in stadium of making.

•There are some problems expected because of working with cat.

•There are no money problems, thanks to financing by 20th Century Fox.

•

• Premiere:

•Premiere of movie is planed to the Cannes Festival in France.

•Cannes - 15. May 2009

•USA – 1. June 2009

•Europe – 15. June 2009

•DVD – Q4/2010

•

Focus group:

•This movie is Rated X.

•No kids allowed.

•Focus group are adults between 20-99 years.

•The most succes is expected from European single men between 30-40 years.

Lůzr!

Dnes byl opravdu jeden z nejhorsich dni. Velice se mi totiz darilo. Spise jsem ale sklidila vysledky sve prace a ty me absolutnre nepotesily. Spise mi zapricinily jeste vetsi pocit namicovatosti nezli jsem mela predtim.

Dozvedela jsem se znamku ze slohovky. Ale jeste predtim jsem delala hrdinku a vsechny okolo presvedcovala o tom, jak pocitam s petkou. A delala jsem veliky ramena jak me to nerozhodi atd. Pote rekla znamky- mam 4! A najednou jsem pocitila jak me to zasahlo. Ctyrka z maturitni pisemky, to je pruser! Nevim jestli to je kvuli gramatice, nesouhlasu ci proc, ale opravdu dost me to zasahlo. Nedovedla jsem si to predstavit. Vsichni si oddechli a ja se musela dost drzet abych nezacala jecet na celou tridu a dalo mi to fakt dost prace. Litovala jsem toho, ze jsem to chtela vedet. Litovala vseho, vsichni se radovali z jednicek a dvojek a ja se čtyřkou jsem měla chut se na míste propadnout. Moc jim to přeju a jsem za ně ráda. Určitě si to moc zasloužili, ted už i kdyby dostali blbou známku z ústní tak nepropadnou, narozdíl ode mě...
A jak mám přijít domů? K tatkovi, kterej ve slohu vyniká? K bráchovi co měl z maturitní písemky jedničku? A k mamince, co odmeturovala na samé jedničky? a já se čtyřkou, jak se mám sakra vrátit domů s hlavou vztyčenou. A jak sakra mám myslet na jiný věci, jak se mám učit? Když věc, o který jsem si myslela že mě nerozhodí mě rozhodila, tak jak mě asi rozhodí maturita o které vím, že mě rozhodí? Co mám říct rodičům? Je sice hezké, mami, že mluvíš o nedůležitosti týhle známky, jenže pro mě to důležitý je. S touhle známkou dpstávám cejch blbečka. Vím, že tebe se asi nikdo neptal na známky z maturity jenže pro mě je to důležitý nejen v porovnání s okolím ale i pro mě samotnou, jak si mám sama sebe vážit když takovou spoustu věcí nezvládám? Jak si mám sama sebe vážit když vy všichni jste lepší? Cítím se blbě, chtěla jsem aby jste na mě mohli být pyšní, aby jste se mohli chlubit. Protože to přeci rodiče rádi dělají. A co řeknete až se někdo zeptá, a on se zeptá, co mám ze slohovky? Raději asi nic co? To je přesně ono,budete se za mě stydet.. omlouvam se, opravdu moc me to mrzi.. Snazila jsem se, ale asi opravdu nejsem dost dobra na to, abych mohla dostat alespon trojku. Asi jsem proste neschopna!

No a potom mě čekal test z matiky, propouštěcí. Všichni mi říkali jak je to jednoduché... Myslela jsem si jak to zvládnu, ještě včera odpoledne jsem si to myslela. Teda dokud jsem si nepočítala ty příklady a nezjistila, že moje hlava to odmítá, nelíbí se jí to. Ale i tak jsem věřila v trojku.
No a potom, co jsem dostala tu super známku ze slohovky jsem se nedokázala soustředit, musela jsem ale nešlo mi to, teda je fakt, že mi ta písemka pomohla a trochu mě zbavila nutkání brečet. Ale očividně jsem jí nezvládla, a to i přesto, že jsem měla pocit že ano. Měla jsem pocit, že mi většina příkladů vyšla správně. Ale očividně ne! Na posledním vysvědčení budu mít čtyřku! Jak jsem to mohla dopustit? Ještě jsem udílela rady Baryš, že se nemůže spokojit se čtyřkou z matiky a co já? Mám stejnou čtyřku jako ona. A až se ostatní dozví, že mám čtyřku z toho jednoduchého testu budu za krypla! Ale asi si to zasloužím, asi to jsem..

A co můj sen mít vyznamenání? Ty tři trojky k tomu byly mnohem blíže nežli dvě a jedna čtyřka! Ježiš já mám takový vztek, ale tak strašný. Vím, že vpodstatě o ty známky nejde, jsou až příliš viditelné na to aby byly důležité a taky mi skoro na nic v budoucnu nebudou, jenže ted ano. Ted ovlivnují muj duševní stav, ted podryvaji moji sebeduveru, ted ze me delaji debila. Cela trida by se mi mohla eventuelne vysmat... a asi by meli i proc! Nejde proste rict, ze to neni dulezite. A stejne, promin mami, ale myslim ze to stejne rikas jen abys me uklidnila.. to je sice super a diky ti jenze mi to moc nepomaha. I když nevím co by mi pomohlo, asi moct se schovat moct utéct někam hooodně daleko od všeho toho.

A ano, strkám hlavu do písku před maturitou. Protože co jiného mi zbývá? Když tak sleduju svoje poslední školní výsledky jak se mám soustředit a myslet pozitivně na maturitu? Jak se mám namotivovat k učení, když vím, že selžu? Odpověd zní, těžko nebo-li nejde to.. Tak se mi nedivte že se podobám pštrosovi..
At už někdo vynalezne ten stroj času...