Autoškola č.2

Včera a dnes jsem zase měla jízdu.
A přežila jsem (kupodivu) a auto je také v pořádku bez škrábanců, nenabourané a stále pojízdné! :D Je to překvapující? Pro mě tedy ano :)

Ale zjistila jsem, tedy kromě toho, že se bojím a tak křečovitě svírám volant, že mě to docela baví. Jezdím sice jen od autoškoly do Hostivaře, pak do jedné vilové čtvrti a zpět, ale je to docela zábava. Upozornění pro ty, co bydlí někde po cestě- v době mých jízd je zákaz vycházení, vyjíždění a koukání :)
Je pravda, že mi to ještě úplně optimálně nejde-chcípá mi to při rozjíždění. (minule 4x a teď jsem se sice zlepšila ale stejně mi to chcíplo 2-3x) Ono je totiž děsně znervózňující, alespoň pro mě, když stojím na křižovatce a za mnou je několik aut čekajících až se rozjedu. Takže já se snažím odjet nejrychleji jak mohu, ale v tu chvíli mi to samozřejmě chcípne a řidiči se vztekají a troubí. Kdyby ta křižovatka zůstala stejná, ale nikde nikdo určitě by se mi jelo mnohem lépe a nechcípalo mi to. Vím to, protože pokaždé když mi to chcíplo bylo to, když jsem nejvíc potřebovala odjet z křižovatky a neblokovat auta za námi.
Ale nejdůležitějsí je, že jezdím a nezpůsobila jsem ještě žádnou dopravní nehodu či kolizi. Je možné, že jsem někomu zvedla krevní tlak (možná mé instruktorce) nebo žluč, ale přežili :)
Musím si jen pamatovat, že: mám pomalu pouštět spojku, koukat se více do zrcátek, točit volantem plynuleji a ne trhaně, řadit častěji, hned jak zastavím před křižovatkou zařadit si jedničku a pak se teprve rozhlédnout, neplést si blinkry a tak :)

Ještě nevím, kdy přesně budu mít dlaší jízdu. Ani to, co bude jejím úkolem, protože každá jízda má asi svůj cíl. Cílem mé druhé jízdy bylo udržet se na silnici- což jsem zvládla (JUPÍ JEJ!) Co bylo cílem té třetí, to nevím, ale doufám, že jsem to také zvládla. Takže hurá na čtvrtou :)