Přiznávám, že já sama nemám (DÍKYBOHU) moc zkušeností s ležením v nemocnici a ani je mít nechci. Ale v poslední době se v nemocnici často objevuji jako návštěva osoby mi velice blízké.
A uznávám je to hrůza!
To, jak s nemocnými zacházejí na některých odděleních (nejhorší je to asi na klinice LDN, pavilon O, 4. patro).
Tam je jedna taková paní, která vůbec nechápe, že pacient je stále člověk. Sice leží a nemůže vstát, není pohyblivý a občas má blbou náladu (jako každý) a moc chce domů, ale stále je to člověk a má svou důstojnost, své potřeby a je třeba ho a je (ty potřeby) respektovat. Znamená to třeba, že nebudeme zasahovat do hovoru, který osoba vede. Nebudeme ho nutit pít z DUDLÍKU, jako nějaké malé dítě. Nebudeme mu schovávat věci, aby na ně nemohl a tak. Též paní, to co je v ledničce ať je to popsané cedulkou či není, rozhodně NENÍ vaše a k vaší konzumaci, ale pro pacienty na jejich přilepšenou. Také nutit je, aby vypili hnusnou přeslazenou a nechutnou kávu a stát nad nimi, dokud se tak nestane (a ještě k tomu pít z dudlíku) je proti všem standardům a naprosto proti normálnosti lidského chování. Také je nutné s pacienty zacházet šetrně a dávat pozor na to, co je bolí- nikoliv přijít trhnout jim nohama a násilně je posadit ačkoliv je to bolí... A to, že nemocnice není schopná osobu s tímto chováním vyhodit (i přes mnohačetné stížnosti pacientů a jejich návštěv) také osvětluje, jak to s naším zdravotnictvím vlastně je...
A taky rehabilitace se musí provádět pečlivě a dávat na rehabilitované osoby pozor a ne si brát více lidí najednou a tak zapříčinit pád a zranění těch, co už byli téměř vyléčeni a takhle musí znovu na operaci. A paní rehabilitační sestro: NENÍ to jejíma botama! Je to VAŠE chyba... pokud máte pocit, že jsou boty nevyhovující, proč to někomu neřeknete?! Návštěvy se tam střídají téměř denně a tak jsme měla mnoho příležitostí, ale to vy ne. A raději se tím oháníte až po pádu a snažíte se svalit vinu na někoho jiného.
Také snaha, aby se blízcí finančně podíleli na hygienických potřebách a hlavně lécích osob v nemocnici mi příjde absurdní. Proč jsou lidé v nemocnici? Aby je tam léčili, a kde jinde mají dostatek léčiv a lidé je tam mají dostat nežli v nemocnici? To už je jako to přísloví: nosit dříví do lesa. Chápu, že tam nebudou mít drahé potravinové doplňky, které se prodávají ve specializovaných prodejnách, ale léky předepisované lékařem tam mít musí. A mimoto v areálu nemocnice je minimálně jedna lékárna a lékařů mraky (ačkoliv vyhrožují/vyhrožovali že odejdou, což je mimochodem taky vydírání a amoralita vysokého kalibru) takže nevidím jediný důvod, proč žádají, aby si pacienti brali své vlastní léky. To je prachsprosté využívání! A taky to, že chtějí přispět na hygiencické potřeby, prý mají nedostatek a pacientů je moc a nedostalo by se na všechny dostatečně často. Je to svým způsobem vydírání, ale dobrá pro lepší komfort dobrá tedy. Ale sakra mají to být extra navíc a ne, že budou používány jen ty "extra navíc" a ty nemocniční erární ne. Nemocnice tak prostě šetří na pacientech.
Co teprve to čekání nežli se něco stane... Když vás přivezou sanitkou čekáte nežli s vámi něco udělají (tedy pokud jim tam přímo neumíráte či jim nekrvácíte na jejich chlorovanou podlahu, to tu podlahu samozřejmě utřou a možná vás ještě sprdnou) v zimě, na chodbě a často sami a bez možnosti si dojít na záchod třeba tři a více hodin je strašné. Chápu, že mají velké množství pacientů, ale tohle je neúnosné. No a co teprve, když jedete na vyšetření- dovezou vás tam a nechají vás dlouze (řekněme 2hodiny) sedět na pojízdném vozíku na zadku, který vás bolí (kvůli zlomenině pánve a křížové kosti) a nikdo si vás nevšímá. Tomu říkám péče o pacienta. No a když vám tedy udělají ono vyšetření stejně nic neřeknou o to, co se dozvěděli. Zase vás šoupnou na chodbu čekat, naloží do hrkavé sanitky a dokodrcají zase zpět za "milou" jídelnicí a "schopnou" rehabilitační sestrou.
Další věcí je přístup samotných pacientů- chápu, že malý pokoj a neustálá společnost osob, které jste si nevybrali a mohou vám být dost nepříjemní/nesympatičtí a všechno možné je ubíjející. Také chápu, že na pokojích není moc zábavy (přesněji žádná) a návštěva kohokoliv z vašich spolupacientů je vybočení z "normálu". Ale není to vaše návštěva a tak je třeba respektovat toto pravidlo- můžete poslouchat, ale pokud nejste výslovně tázáni do rozhovoru nezasahovat. Protože jak spolupacientovi tak jeho návštěvě je to vysloveně nepříjemné a rozhodně to nepomáhá navázání lepších vztahů.
Na druhou stranu, ne všechno je naprosto špatné. V pavilónu H mají hodné saniťáky. Na třetím patře pranýřovaného pavilonu O, na klinice rehabilitační mají i hodné sestřičky, jídelničky, pozordávající rehabilitační sestry a hodné pacientky (ale to oni tak moc neovlivní). Také pečují o pitný režim pacientů a občas s nimi i konverzují (na rozdíl od LDN, kde si pacientů nevšímají).
Netvrdím, že všechno je špatné. Ale hodně toho má ke zdravotní péči ve vyspělém státě skutečně daleko. Je toho potřeba mnoho změnit a pokud máme platit za pobyt v nemocnici tak dobrá, ale pečujte o ně. Neponižujte je, nekrmte je jako malé děti, nejezte jim jejich jídlo, neberte si více pacientů nežli zvládnete rehabilitovat, nesvádějte vinu na ostatní, neodírejte o peníze pacienty. léky poskytujte z nemocničního nikoli z pacietova, nenechávejte pacienty čekat na studené chodbě v bolestivých pozicích a bez alespoň občasné pozornosti, dávejte vědět výsledky vyšetření., neposlouchejte jejich soukromé rozhovory, buďte tolerantní a hlavně lidmi a jednejte tak s ostatními.
úterý 29. května 2012
pondělí 28. května 2012
Někdo září a někdo hold v září...
Dneska jsem dělala státnice z teologie. A... neudělala jsem je...
Neměla jsem zrovna štěstí na otázku a vlastně ani na zkoušejícího, ale tak co. Třeba moje štěstí měl někdo jiný, někdo kdo ho potřeboval víc než já.
Vlastně se nic neděje, znovu tam půjdu v září a to snad už zazářím.. Jen se prostě musím víc připravit na jejich dotěrné otázky na obsah a jejich nerespektování toho, že teologie není mým hlavním oborem.. nu což...
Mám na to celé prázdniny, abych se to nadrtila, přeříkala jim to tam a pak to úspěšně zapomněla...
A mimochodem když jsem odcházela (mělo jít na řadu poslědní tři lidi) byla úspěšnost kolem 50%, to vypovídá o mnohém...
(doplnění: původně jsem se domnívala, že odpolední státnicáři to budou mít lehčí- jelikož jim zkoušející posunou laťku dolů. Mýlila jsem se- nechali ji. Takže konečné skóre těch, co u státnic z teologie uspěli je... počkejte si na to.. 13 z 38. Z toho sedm z dvaceti je od nás z oboru. Z toho si lze udělat docela ucelený obrázek o tom, zda jsem tak blbá že jsem to neudělala nebo jestli to byly nepřirozené nároky...)
Neměla jsem zrovna štěstí na otázku a vlastně ani na zkoušejícího, ale tak co. Třeba moje štěstí měl někdo jiný, někdo kdo ho potřeboval víc než já.
Vlastně se nic neděje, znovu tam půjdu v září a to snad už zazářím.. Jen se prostě musím víc připravit na jejich dotěrné otázky na obsah a jejich nerespektování toho, že teologie není mým hlavním oborem.. nu což...
Mám na to celé prázdniny, abych se to nadrtila, přeříkala jim to tam a pak to úspěšně zapomněla...
A mimochodem když jsem odcházela (mělo jít na řadu poslědní tři lidi) byla úspěšnost kolem 50%, to vypovídá o mnohém...
(doplnění: původně jsem se domnívala, že odpolední státnicáři to budou mít lehčí- jelikož jim zkoušející posunou laťku dolů. Mýlila jsem se- nechali ji. Takže konečné skóre těch, co u státnic z teologie uspěli je... počkejte si na to.. 13 z 38. Z toho sedm z dvaceti je od nás z oboru. Z toho si lze udělat docela ucelený obrázek o tom, zda jsem tak blbá že jsem to neudělala nebo jestli to byly nepřirozené nároky...)
středa 16. května 2012
Jupí, horor a studijní oddělení na FF
Sice ještě nemám za sebou státnice, ale přiblížila jsem se k nim...
Včera se mi totiž podařilo udělat tu zbývající zkoušku (Teologie služby) za dvě a tak jsem konečně mohla odevzdat index a opravdu půjdu ke státnicím v květnu a červnu.
Také jsem včera obdržela svoje posudky na bakalářku a dostala jsem děsnou radost. Vedoucí mi navrhl 1 a oponentka 2. Takže je to super duper! Sice to neznamená, že na obhajobu se nemusím vůbec připravit, ale mám výhodnou pozici pro obhajobu. A jsem strašně příjemně překvapená, opravdu jsem tomu nevěřila. Jak jsem si procházela její posudky tak jsem dostávala strach a popravdě i v tom mém je dost kritiky, ale také pochvala pár věcí (o jedné kapitole dokonce řekla, že je vynikající :D) Vedoucí i oponentka mi dali spoustu otázek, na které se musím pečlivě připravit, abych s nimi dokázala argumentovat a více se prostě uvidí.
No a ostatní státnice, to je horor největší. Snažím se učit se na tu teologii, kde máme 28otázek (proti 16 ze socprce) ale jde to velice ztuha. Snad až to budu číst povícté bude to lepší. Teď zatím jen podtrhávám to důležité a pak se vrhnu na další akce...
Taky jsem včera byla na studijním oddělení na FF. Potřebovala jsem podat žádost o náhradní termín přijímacích zkoušek na nmrg, protože se mi kryje se státnicemi. Zavolala jsem tam a bylo mi řečeno, že mám vytisknout žádost z jejich webu (tu jsem našla), vyplnit ji, dodat potvrzení ze školy o konání státnic v ten den a donést to tam. Tak jsem ji našla, uložila si ji a chtěla ji vypllit na počítači, jenže ejhle, ono to nešlo. Tedy nešel mi vyplnit řádek, týkající se předmětu žádosti. Šlo vyplit pouze odůvodnění. Tak jsem si ji vytiskla a vyplnila ručně. Ve škole mi vydali potvrzení (bylo to potvrzení o studiu, kde do jedné z kolonek napsali, že se použije jako doklad o konání státních zkoušek toho inkriminovaného dne) a já se rozjela na fildu. Naštěstí jsem v jejich aule potkala známou, která mi poradila, kde tam studijní oddělení mají, jinak tam bloudím ještě teď. Jenže mi neřekla, že je tak děsivě složité. Funguje to tam jako ve spořitelně, tedy příjdeš a vyjedeš si lísteček s tím, co potřebuješ. Jenže tam nikde nepsali nic o přijímacím řízení. (v tu chvíli jsem děkovala Bohu, že my máme jen jedno studijní s jednou vedoucí a dvěma pomocnicemi v jedné místnosti). Tady je asi deset dveří, kde v každé sedí dva lidé a každý dělá něco jiného. Naštěstí mi nějaká slečně poradila, ať si kliknu na nějakou denní referentku a že ta její (asi to mají rozděleno dle příjmení) je příjemná. Tak jsem na ni klikla, vyjel mi lísteček a já čekala. asi za dvacet minut (ta referentka tam nikoho neměla), kdy už všechny dveře se dávno minimálně třikrát otevřely a čísla všech lidí již byla se konečně objevilo číslo mé. Vešla jsem, řekla co potřebuji a byla odeslána úplně naprosto jinam. Musela jsem do čtvrtého patra na oddělení pro Přijímací řízení. Jenže to mi nikdo předem neřekl, nevěděla jsem, že to tají takhle rozdělené... Tak jsem jela poslušně do čtvrtého patra a našla příslušné dveře a následně úspěšně vyřídila svou žádost- byl mi ochotně přidělen nový termín na konci června.
Mají to tam tak chaotické. Tolik dveří a pro cizáky tak nepřehledné až mě to překvapilo. Ačkoliv naše studijní není určitě ideální, ale proti tomuhle je přehledné a uživatelsky přijatelné. Jedna nepříjemná vedoucí studijního a dvě referentky jsou lepší nežli několikero dveří a lístečky na čekání...
Včera se mi totiž podařilo udělat tu zbývající zkoušku (Teologie služby) za dvě a tak jsem konečně mohla odevzdat index a opravdu půjdu ke státnicím v květnu a červnu.
Také jsem včera obdržela svoje posudky na bakalářku a dostala jsem děsnou radost. Vedoucí mi navrhl 1 a oponentka 2. Takže je to super duper! Sice to neznamená, že na obhajobu se nemusím vůbec připravit, ale mám výhodnou pozici pro obhajobu. A jsem strašně příjemně překvapená, opravdu jsem tomu nevěřila. Jak jsem si procházela její posudky tak jsem dostávala strach a popravdě i v tom mém je dost kritiky, ale také pochvala pár věcí (o jedné kapitole dokonce řekla, že je vynikající :D) Vedoucí i oponentka mi dali spoustu otázek, na které se musím pečlivě připravit, abych s nimi dokázala argumentovat a více se prostě uvidí.
No a ostatní státnice, to je horor největší. Snažím se učit se na tu teologii, kde máme 28otázek (proti 16 ze socprce) ale jde to velice ztuha. Snad až to budu číst povícté bude to lepší. Teď zatím jen podtrhávám to důležité a pak se vrhnu na další akce...
Taky jsem včera byla na studijním oddělení na FF. Potřebovala jsem podat žádost o náhradní termín přijímacích zkoušek na nmrg, protože se mi kryje se státnicemi. Zavolala jsem tam a bylo mi řečeno, že mám vytisknout žádost z jejich webu (tu jsem našla), vyplnit ji, dodat potvrzení ze školy o konání státnic v ten den a donést to tam. Tak jsem ji našla, uložila si ji a chtěla ji vypllit na počítači, jenže ejhle, ono to nešlo. Tedy nešel mi vyplnit řádek, týkající se předmětu žádosti. Šlo vyplit pouze odůvodnění. Tak jsem si ji vytiskla a vyplnila ručně. Ve škole mi vydali potvrzení (bylo to potvrzení o studiu, kde do jedné z kolonek napsali, že se použije jako doklad o konání státních zkoušek toho inkriminovaného dne) a já se rozjela na fildu. Naštěstí jsem v jejich aule potkala známou, která mi poradila, kde tam studijní oddělení mají, jinak tam bloudím ještě teď. Jenže mi neřekla, že je tak děsivě složité. Funguje to tam jako ve spořitelně, tedy příjdeš a vyjedeš si lísteček s tím, co potřebuješ. Jenže tam nikde nepsali nic o přijímacím řízení. (v tu chvíli jsem děkovala Bohu, že my máme jen jedno studijní s jednou vedoucí a dvěma pomocnicemi v jedné místnosti). Tady je asi deset dveří, kde v každé sedí dva lidé a každý dělá něco jiného. Naštěstí mi nějaká slečně poradila, ať si kliknu na nějakou denní referentku a že ta její (asi to mají rozděleno dle příjmení) je příjemná. Tak jsem na ni klikla, vyjel mi lísteček a já čekala. asi za dvacet minut (ta referentka tam nikoho neměla), kdy už všechny dveře se dávno minimálně třikrát otevřely a čísla všech lidí již byla se konečně objevilo číslo mé. Vešla jsem, řekla co potřebuji a byla odeslána úplně naprosto jinam. Musela jsem do čtvrtého patra na oddělení pro Přijímací řízení. Jenže to mi nikdo předem neřekl, nevěděla jsem, že to tají takhle rozdělené... Tak jsem jela poslušně do čtvrtého patra a našla příslušné dveře a následně úspěšně vyřídila svou žádost- byl mi ochotně přidělen nový termín na konci června.
Mají to tam tak chaotické. Tolik dveří a pro cizáky tak nepřehledné až mě to překvapilo. Ačkoliv naše studijní není určitě ideální, ale proti tomuhle je přehledné a uživatelsky přijatelné. Jedna nepříjemná vedoucí studijního a dvě referentky jsou lepší nežli několikero dveří a lístečky na čekání...
čtvrtek 10. května 2012
Čekání
Vím, že jsem se zařekla neotravovat na svém blogu s bakalářkou, ale chvilku jsem to vydržela, ne?
Takže můžu zase začít.. Už totiž vím termín své obhajoby a TOTÁLNĚ mě to děsí. A ještě horší jsou termíny státnic a do toho přijímačky...
Nějak se nedovedu donutit cokoliv dělat. Vím, mže musím ale jsem z toho všeho obhajobo-státnico-přiímačkování natolik vystrašená, že se nedokážu dokopat vůbec k ničemu. Kromě spaní (dnes do jedenácti), jídla (snědla jsem celou nutelu za pár dní), seriálů, houpání na houpačkách a zmrzlin.
A ještě k tomu mi díky mé nemoci chybí udělat jedna zkouška a jediný termín, co mi profesor dal (díky bohu, že mi ho vůbec dal ačkoliv je to jeho povinnost) je přesně v den, kdy mám naprostý a absolutní deadline na odevzdání indexu. Takže pokud mi to nedá v ten den, nebudu moct jít ke státnicím a celé prázdniny budu mít zkažené učením a obviňováním se, jak jsem blbá, že jsem se na tu zkoušku víc neučila.
Takže nejen, že se musím učit na státnice a přijímačky musím ještě našrotit učivo na zkoušku. A nejvíc mě na tom štve fakt, že moji spolužáci, co byli na tom termínu co já jsem prozvracela, dostali tu zkoušku téměř zadarmo. A já se na ni musím učit. A třešničkou na dortu bude, až studijní oddělení najde v mém indexu nějakou chybu (protože přeci nemůžu mít všechno, že?) a stejně mě k těm státnicím nepustí.
A taky jsem zjistila, že přijímačky a státnice se mi kryjí. Takže musím zajet na studijní na fildu a poprosit je o nový termín přijímaček. Ale to zase není až tak hrozný a nepřekonatelný problém..
No a tak vlastně čekám.
Čekám na to, až se konečně dokopu začít se učit na tu zkoušku.
Čekám na to, až mi zveřejní posudky a já budu moct vyšilovat z nich.
Čekám na to, až se konečně dokopu učit se na státnice.
Čekám na to, až se dokopu sesumírovat si myšlenky a připravit si obhajobu.
Čekám na to, až se věci trochu uklidní.
Vlastně jen čekám a nic nedělám, ačkoliv bych měla. A tím si to jen zhoršuju.
Ale už dost fňukání.. Zítra začnu s učením na zkoušku. A s učením na státnice jsem už velice zlehka vlastně začala, jelikož mám všechny otázky (kromě jedné) zpracovány a mám vytisknutou jejich část a půlku z toho vytisknutého už jsem si jednou prošla a části zvýraznila.. Takže už jsem vlastně zlehinka začala... Sice to ke státnicím stačit takhle nebude, ale je to začátek a nějak se začínat musí. Že jo?
Takže můžu zase začít.. Už totiž vím termín své obhajoby a TOTÁLNĚ mě to děsí. A ještě horší jsou termíny státnic a do toho přijímačky...
Nějak se nedovedu donutit cokoliv dělat. Vím, mže musím ale jsem z toho všeho obhajobo-státnico-přiímačkování natolik vystrašená, že se nedokážu dokopat vůbec k ničemu. Kromě spaní (dnes do jedenácti), jídla (snědla jsem celou nutelu za pár dní), seriálů, houpání na houpačkách a zmrzlin.
A ještě k tomu mi díky mé nemoci chybí udělat jedna zkouška a jediný termín, co mi profesor dal (díky bohu, že mi ho vůbec dal ačkoliv je to jeho povinnost) je přesně v den, kdy mám naprostý a absolutní deadline na odevzdání indexu. Takže pokud mi to nedá v ten den, nebudu moct jít ke státnicím a celé prázdniny budu mít zkažené učením a obviňováním se, jak jsem blbá, že jsem se na tu zkoušku víc neučila.
Takže nejen, že se musím učit na státnice a přijímačky musím ještě našrotit učivo na zkoušku. A nejvíc mě na tom štve fakt, že moji spolužáci, co byli na tom termínu co já jsem prozvracela, dostali tu zkoušku téměř zadarmo. A já se na ni musím učit. A třešničkou na dortu bude, až studijní oddělení najde v mém indexu nějakou chybu (protože přeci nemůžu mít všechno, že?) a stejně mě k těm státnicím nepustí.
A taky jsem zjistila, že přijímačky a státnice se mi kryjí. Takže musím zajet na studijní na fildu a poprosit je o nový termín přijímaček. Ale to zase není až tak hrozný a nepřekonatelný problém..
No a tak vlastně čekám.
Čekám na to, až se konečně dokopu začít se učit na tu zkoušku.
Čekám na to, až mi zveřejní posudky a já budu moct vyšilovat z nich.
Čekám na to, až se konečně dokopu učit se na státnice.
Čekám na to, až se dokopu sesumírovat si myšlenky a připravit si obhajobu.
Čekám na to, až se věci trochu uklidní.
Vlastně jen čekám a nic nedělám, ačkoliv bych měla. A tím si to jen zhoršuju.
Ale už dost fňukání.. Zítra začnu s učením na zkoušku. A s učením na státnice jsem už velice zlehka vlastně začala, jelikož mám všechny otázky (kromě jedné) zpracovány a mám vytisknutou jejich část a půlku z toho vytisknutého už jsem si jednou prošla a části zvýraznila.. Takže už jsem vlastně zlehinka začala... Sice to ke státnicím stačit takhle nebude, ale je to začátek a nějak se začínat musí. Že jo?
pondělí 7. května 2012
Stáří
Ne, že bych já byla stará, ikdyž popravdě občas si tak připadám. Hlavně když mi někdo přibližně stejně starý jako jsem já řekne "dobrý den", nebo když jsem si uvědomím, že mám letos dělat státnice. Ale to není to, co jsem chtěla říci.
Zaráží mě, jak se liší lidé- to, že stejný věk neznamená stejnou situaci. Neříkám, že očekávám, že každý bude ve třiceti skákat 2 metry vysoko, ve 35 už jen 1,75 metru a tak. Spíš jsem čekala, že to bude podobnější a nikoliv natolik rozdílné, kolik to ve skutečnosti je.
Uvedu příklad, který mě k tomu všemu vlastně dostal. Mojí babičce bylo nedávno úctyhodných devadesát let. Na svůj věk je skvielá (ona je skvielá ve všech ohledech ale to sem tak moc nepatří), ale má jednu kamarádku, která je asi o dva měsíce starší a ta je naprosto na svůj věk nevypadající. Když ji potkáte na ulici, řeknete si "babča, tak 70/75 let" a ono je jí devadesát. Takhle aktivní paní, to je děsně překvapující. A babička má i jiné, podobně aktivní kamarádky (jednu co dvakrát do roka létá do Dubaje a tak).
No jasně, mezi mojí babičkou a těmito jejími kamarádkami je zarážející rozdíl. Ale co teprve ty ostatní, ty, které už v sedmdesáti chodí o dvou holích nebo celé dny leží sedí a nebo hlavně jim to již nemyslí. Takových musí být strašně mnoho, protože demence a Alzheimer a tento typ (civilizačních) onemocnění se množí. Nedávno jsem se setkala s takovou paní, které je něco přes osmdesát (už na to svým způsobem "má nárok"), která volala své rodiče, že jsou staří a musí se o ně postarat. Nechci aby to vypadalo blbě, ale ona už asi nemá žijící rodiče, ale ani tak jsem neměla to srdce jí to vymlouvat. Nevím, jestli pro ni je lepší to, že za nimi nemůže a strachuje se, že ji hledají a že se bez ní o sebe nepostarají. Nebo fakt, že jsou mrtví a ona si to neuvědomuje a stává se jí, že na to zapomene a vlastně uvědomění si, že musí trpět nějakým typem demence. Bylo mi té paní opravdu moc líto, ale ať bych se snažila o cokoliv nedokázala jsem ji pomoci.
No, ale vede mě to k zamyšlení, zda můžeme něco udělat pro to, abychom vypadali jako kamarádky mé babičky a ne, jako ta paní volající své rodiče či někdo definitivně upoutaný na lůžko. K zamyšlení, co vlastně ovlivňuje délku a kvalitu našeho života a do jaké míry máme možnost to ovlivnit.
Protože moje babička kdyby neměla před dvanácti lety automobilovou nehodu MOHLA by třeba teď létat do Dubaje (nebo někam levněji). Jenže to nevíme.
A jak se zdá, prostě do velké míry to, jak prožijeme naše stáří ovlivňují věci, které nejsou v našich silách- automobilové nehody, genetika (ta ale nemusí jen negativně), prodělané nemoci atd. Něco do jisté míry ovlivnit můžeme pravidelnou životosprávou, pohybem, dostatečným přísunem tekutin, pravidelným cvičením mozkových závitů a všemi těmi věcmi, které dost často považujeme za zbytečné a "omyly" vědců. Jenže lidé dost často považují tyhle doporučení za přežitky a nebo způsoby, jakými bohatnou fit-centra, dietologové a tak. Říkáme si, k čemu nám to je, když nás může každým dnem srazit auto na ulici a to, že jsme chodili pravidelně Pochod Praha-Prčice a chodili pravidelně cvičit nám od poškozené míchy nepomůže.
Ještě k tomu, my dnešní "mladí dospělí" (jak sebe ráda považuju) máme dosti negativní vyhlídky na stáří. Protože se neustále zvyšuje průměrná doba dožití a naše vláda plýtvá penězi je téměř jisté, že se důchodu ani nedožijeme. Budeme pracovat dokud nepadneme. Dnešní důchodci to mají dobré, protože nějaký důchod mají a to přesto, že vláda neustále lamentuje, že na to nemá. Ale tihle lidé většinou poctivě pracovali a odváděli část příjmů právě na to, aby jim to poté stát vracel. Jenže my, budeme celý pracovní život odvádět peníze ale stát nám to nikdy nevrátí, nebude moc (a asi ani nebude chtít). A tak budeme pracovat a pracovat až jednoho dne (ještě v tom nejlepším případě) nevstaneme. A dost pravděpodobně to ani nebude za tak dlouho, protože choroby mají dost často nad naším zdravotnictvím navrch. A lidské pokolení ať je jakoliv vyspělé tak je líné a málo odolné, nikdo nás (díkybohu) nenutí chodit ve všem počasí na pole pracovat, není žádná válka, škemrat o přídělové lístky a schovávat si poslední kousky jídla na jindy. Plýtváme jídlem, přejídáme se a jsme líní. Generace našich praprarodičů/prarodičů a dokonce i rodičů je na tom lépe nežli my s tou odolností a vším. Takže my se vlastně ani nemusíme dožít věku, který je teď určen pro odchod do důchodu a toho, který bude určen poté už určitě ne. Pozitivní co?
Zaráží mě, jak se liší lidé- to, že stejný věk neznamená stejnou situaci. Neříkám, že očekávám, že každý bude ve třiceti skákat 2 metry vysoko, ve 35 už jen 1,75 metru a tak. Spíš jsem čekala, že to bude podobnější a nikoliv natolik rozdílné, kolik to ve skutečnosti je.
Uvedu příklad, který mě k tomu všemu vlastně dostal. Mojí babičce bylo nedávno úctyhodných devadesát let. Na svůj věk je skvielá (ona je skvielá ve všech ohledech ale to sem tak moc nepatří), ale má jednu kamarádku, která je asi o dva měsíce starší a ta je naprosto na svůj věk nevypadající. Když ji potkáte na ulici, řeknete si "babča, tak 70/75 let" a ono je jí devadesát. Takhle aktivní paní, to je děsně překvapující. A babička má i jiné, podobně aktivní kamarádky (jednu co dvakrát do roka létá do Dubaje a tak).
No jasně, mezi mojí babičkou a těmito jejími kamarádkami je zarážející rozdíl. Ale co teprve ty ostatní, ty, které už v sedmdesáti chodí o dvou holích nebo celé dny leží sedí a nebo hlavně jim to již nemyslí. Takových musí být strašně mnoho, protože demence a Alzheimer a tento typ (civilizačních) onemocnění se množí. Nedávno jsem se setkala s takovou paní, které je něco přes osmdesát (už na to svým způsobem "má nárok"), která volala své rodiče, že jsou staří a musí se o ně postarat. Nechci aby to vypadalo blbě, ale ona už asi nemá žijící rodiče, ale ani tak jsem neměla to srdce jí to vymlouvat. Nevím, jestli pro ni je lepší to, že za nimi nemůže a strachuje se, že ji hledají a že se bez ní o sebe nepostarají. Nebo fakt, že jsou mrtví a ona si to neuvědomuje a stává se jí, že na to zapomene a vlastně uvědomění si, že musí trpět nějakým typem demence. Bylo mi té paní opravdu moc líto, ale ať bych se snažila o cokoliv nedokázala jsem ji pomoci.
No, ale vede mě to k zamyšlení, zda můžeme něco udělat pro to, abychom vypadali jako kamarádky mé babičky a ne, jako ta paní volající své rodiče či někdo definitivně upoutaný na lůžko. K zamyšlení, co vlastně ovlivňuje délku a kvalitu našeho života a do jaké míry máme možnost to ovlivnit.
Protože moje babička kdyby neměla před dvanácti lety automobilovou nehodu MOHLA by třeba teď létat do Dubaje (nebo někam levněji). Jenže to nevíme.
A jak se zdá, prostě do velké míry to, jak prožijeme naše stáří ovlivňují věci, které nejsou v našich silách- automobilové nehody, genetika (ta ale nemusí jen negativně), prodělané nemoci atd. Něco do jisté míry ovlivnit můžeme pravidelnou životosprávou, pohybem, dostatečným přísunem tekutin, pravidelným cvičením mozkových závitů a všemi těmi věcmi, které dost často považujeme za zbytečné a "omyly" vědců. Jenže lidé dost často považují tyhle doporučení za přežitky a nebo způsoby, jakými bohatnou fit-centra, dietologové a tak. Říkáme si, k čemu nám to je, když nás může každým dnem srazit auto na ulici a to, že jsme chodili pravidelně Pochod Praha-Prčice a chodili pravidelně cvičit nám od poškozené míchy nepomůže.
Ještě k tomu, my dnešní "mladí dospělí" (jak sebe ráda považuju) máme dosti negativní vyhlídky na stáří. Protože se neustále zvyšuje průměrná doba dožití a naše vláda plýtvá penězi je téměř jisté, že se důchodu ani nedožijeme. Budeme pracovat dokud nepadneme. Dnešní důchodci to mají dobré, protože nějaký důchod mají a to přesto, že vláda neustále lamentuje, že na to nemá. Ale tihle lidé většinou poctivě pracovali a odváděli část příjmů právě na to, aby jim to poté stát vracel. Jenže my, budeme celý pracovní život odvádět peníze ale stát nám to nikdy nevrátí, nebude moc (a asi ani nebude chtít). A tak budeme pracovat a pracovat až jednoho dne (ještě v tom nejlepším případě) nevstaneme. A dost pravděpodobně to ani nebude za tak dlouho, protože choroby mají dost často nad naším zdravotnictvím navrch. A lidské pokolení ať je jakoliv vyspělé tak je líné a málo odolné, nikdo nás (díkybohu) nenutí chodit ve všem počasí na pole pracovat, není žádná válka, škemrat o přídělové lístky a schovávat si poslední kousky jídla na jindy. Plýtváme jídlem, přejídáme se a jsme líní. Generace našich praprarodičů/prarodičů a dokonce i rodičů je na tom lépe nežli my s tou odolností a vším. Takže my se vlastně ani nemusíme dožít věku, který je teď určen pro odchod do důchodu a toho, který bude určen poté už určitě ne. Pozitivní co?
neděle 6. května 2012
HOKEJ!
Už je tu zase hokejové mistrovství světa. Ten rok ubíhá nějak čím dál rychleji.
Tentokráte se koná ve švédském Stockholmu a finských Helsinkách, mistrovství si tedy rozdělili mistři z minulého roku (vyhráli finové, švédi byli druzí a hádejte kdo byl třetí?) od 5. do 20.5.
Samozřejmě sleduji pozorně naše hokejisty a držím jim palce, takže není jednoduché psát článek bez palců (a vlastně všech prstů, které ten palec svírají).
Samozřejmě, že musíme letos vyhrát. Minulý rok si nás dovolili vyřadit z bojů o finále tříkorunkáči (švédové), ale letos se jim to nesmí podařit. Ačkoliv nás již jednou porazili, a to 4:1, tak se jim to znovu nepodaří. (Je pravdou že tu výhru si zasloužili- ačkoliv to nerada přiznávám byli prostě lepší) Protože my se budeme zlepšovat a v roce 2010, jak nepřijelo tolik hokejistů z NHL kvůli "omluvenkám" a Jágr je všechny hezky sprdnul (zasloužili si to!) tak jsme taky stále prohrávali a byli za outsidery a nakonec z toho byl titul mistrů světa amoleta. Třeba bychom si mohli rozpomenout na ty nezapomenutelné chvíle dávání gólů při vlastním oslabení (skoro jsem se modlila, aby některého z našich vyloučili a my měli oslabení a mohli dát gól). Jen už nemáme Rachůnka, který dává gól osm vteřin před koncem a minulý rok tak krásně narazil ruskáka-agresáka Arťuchina na sklo a to se rozsypalo (jů, to byla krása).. hold jeho úlohu musí převzít někdo jiný.
Takže fandit, fandit! V pondělí hrajeme s Nory tak ať jim pořádně ukážeme, kdo je tady hokejový národ :D
Kdo neskáče není Čech, hop hop hop!
(14.5.) No ten zápas s Ruskem, který jsme prohráli kvůli dvěma gólům těsně po začátku třetin, nebyl zrovna podle mých hokejových představ. Tedy on nebyl podle ničích představ (kromě Rusáčích, ale ti se nepočítají). Měli jsme vyhrát, zasloužili bychom si vyhrát. Ale nestalo se, no musíme se dívat dál dopředu a vyhrát už všechny zápasy včetně finále a být zase mistři světa (amoleta). Musíme těm ostatním ukázat, že nás pár blbých zápasů ze začátku mistrovství nepoloží. Musíme porazit Švédy a oplatit jim porážky z posledních zápasů, a ukázat jim, kdo je tu hokejová velmoc. A taky jim hokejově vynafat za organizaci mistrovství a nedostatek fanoušků na tribunách, to totiž když bylo mistrovství tady nebylo. To byly zápasy určitě vyprodané (nebo alespoň z většiny)... Ale tam je většina volná a atmosféra nikde (ačkoliv se z Prahy snažím tam dokřičet nějak mi to nejde..)
Zítra 15.5. (v den mé zkoušky) hrajeme s Německem, co dostalo nakládačku od Norska (Němci prohráli 4:12). Doufám, že naši vyhrají minimálně taky takovým skóre ne-li vyšším :D Protože potom máme zaručené čtvrtfinále.
Jo a tenhle hrací systém se mi nelíbí. Dříve bylo více základních skupin (4) a teď je jich jen půlka. A není osmifinále jen čtvrtfinále (nějak všechno vydělili dvěma). A taky hrajeme se soupeřem ze stejné skupiny, proč nemůžeme hrát s někým ze skupiny opačné? Snad ne kvůli vzdálenosti...
Takže fandit, fandit! Ať jim pořádně ukážeme, kdo je tady hokejový národ :D
Kdo neskáče není Čech, hop hop hop!
Tentokráte se koná ve švédském Stockholmu a finských Helsinkách, mistrovství si tedy rozdělili mistři z minulého roku (vyhráli finové, švédi byli druzí a hádejte kdo byl třetí?) od 5. do 20.5.
Samozřejmě sleduji pozorně naše hokejisty a držím jim palce, takže není jednoduché psát článek bez palců (a vlastně všech prstů, které ten palec svírají).
Samozřejmě, že musíme letos vyhrát. Minulý rok si nás dovolili vyřadit z bojů o finále tříkorunkáči (švédové), ale letos se jim to nesmí podařit. Ačkoliv nás již jednou porazili, a to 4:1, tak se jim to znovu nepodaří. (Je pravdou že tu výhru si zasloužili- ačkoliv to nerada přiznávám byli prostě lepší) Protože my se budeme zlepšovat a v roce 2010, jak nepřijelo tolik hokejistů z NHL kvůli "omluvenkám" a Jágr je všechny hezky sprdnul (zasloužili si to!) tak jsme taky stále prohrávali a byli za outsidery a nakonec z toho byl titul mistrů světa amoleta. Třeba bychom si mohli rozpomenout na ty nezapomenutelné chvíle dávání gólů při vlastním oslabení (skoro jsem se modlila, aby některého z našich vyloučili a my měli oslabení a mohli dát gól). Jen už nemáme Rachůnka, který dává gól osm vteřin před koncem a minulý rok tak krásně narazil ruskáka-agresáka Arťuchina na sklo a to se rozsypalo (jů, to byla krása).. hold jeho úlohu musí převzít někdo jiný.
Takže fandit, fandit! V pondělí hrajeme s Nory tak ať jim pořádně ukážeme, kdo je tady hokejový národ :D
Kdo neskáče není Čech, hop hop hop!
(14.5.) No ten zápas s Ruskem, který jsme prohráli kvůli dvěma gólům těsně po začátku třetin, nebyl zrovna podle mých hokejových představ. Tedy on nebyl podle ničích představ (kromě Rusáčích, ale ti se nepočítají). Měli jsme vyhrát, zasloužili bychom si vyhrát. Ale nestalo se, no musíme se dívat dál dopředu a vyhrát už všechny zápasy včetně finále a být zase mistři světa (amoleta). Musíme těm ostatním ukázat, že nás pár blbých zápasů ze začátku mistrovství nepoloží. Musíme porazit Švédy a oplatit jim porážky z posledních zápasů, a ukázat jim, kdo je tu hokejová velmoc. A taky jim hokejově vynafat za organizaci mistrovství a nedostatek fanoušků na tribunách, to totiž když bylo mistrovství tady nebylo. To byly zápasy určitě vyprodané (nebo alespoň z většiny)... Ale tam je většina volná a atmosféra nikde (ačkoliv se z Prahy snažím tam dokřičet nějak mi to nejde..)
Zítra 15.5. (v den mé zkoušky) hrajeme s Německem, co dostalo nakládačku od Norska (Němci prohráli 4:12). Doufám, že naši vyhrají minimálně taky takovým skóre ne-li vyšším :D Protože potom máme zaručené čtvrtfinále.
Jo a tenhle hrací systém se mi nelíbí. Dříve bylo více základních skupin (4) a teď je jich jen půlka. A není osmifinále jen čtvrtfinále (nějak všechno vydělili dvěma). A taky hrajeme se soupeřem ze stejné skupiny, proč nemůžeme hrát s někým ze skupiny opačné? Snad ne kvůli vzdálenosti...
Takže fandit, fandit! Ať jim pořádně ukážeme, kdo je tady hokejový národ :D
Kdo neskáče není Čech, hop hop hop!
čtvrtek 3. května 2012
Déšť
Byli jste včera venku? Teda jinak, byli jste včera v Praze a venku? A ještě přesněji- byli jste venku když tak krásně pršelo? Měli jste dokonce dvě možnosti... Jednu okolo půl čtvrté a druhou okolo sedmé.
Co může být lepší než když v odporném vedru, jaké včera bylo, začne prudce a krátce pršet? Vše se najednou zastaví, omyje a vzduch se pročistí. A pak zase vyjde slunce a svítí dál. No a ikdyž lidé zmoknou nemůžou si stěžovat, protože potom zase rychle uschnou. (teda pokud zrovna nejdou z garáže domů, to potom jejich oblečení schne déle :D)
Já jsem si krásně zmokla v té první várce. Šla jsem zrovna na tramvaj a krásně si zmokla. Jen ta zmrzlina byla díky dešti o něco vodovější nežli psali na obale, že bude :D
Zmoknutím se mi zlepšil celý, jinak dost k naštvání, den.
Co může být lepší než když v odporném vedru, jaké včera bylo, začne prudce a krátce pršet? Vše se najednou zastaví, omyje a vzduch se pročistí. A pak zase vyjde slunce a svítí dál. No a ikdyž lidé zmoknou nemůžou si stěžovat, protože potom zase rychle uschnou. (teda pokud zrovna nejdou z garáže domů, to potom jejich oblečení schne déle :D)
Já jsem si krásně zmokla v té první várce. Šla jsem zrovna na tramvaj a krásně si zmokla. Jen ta zmrzlina byla díky dešti o něco vodovější nežli psali na obale, že bude :D
Zmoknutím se mi zlepšil celý, jinak dost k naštvání, den.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
