Paměť

Poslední dobou se těsně předtím nežli usínám (myslím tu milisekundu) snažím udělat si v hlavě pořádek. Procházím si tak různé události, různá fakta, abych si je zařadila do správných škatulek. Ale jak si je připomínám uvědomuji se, jak je ta mrška paměť velice ošemetná. Nepamatuji si všechno, co bych chtěla ale ani to, co bych měla.

Pamatuji si jen to, co si má hlava přeje. Jenže hlava každého tvora si přeje pamatovat něco jiného, takže vzpomínky různých lidí se velmi liší. Jak se potom dá spoléhat na to, že ty vzpomínky v mé hlavě jsou pravdivé a nikoliv poupravené.

Protože tím, jak si pamatujeme jen určitou část máme tendence si ty ostatní části nějak dotvořit. Ale už dost často nejsou dotvořeny správně, ale podle toho,a by jaksi zapadly do příběhu, jak se nám hodí. Jak pak mám spoléhat na to, že je to správné? A hlavně jak mám rozlišit to, co si opravdu pamatuji od toho co si moje hlava dotvořila?

Pro příklad když jsem byla malá (asi tři roky) byli jsme s rodiči na dovolené u moře. Dlouho poté jsem jednou nalezla nějaké fotky odtamtud. Jsem na nich já v růžovém oblečku běžící po pláži. Přede mnou běží v modrém oblečku můj bráška. A teď je otázka, jestli to, když jsem si na to teď vzpomněla je jen vzpomínka na tu fotku, nebo jsem si jí jenom připomněla to, jak běžím. Protože si jakoby pamatuji, jak jsme běželi, jak jsem mi nohy bořily do písku a já se smála. Ale pamatuji si to, nebo to jen moje hlava dotvořila k té fotce? A jak to mám od sebe rozlišit?

A s vědomím těchto věcí jak mám rozlišit pravdu od lži. Ty pravdivé vzpomínky od těch falešných. Je to pro mě důležité. Odjaktěživa se babrám ve svých vzpomínkách a teď bych to chtěla ukončit, ale musím si je roztřídit, jenže jak?

Jak mám vědět jestli moje základka se udála opravdu tak, jak si to momentálně vybavuji? Moje hlava to musela mnohokrát poupravit, už jen tím, jak jsem to vyprávěla. A i tím, že jsem nechtěla říct všem všechno, co se mi vybavovalo a tak jsem řekla každému něco jsem to musela naprosto zkreslit. Jak se mám tedy vypořádat s tím, že vlastně nevím, jak to bylo? Ani nevím co bylo. Protože teď už si nepamatuji ony události, ale jen útržky toho, co jsem někomu vyprávěla a ty se skládají a dávají jakýsi obraz. Ale uvědomuji si, že je nedůvěryhodný. Takže jsem já nedůvěryhodná? Moc by mě to zajímalo. A popravdě hlavně u téhle mé životní zkušenosti. Paradoxně bych to ráda věděla.