Včera 29.srpna 2009 jsem viděla zaplněnou O2 arénu tleskající ve stoje písničkáři Leonardu Cohenovi, který se na Prahu přijel znovu podívat po jedenácti měsících. Minule zde vystupoval v Tesla aréně 27.9. 2008.
Sama vůbec nevím, kdy a kdo u nás v rodině přišel s tím, že bude mít Cohen koncert v Praze. Ale všichni jsme se shodli na tom, že tam musíme jít. Je to hloupé říci, ale kdybychom ho neviděli jako bychom nikdy nežili. Protože nikdy není to samé poslouchat nějakého interpreta doma a potom ho vidět na živo. To je naprosto nesrovnatelné.
Takže to bylo jasné, celá naše rodina jdeme. Vrátili jsme se vůli tomu z chaty, najedli se toasty, vzali auto a dojeli k nádraží Libeň, kde ho nechali. (Protože parkování v O2 aréně by nás vyšlo na 200-250 kč). Byli jsme tam o hodinu dříve, takže jsme si stihli najít místa- měli jsme 4 vedle sebe v sektoru 116 řada 001. Ikdyž to bylo dost dole, od plochy nás dělil pouze schůdek, viděli jsme velice dobře. Také nám pomohlo to, že jsme si přinesli dalekohled. Obešli jsme tedy celou arénu, koupili si coca-colu a kafe a půl hodiny před začátkem jsme si šli sednout.
Cestou k našim místům jsem si nemohla nevšimnout zrzavé hlavy stojící vedle jezdících schodů směrem k horním sektorům. Byl to Glen Hansard! Což byl pro mě šok. Co tam dělá? Bude snad zpívat s Cohenem? Nebo se přišel jen podívat?
Takže to bylo jasné, celá naše rodina jdeme. Vrátili jsme se vůli tomu z chaty, najedli se toasty, vzali auto a dojeli k nádraží Libeň, kde ho nechali. (Protože parkování v O2 aréně by nás vyšlo na 200-250 kč). Byli jsme tam o hodinu dříve, takže jsme si stihli najít místa- měli jsme 4 vedle sebe v sektoru 116 řada 001. Ikdyž to bylo dost dole, od plochy nás dělil pouze schůdek, viděli jsme velice dobře. Také nám pomohlo to, že jsme si přinesli dalekohled. Obešli jsme tedy celou arénu, koupili si coca-colu a kafe a půl hodiny před začátkem jsme si šli sednout.
Cestou k našim místům jsem si nemohla nevšimnout zrzavé hlavy stojící vedle jezdících schodů směrem k horním sektorům. Byl to Glen Hansard! Což byl pro mě šok. Co tam dělá? Bude snad zpívat s Cohenem? Nebo se přišel jen podívat?
Potom zazněl gong, že do začátku představení zbývá patnáct, potom deset a nakonec pět minut.
Už samotný příchod Leonarda Cohena na pódium přiměje skoro plnou O2 arénu k takovému potlesku, o kterém si naše domácí hudební scéna může jen nechat zdát.
Celý koncert byl rozdělen na dvě části- v první zahrál jedenáct písní a v druhé devět.Poté měl ještě několik přídavků (přesněji 7), vždy jakoby odešel a vrátil se a znovu začal hrát. Dvě části od sebe dělila je přestávka asi 30 minut, kterou ale všichni strávili tím, že šli čekat frontu. A to ať na záchody nebo na jídlo/pití. Většina front ubíhala rychle (dokonce rychleji než jsem předpokládala) takže jsme všichni stihli včasný návrat. Protože si ho nikdo nechtěl nechat ujít.
Doprovázela ho spousta hudebníků např. španěl z Barcelony- Javier Mas, který hrál na strunné nástroje (iDnes tyto nástroje nazvala exotickými), se blýsknul hlavně v písni Who by Fire, ale i v ostatních písních měl své zásluhy. Nebo fantasticky všestraně dechově nadaný Din Sold, hrál na saxofon, harmoniku a mnoho dalších nástrojů. Doprovázely ho tři zpěvačky : Shara Robinson, ta si zazpívala sólo v Boogy Street a sestry Hattie a Charley Webbovy. Všichni ymínění, i ti nezmínění, byli skvielí a atmosféru ke zpěvu Cohena dělali skviele padnoucí.
Hned první písní mě okouzlil- Dance Me to the End of Love.. měla jsem sto chutí s ním opravdu tancovat :)
Jeho sametový bručák, texty jeho písní a styl zpěvu snad během koncertu nenechal nikoho na pochybách, že tento pán je nejklepí písničkář dnešní doby.
Obdivuji jeho energii přesto, že je mu 74 a dokázal po pódiu skoro běhat a když se vracel po přestávce a na přídavky vždycky jakoby vskotačil. Emoce předával publiku a z publika si je i bral, choval se jako gentleman (ještě tedy nevymřeli). Klaněl se těm, kteří měli zrovna sólo a pokud ho měly ženy, sundal si svůj pověstný kloubouk.
Byl to naprosto neopakovatelně (pokud znova nepřijede) skvielý zážitek. Pokaždé, když skončila písnička lidé tleskali tak, že jim div neupadly ruce. A když naznačil odchod lidé tleskali ve stoje jen aby se vrátil a hrál dál. A co on? Vrátil se a hrál dál! :)
Dokonce se věčně soustředěný a vážně se tvářící Leonard Cohen usmál. Tedy spíše se usmíval :) A moc děkoval Praze a divákům, prý si to užil. Do své Shrekem profanované písně Hallelujah zakomponoval Prahu :)
A jednu ze svých, jako vždy nádherných písní, nechal zahrát a zazpívat sestry Webbovy, které ho na koncertě doprovázely. Byla to píseň: If It Be Your Will, a byla zazpívaná a zahraná (jedna hrála na kytaru druhá na miniharfu)
Sečteno a podtrženo, pokud bych měla hodnotit dostal by o de mě nikoliv 100% jako od iDnes, ale 110%! Nejen, že jsem si s ním zpívala při jeho koncertě dokonce přehluil U2 v mé hlavě a teď si místo nich zpívám Leonarda Cohena. A protože ještě dlouho na jiný takovýto koncert nepůjdu asi mi bude znít v hlavě ještě dlouho a to jsem nevýslovně ráda.
Pokud vás zajímá jestli jsem raději šla na U2 nebo na Cohena odpověď zní na oba koncerty stejně. Oba koncerty miluju a milovat je budu ještě dlouho. Protože jsou to naprosto odlišné hudebni žánry a styl. U2 jsou prostě úžasní jiným způsobem nežli Cohen. Na U2 skáčete do rytmu a užíváte si laserovou šou, čekáte na Bonův proslov. Kdežto na Cohenovi nemůžete nic z tohoto (mimo něco jako proslov) čekat nemůžete. Tam na vás čeká sezení přikovaně k židli, zavřené oči a poskakující srdce.
Kdo nebyl prohloupil! A myslím, že by měl litovat!
rok 2098???? :o)))
OdpovědětVymazat