Od chvíle, kdy nám do bytu vkročilo toto čtyřnohé stvoření je celý svět jiný. Hlava rodiny se změnila, střed vesmíru se změnil a i chod domácnosti se změnil. A dost možná jsem se změnila i já a to vše díky čtyřnohé čičimiči jménem Tečka.
Není to pouze o povinnostech, protože samozřejmě, že i na ty došlo, ale i o jakémsi jiném duchu.
Vždycky když jsem ráno vstávala do školy ostatní "lidští" členové domácnosti ještě spali, ale naše Tečka nikoliv. Vstala se mnou, polísala mě, počkala až jí dám jídlo, naštvala se když jsem odcházela a potom si zase asi šla lehnout. A tak to bylo každý den, je příjemné když s vámi někdo ráno je, ikdyž mlčí.. Často je to tak dokonce i lepší :)
A když jsem se vracela vždycky byla doma, často mi dokonce přišla naoproti ke dveřím, ale samozřejmě jen jako. Nesměla jsem poznat, že to kvůli mě vstala, tak dělala že jde na záchod :) Ale přišla ducla mě, protože to jsme jí naučili- ducat (= člověk na kolenou nastaví hlavu dopředu a kočička příjde a mírně do vás strčí hlavičkou). Není lepší přivítání...
Ale samozřejmě že se chová jako kočička, takže ihned po ducnutí se k vám otočí zády, že jste jí doma nechali samotnou a co si to o sobě vlastně myslíte. A tak půl hodiny s vámi nemluví, tedy přehlíží vás a nebo naopak vyhledává vaše černé věci, kam se krásně stulí do klubíčka a tím zanechá po sobě krásná klubka chlupů. Jak tvrdí Murphyho zákony o kočkách a pro kočku (musíte si je přečíst- jsou fakt super :) ) kočkz mají jedinečnou schopnost vyhledávat si k ležení taková místa, kde jejich chlupy nejlépe vyniknou. Naštěstí jí naštvání nevydrží dlouho- nemá totiž ráda být sama a je to velice společenský tvor. Takže příjde a začne po vás koukat, a to se tedy zvednete a jde se s prosíkem omluvit a na to ona čeká. Zase vyhrála! Je to přeci kočka, osobnost, hlava rodiny a paní tvorstva.. :)
Dokáže skoro cokoliv, kdyby chtěla dokázala by nás přimět abychom skočili z okna, jenže kdo by ji potom krmil a dělal jí poskoka? Tak jedině proto nás zatím trpí.. :)
No a není nic lepšího nežli kočičí vrnění a předení nebo prostě ona. Nic tak člověku neudělá dobře, jako kočka, co na vás leží. Kočka má tak ohromnou vlastnost uklidnit a to z čehokoliv- stresu, agresivity, frustrace, smutku... často bych ji nazvala prostě všelékem. Už mnohokrát jsem jejího uklidnování využila. Dokonce ona sama přišla, protože to vycítila. Věděla co přesně v tu chvíli potřebuju, věděla, že nechci mluvit, ale mlčet. Věděla, že když mi bude ležet na břiše přestanu myslet na špatné věci, ale na to, jak je pěkná a že má krásná očka atd.. A pozná, kdy vás "vyléčila" a sama odejde. Člověku se potom skoro chce být smutbý z toho, že odešla...
No a co teprve když kočičku přepadne touha hrát si? To se z normálně mírumilovné kočičky stává opravdová šelma. Běhá z jedné strany bytu do druhé, naráží do všeho co jí příjde do cesty, mého brášku kousne (nikoliv doopravdy, ale pouze tak hravě naznačí). A miluje házení míčků, víček od PET lahvce či čehokoliv. Jenže nemyslete si, že je to házení jako se psem. Kočce to hodíte, ona k tomu tryskem doběhne, ale nepodá. Čeká až k tmu dojdete i vy a zase jí to hodíte... Ale stojí to za to.. :)
A co pro nás, co si tak hloupě říkáme "majitelé koček" přitom víme, že kočku vlastnit nelze, je to největší potěšení? Přeci vyndavat si chlupy odevšud, ze všeho oblečení, z pusy, nosu, uší a prostě odevšud co vás jen napadne...
Ale ano, je to i o povinnostech.
Nutnosti vybírat její záchod a doplňovat pravidelně granule. Přes tože kočky jsou od přírody čistotné a doopravdy chodí pouze na záchod, pokud ho nebude mít vybraný nebude tam chtít jít. Bude jí, ostatně tak jako i nám, smrdět..
Také je nutno jí kupovat jídlo, ale jako vždy to není jednoduché. Musí se čas od času obměňovat, protože jí nechutná jíst pořád to samé, ostatně jako by nechutnalo ani mám..
A měnit vodu, musí přeci něco pít...
Takže pokud se nudíte, kupte si raději kočku. Nebudete litovat. Budete šťastní stejně jako my.. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat