Už zase nemocná?!

Dneska ráno jsem se probudila  a nebylo mi zrovna do skoku. A to mám středy dlouhé dny v práci, mám osm hodin a to u jedné klientky.
Tak jsem zatla zuby a doufala, že to nějak samo přejde. Uvařila jsem si černý čaj, odepřela si ranní jogurt a vyrazila do práce. Čerstvý vzduch mi dělal docela dobře a to podpořilo mou teorii, že to bude dobré. Bohužel mi ale bylo jasné, že večerní program je silně ohrožen, protože jestli přežiju práci tak už asi nebudu mít dost síly na fj, večeři a kino. Nasedla jsem do metra, což se mým vnitřnostem moc nelíbilo, ale ještě se tak moc nevztekaly. To začalo teprve na metru C, kde jsem musela i vystoupit a rozdýchávat. V tu chvíli jsem věděla, že je zle. Věděla jsem, že musím zavolat do práce a omluvit se, protože v tomhle stavu bych nebyla ničeho schopná. Bylo však půl osmé ráno a já od osmi měla být u paní a tak jsem se bála, zda jí někoho najdou jako náhradu za mě. Jenže jsem věděla, že i kdyby se mi najednou udělalo lépe nemohla bych tam jít s rizikem, že paní nakazím- mohlo by to mít pro ni přímo fatální následky.
A vše to vyvrcholilo na Ládví, kde se můj milý žaludek rozhodl, že už má dost včerejší číny. Zavolala jsem tedy do práce, vylíčila celou situaci a moc se omlouvala. No a potom jsem vyrazila k doktorce, aby mi napsala neschopenku. Přiznávám, že jsem měla v metru zase nahnáno a tak jsem raději vystoupila na Florenci, abych pak mohla pokračovat busem a nemusela přesedat a jet metrem a pak ještě busem.
U doktorky jsem strávila asi hodinu, neschopenka nebyl problém a tak jsem doma. Na kontrolu mám jít v pondělí, ale do té doby se tu ukoušu nudou a hlavně pokud se mi nepodaří se uzdravit do pátku, abych byla uschopněna musela bych být zavřená doma i o víkendu a to se mi nelíbí- jaksi to nekoliduje s mými plány na víkend. No uvidíme...

Pamatuji si, že když jsem bývala dříve nemocná (nebylo to zas tak často) tak jsem trávila dny u televize a spánkem. To druhé mi stále jde a pomáhá, ale mám strach se přespat, aby mi to pak nechybělo v noci. A to první je problém- nedávají tam nic zajímavého. Díly Gilmorek, co už znám a pak prostě jen telenovely typu "Aliso, vrať se", "Nezkrotná vášeň" či podobné a to mě odpuzuje už při přečtení názvu. Tak co mají nemocní lidé dělat? Seriály taky nejsou, knížky moc číst nemůžu protože se nedovedu na písmenka soustředit moc dlouho (už psaní tohoto článku mi zabírá asi tak 5x delší čas než normálně jelikož každou chvilku odkládám notebook stranou aby se situace zklidnila).
Takže co my chudáčkové nemocní máme dělat? Přejídat se nemůžu, péct taky ne (protože vůně jídla nedělá mým vnitřnostem zrovna dobře) a ve vaně trávit celý den taky nejde.
A další věc: nechci si stěžovat, ale tohle je takové napůl. Není mi ani tak dobře, abych mohla dělat všechno co chci, ale zase ne tak špatně, abych musela trávit celý den v posteli s kyblíkem. Neberte to špatně, já nechci být více nemocná, tohle má i své výhody, jen kdyby to nebylo tak blízko víkendu a nekazilo mi to plány.

No co se dá dělat. Nějak to dopadne. Já se pokusím udělat vše, co je v mých silách, abych byla v pátek schopná být uschopněná a když to nevyjde tak začnu vymýšlet plán B. Ale to až to nastane, máš pravdu Scarlett.