Dozvěděla jsem se o docela zajímavé akci- Kytarové mírpárty.
Jedná se o akci pořádanou jednou mojí známou z občanského sdružení, kde jsem dělala dobrovolnici a ještě tam občas vypomáhám. Napsala mi, krátké info a tak jsem se o tom dozvěděla...
"Ať jsi profík nebo amatér 2.10. ,na mezinárodní den nenásilí, vem kytaru a přijď si společně zahrát na můstek Give peace a chance od Johna Lennona. Více na: http://kytary.svetbezvalek.cz/"
Jak říkám, zajímavá akce...
Mám pocit, že jsem jednou již podobnou akci na můstku (v metru, ale nevím jestli tentokráte je to také tam) viděla. A hrozně mě bavilo pozorovat udivené kolemjdoucí, kteří jen kroutili hlavami a nechápali cíl. Ne, že bych uměla hrát na kytaru, a ikdyž důvěryhodný zdroj tvrdí, že jsou to "jen tři akordy", přeci jen tam půjdu asi jen na "čumendu"...
pondělí 24. září 2012
Houbaření
Teď o víkendu jsem byla na chatě. A to hlavně kvůli dvěma věcem- jablkům (tedy naší střeštěné ale skvielé jabloni, co rodí 700kg panenčat) a houbám :D
To první jsme stihly s maminkou docela rychle, asi nebyl moc vítr a tak se jabloni nechtělo tohop shodit moc. Takže do pálenice se tentokráte vezlo "jen" 150kg. Jenže na jabloni to není vůbec poznat, takže tam ještě tak 500-600 kg bude... To bude krásný konec září a říjen až nás budou bolet záda :)
Předem se omlouvám za kvalitu fotek, byly pořízeny mobilem za nedostatku světla, takže jsou jaksi špatně zaostřené (mimo té poslední)..
Co kromě pravých hřibů roste jsou kachny (babky nebo jak to chcete nazývat), občas klouzci a hlavně červené mochomůrky. A ty jsou tak krásné... Kdyby nebyly tak jedovaté hned bych si jich vzala mnoho domů... Jak jsou krásně barevné, tečkované a kulaťoučké... Jsou to prostě krasavice..
A poslední foto je celkový úlovek za neděli. Hlavně se jednalo o pravé (připomínám NEčervicé) hřiby, méně kachen a pár klouzků a hnědáků (panské hřiby). Tyto houby jsme oproti plánu nečistily do tří do rána, ale "jen" do dvou :D A to jsme část hub dali tetě a pak sousedům (třeba ten kotrč, ten bychom čistili ještě teď..)
Avšak nemyslete si, příští víkend dokonce prodloužený budeme mít zase houbařský (a jablečný). Takže nás čekají další čistící noci, další sušení, zavařování a mražení :D Jupí jej!
To první jsme stihly s maminkou docela rychle, asi nebyl moc vítr a tak se jabloni nechtělo tohop shodit moc. Takže do pálenice se tentokráte vezlo "jen" 150kg. Jenže na jabloni to není vůbec poznat, takže tam ještě tak 500-600 kg bude... To bude krásný konec září a říjen až nás budou bolet záda :)
Předem se omlouvám za kvalitu fotek, byly pořízeny mobilem za nedostatku světla, takže jsou jaksi špatně zaostřené (mimo té poslední)..
 |
| naše jabloň a její nadílka |
A k bodu č.2- houbaření.. Byli jsme v sobotu i v neděli. Obojí na našich oblíbených místech a po obojí jsme našli, takže závěr zní- rostou! :D A rostou i krasavci- tedy pravé hřiby a houbaři držte se- nejsou ani moc červivý!!! Velice nás to překvapilo, že i veliké houby nejsou červivé, takže je málo odpadků a hodně hub.. Zkuste si jen představit, jaká vůně vás zastihne jako první, když vstoupíte k nám do bytu- samozřejmě houbová! A co rodičů obývák? Plný hub, co se suší i topícího topení.
Kdo nebyl tento víkend musí příští týden jet.. tohle si nemůže nikdo nechat ujít :D
 |
| Pojď hříbečku do košíčku... |
Co mě ale zarazilo je to, že nevím zda má houbaření nějaký etický kodex. Protože jestli ano, ten pán, na kterého jsme s maminkou při nedělním houbaření narazily ho rozhodně nezná. Nejen že měl takovou drzost být ve stejném lese jako my, dokonce něco i najít, ale on ještě k tomu když viděl, že my jsme našly místo, kde rostou praváci se otočil a ikdyž šel původně na opačnou stranu šel za námi, aby nás předběhl a vysbíral nám je. Co to mělo jako znamenat?! Já jsem si nějak naivně myslela, že houbaři jsou solidární k sobě navzájem a že si navzájem nelezou do hříbkovišť když vidí, že tak jdou jiní. Jak si mohl dovolit otočit se a jít za námi nehledě na to, že tam našel dva hřiby, kterých jsme si s maminkou nevšimly. (to by mi tak nevadilo, alespoň tam nebudou zbytečně plesnivět...) Ale co mi opravdu vadí je to, že změnil směr očividně proto, aby nám sebral naše houby a prošel les, kde jsme objevily, že rostou rychleji nežli my a našel toho co nejvíce. To se přeci nedělá.. to není houbařská solidárnost.
No nic, prostě to byl houbař hulvát :DCo kromě pravých hřibů roste jsou kachny (babky nebo jak to chcete nazývat), občas klouzci a hlavně červené mochomůrky. A ty jsou tak krásné... Kdyby nebyly tak jedovaté hned bych si jich vzala mnoho domů... Jak jsou krásně barevné, tečkované a kulaťoučké... Jsou to prostě krasavice..
 |
| Celkový nedělní úlovek |
Avšak nemyslete si, příští víkend dokonce prodloužený budeme mít zase houbařský (a jablečný). Takže nás čekají další čistící noci, další sušení, zavařování a mražení :D Jupí jej!
středa 19. září 2012
Příprava na státnici
Dne 19.9. mě čeká druhý teologický pokus. Snažila jsem se začít se brzo učit, ale nevyšlo mi to podle plánu. Učit jsem se nicméně začala a budu prostě doufat, že to bude stačit. Obávám se, že sílu na další pokus už bych neměla, mimoto bych na něj musela čekat až do příštího jara. Stačí, že si teď připadám potupně, že jsem neudělala státnice a nevzali mě na navazující magisterské a ještě k tomu, abych neudělala ani ten pokus číslo dvě.
Včera (4.9. 2012) mě dostihla první krize při učení na státnice. Naštěstí byla jen chvilková a po nějaké chvilce zase sama odešla, ale stála mě několik minut hlubokých nádechů, hlazení kočky a sebeuklidňování.
Další malé krize přicházely a odcházely, ale je pravdou, že již nebyly takové jako ta první.
No a dneska byl den "D". Včera jsem do večera opakovala a stávala se více a více nespokojenou z faktu, jako málo toho v hlavě mám. Vstávala jsem i ráno (asi v půl sedmé) a snažila se za hodinu a půl, co jsem měla před odchodem zopakovat si ještě jednou toho, co nejvíc. No moc mi to nešlo a v metru se moc učit nedá. Došla jsem ta do půlky otázek a pak už jsem se dál učit nemohla.
Ve škole jsem byla dříve asi o půl hodiny, ale povídala jsem si se spolužačkou, která byla na pořadu státnic předemnou. Já měla jít třetí a ona byla třetí.
Vtipné na tom celém bylo to, že nás na státnici mělo jít čtrnáct, ale měli to stihnout mezi 9 - 11 hodinou, protože od 11 mělo jít dalších 14 lidí. Nakonec to k mému relativně příjemnému překvapení i přibližně (asi s půl hodinovým zpožděním) stíhali přesto, že první státnicářky (já a ta holka, protože ta mezi námi přišla pozdě a šla na řadu později) začínaly až o půl desáté. Ale šlo to velice rychle, většinu lidí zkoušeli jen tak osm minut, což je velká změna proti červnovému pokusu- to nás zkoušeli do úmoru a to přibližně 15, i lidi, co to neuměli. Já tam byla asi "jen"6 minut a pak jsem už jen čekala do posledního státnicáře první části, kdy se dozvíme výsledky. To bylo minule lepší, jelikož nám výsledky říkali hned- člověk hned věděl, jak moc je v háji a tedy, že musí přijít znovu. (udělalo to jen 6 z 30). To teď si nás vzali všechny postupně a pak až když byli všichni hotoví nahnali nás si tam společně všechny a všem dohromady říkali, jak jsme dopadli. Je pravda že pár lidí to neudělalo, ale tentokráte byli opravdu o 100% hodnější (což neznamená, že by byli nějak extra hodní, jen že předtím absolutně nebyli) a eminentně vyhazovat.
No a já jsem to... chvilka napětí.. udělala. Mám dokonce jedničku! Takže už mám za sebou všechny státnice a mám klid. Sice nemám žádnou budoucnost na žádné škole, ale alespoň už mám ukončené bakalářské studium! A v termínu! Jupí jej!
Včera (4.9. 2012) mě dostihla první krize při učení na státnice. Naštěstí byla jen chvilková a po nějaké chvilce zase sama odešla, ale stála mě několik minut hlubokých nádechů, hlazení kočky a sebeuklidňování.
Další malé krize přicházely a odcházely, ale je pravdou, že již nebyly takové jako ta první.
No a dneska byl den "D". Včera jsem do večera opakovala a stávala se více a více nespokojenou z faktu, jako málo toho v hlavě mám. Vstávala jsem i ráno (asi v půl sedmé) a snažila se za hodinu a půl, co jsem měla před odchodem zopakovat si ještě jednou toho, co nejvíc. No moc mi to nešlo a v metru se moc učit nedá. Došla jsem ta do půlky otázek a pak už jsem se dál učit nemohla.
Ve škole jsem byla dříve asi o půl hodiny, ale povídala jsem si se spolužačkou, která byla na pořadu státnic předemnou. Já měla jít třetí a ona byla třetí.
Vtipné na tom celém bylo to, že nás na státnici mělo jít čtrnáct, ale měli to stihnout mezi 9 - 11 hodinou, protože od 11 mělo jít dalších 14 lidí. Nakonec to k mému relativně příjemnému překvapení i přibližně (asi s půl hodinovým zpožděním) stíhali přesto, že první státnicářky (já a ta holka, protože ta mezi námi přišla pozdě a šla na řadu později) začínaly až o půl desáté. Ale šlo to velice rychle, většinu lidí zkoušeli jen tak osm minut, což je velká změna proti červnovému pokusu- to nás zkoušeli do úmoru a to přibližně 15, i lidi, co to neuměli. Já tam byla asi "jen"6 minut a pak jsem už jen čekala do posledního státnicáře první části, kdy se dozvíme výsledky. To bylo minule lepší, jelikož nám výsledky říkali hned- člověk hned věděl, jak moc je v háji a tedy, že musí přijít znovu. (udělalo to jen 6 z 30). To teď si nás vzali všechny postupně a pak až když byli všichni hotoví nahnali nás si tam společně všechny a všem dohromady říkali, jak jsme dopadli. Je pravda že pár lidí to neudělalo, ale tentokráte byli opravdu o 100% hodnější (což neznamená, že by byli nějak extra hodní, jen že předtím absolutně nebyli) a eminentně vyhazovat.
No a já jsem to... chvilka napětí.. udělala. Mám dokonce jedničku! Takže už mám za sebou všechny státnice a mám klid. Sice nemám žádnou budoucnost na žádné škole, ale alespoň už mám ukončené bakalářské studium! A v termínu! Jupí jej!
neděle 16. září 2012
Paralympiáda
Koukali jste na olympiádu? Ano? A líbila se?
A koukali jste na paralypiádu? Ne? A proč ne, když se vám olypmiáda líbila?
Sice nejsem nějak extrémní sportovní fanoušek, ale na některé sportovní přenosy z olympiády jsem koukala nebo je sledovala. A pak, když olypmiáda skončila, chtěla jsem sledovat i paralympíádu, ale nemohla jsem. Nebylo jak. Na internetu se o našich sportovních téměř nemluvilo, televize nepřenášela ani přímě a ani nepřímé přenosy a sportovní noviny (jedny ty co jsem viděla) o nich neinformovaly. Tak jak je mám sledovat? Jak je mám podporovat? A nemyslím si, že by tamější sportovce nesledovaly televizní kamery, asi jich bude méně (což také nechápu, ale nějací budou) tak kam se ztratily jejich informace?
Paralympionici si přeci zaslouží, aby jim byla věnována stejná, ne-li větší pozornost a úcta, jakou mají olympionici. Protože jsou to také sportovci a touží vítězit, ale oni to mají těžší- museli se vyrovnat s těžším údělem osudu a stejně jsou tak dobří, že dokáží vylézt ven a soutěžit natož pak vyhrávat.
Podle mně je mnohem jednodušší být sportovec nežli paralympionik, sice nemají asi takovou vnitrostátní konkurenci takže mají třeba (nevím, nechci je podceňovat) takové kvalifikační limity, ale zato mají těžší životní úděl. Vidět kolem sebe "normální" lidi a žít s tím musí být těžké a proto je velice obdivuji a proto jsem jim chtěla fandit, ale nemohla jsem a to mě zklamalo.
Ani nevím, jak jsme dopadli. Vím, že máme nějakého opravdu dobrého cyklistu a že si odvezl medaile, ale nevím jaké.. A máme ještě nějaké medaile? V jakých dalších sportech tam vlastně závodí?
A proč tedy je média sledují tak málo? Závidí jim? Nebo mají pocit, že je to něco špatného? Bojí se ukazovat tak statečné lidi a nebo to prostě odráží to, že je asi sleduje málo lidí.. A není to náhodou špatně? Jsou to přeci jenom sportovci a snaží se vyhrát, takže mají stejný důvod se na ně dívat jako na ty olympioniky a přesto to nedělají. Je to tím, že začíná až po olympiádě, kdy josu všichni přesyceni sportem a tak by kdyby to bylo obráceně (nejdřív para- potom olympiáda) zase takhle málo lidí a médií sledovalo olympiádu?
A koukali jste na paralypiádu? Ne? A proč ne, když se vám olypmiáda líbila?
Sice nejsem nějak extrémní sportovní fanoušek, ale na některé sportovní přenosy z olympiády jsem koukala nebo je sledovala. A pak, když olypmiáda skončila, chtěla jsem sledovat i paralympíádu, ale nemohla jsem. Nebylo jak. Na internetu se o našich sportovních téměř nemluvilo, televize nepřenášela ani přímě a ani nepřímé přenosy a sportovní noviny (jedny ty co jsem viděla) o nich neinformovaly. Tak jak je mám sledovat? Jak je mám podporovat? A nemyslím si, že by tamější sportovce nesledovaly televizní kamery, asi jich bude méně (což také nechápu, ale nějací budou) tak kam se ztratily jejich informace?
Paralympionici si přeci zaslouží, aby jim byla věnována stejná, ne-li větší pozornost a úcta, jakou mají olympionici. Protože jsou to také sportovci a touží vítězit, ale oni to mají těžší- museli se vyrovnat s těžším údělem osudu a stejně jsou tak dobří, že dokáží vylézt ven a soutěžit natož pak vyhrávat.
Podle mně je mnohem jednodušší být sportovec nežli paralympionik, sice nemají asi takovou vnitrostátní konkurenci takže mají třeba (nevím, nechci je podceňovat) takové kvalifikační limity, ale zato mají těžší životní úděl. Vidět kolem sebe "normální" lidi a žít s tím musí být těžké a proto je velice obdivuji a proto jsem jim chtěla fandit, ale nemohla jsem a to mě zklamalo.
Ani nevím, jak jsme dopadli. Vím, že máme nějakého opravdu dobrého cyklistu a že si odvezl medaile, ale nevím jaké.. A máme ještě nějaké medaile? V jakých dalších sportech tam vlastně závodí?
A proč tedy je média sledují tak málo? Závidí jim? Nebo mají pocit, že je to něco špatného? Bojí se ukazovat tak statečné lidi a nebo to prostě odráží to, že je asi sleduje málo lidí.. A není to náhodou špatně? Jsou to přeci jenom sportovci a snaží se vyhrát, takže mají stejný důvod se na ně dívat jako na ty olympioniky a přesto to nedělají. Je to tím, že začíná až po olympiádě, kdy josu všichni přesyceni sportem a tak by kdyby to bylo obráceně (nejdřív para- potom olympiáda) zase takhle málo lidí a médií sledovalo olympiádu?
sobota 1. září 2012
Autoškola č.2
Včera a dnes jsem zase měla jízdu.
A přežila jsem (kupodivu) a auto je také v pořádku bez škrábanců, nenabourané a stále pojízdné! :D Je to překvapující? Pro mě tedy ano :)
Ale zjistila jsem, tedy kromě toho, že se bojím a tak křečovitě svírám volant, že mě to docela baví. Jezdím sice jen od autoškoly do Hostivaře, pak do jedné vilové čtvrti a zpět, ale je to docela zábava. Upozornění pro ty, co bydlí někde po cestě- v době mých jízd je zákaz vycházení, vyjíždění a koukání :)
Je pravda, že mi to ještě úplně optimálně nejde-chcípá mi to při rozjíždění. (minule 4x a teď jsem se sice zlepšila ale stejně mi to chcíplo 2-3x) Ono je totiž děsně znervózňující, alespoň pro mě, když stojím na křižovatce a za mnou je několik aut čekajících až se rozjedu. Takže já se snažím odjet nejrychleji jak mohu, ale v tu chvíli mi to samozřejmě chcípne a řidiči se vztekají a troubí. Kdyby ta křižovatka zůstala stejná, ale nikde nikdo určitě by se mi jelo mnohem lépe a nechcípalo mi to. Vím to, protože pokaždé když mi to chcíplo bylo to, když jsem nejvíc potřebovala odjet z křižovatky a neblokovat auta za námi.
Ale nejdůležitějsí je, že jezdím a nezpůsobila jsem ještě žádnou dopravní nehodu či kolizi. Je možné, že jsem někomu zvedla krevní tlak (možná mé instruktorce) nebo žluč, ale přežili :)
Musím si jen pamatovat, že: mám pomalu pouštět spojku, koukat se více do zrcátek, točit volantem plynuleji a ne trhaně, řadit častěji, hned jak zastavím před křižovatkou zařadit si jedničku a pak se teprve rozhlédnout, neplést si blinkry a tak :)
Ještě nevím, kdy přesně budu mít dlaší jízdu. Ani to, co bude jejím úkolem, protože každá jízda má asi svůj cíl. Cílem mé druhé jízdy bylo udržet se na silnici- což jsem zvládla (JUPÍ JEJ!) Co bylo cílem té třetí, to nevím, ale doufám, že jsem to také zvládla. Takže hurá na čtvrtou :)
A přežila jsem (kupodivu) a auto je také v pořádku bez škrábanců, nenabourané a stále pojízdné! :D Je to překvapující? Pro mě tedy ano :)
Ale zjistila jsem, tedy kromě toho, že se bojím a tak křečovitě svírám volant, že mě to docela baví. Jezdím sice jen od autoškoly do Hostivaře, pak do jedné vilové čtvrti a zpět, ale je to docela zábava. Upozornění pro ty, co bydlí někde po cestě- v době mých jízd je zákaz vycházení, vyjíždění a koukání :)
Je pravda, že mi to ještě úplně optimálně nejde-chcípá mi to při rozjíždění. (minule 4x a teď jsem se sice zlepšila ale stejně mi to chcíplo 2-3x) Ono je totiž děsně znervózňující, alespoň pro mě, když stojím na křižovatce a za mnou je několik aut čekajících až se rozjedu. Takže já se snažím odjet nejrychleji jak mohu, ale v tu chvíli mi to samozřejmě chcípne a řidiči se vztekají a troubí. Kdyby ta křižovatka zůstala stejná, ale nikde nikdo určitě by se mi jelo mnohem lépe a nechcípalo mi to. Vím to, protože pokaždé když mi to chcíplo bylo to, když jsem nejvíc potřebovala odjet z křižovatky a neblokovat auta za námi.
Ale nejdůležitějsí je, že jezdím a nezpůsobila jsem ještě žádnou dopravní nehodu či kolizi. Je možné, že jsem někomu zvedla krevní tlak (možná mé instruktorce) nebo žluč, ale přežili :)
Musím si jen pamatovat, že: mám pomalu pouštět spojku, koukat se více do zrcátek, točit volantem plynuleji a ne trhaně, řadit častěji, hned jak zastavím před křižovatkou zařadit si jedničku a pak se teprve rozhlédnout, neplést si blinkry a tak :)
Ještě nevím, kdy přesně budu mít dlaší jízdu. Ani to, co bude jejím úkolem, protože každá jízda má asi svůj cíl. Cílem mé druhé jízdy bylo udržet se na silnici- což jsem zvládla (JUPÍ JEJ!) Co bylo cílem té třetí, to nevím, ale doufám, že jsem to také zvládla. Takže hurá na čtvrtou :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
