Spojila jsem je dohromady, protože to částečně vystihuje, jak se právě cítím a částečně i to, co dělám.
Začnu s tím děláním, to se lépe vysvětluje... Dělám totiž dobrovolníka na tom festivalu. Byla jsem na zahajovacím rautu pro "horší VIP" (jak to nazval jiný dobrovolník) a nestihla si tam urvat ani jeden z krásně vypadajících řízečků. Chodím do kin pomáhat trhat lístky a rozdávat ty hlasovací. Půjdu pomáhat na koncert pro hosty Jednoho světa a IDF (ačkoliv nevím co to je), který je zítra. A pak mě zase čekají dvě směny pomáhání v kině. Je docela možné, že si ačkoliv mám volňáska prakticky na jakýkoliv film, na žádný nezajdu kvůli času... Nelze říci, že bych šla pomáhat s úmyslem vidět mnoho filmů na festivalu, ale nějaké jsem vidět chtěla, ale asi ne...
No a s tím druhým je to složité. Nějak ačkoliv bych měla čas nedělám, co bych měla. Raději sedím u počítače a koukám na seriály i přes to, že vím o nedostatku času a všeho. Nemám dost odhodlání se sebrat a jet do knihovny, která by mě donutila něco dělat. I protože je to 40 minut tam a pak zase 40 minut cesty zpět, a to je přeci ztracený čas. A tak budu raději celý den ztrácet čas, než abych to dělala necelou hodinu a půl.. to je logika, co?
A proto mi nestačí jeden svět. Raději bych jich měla více, abych mohla mít více času a lépe si ho rozvrhnout. Nebo, aby někde byl napřed a já viděla potencionální následky svých činnů. (ikdyž jen občas, někdy nechci vědět, co příjde dál) A asi je to i teď, raději nechci vědět, jak dopadnu jestli hned nezačnu něco pořádného dělat..
Žádné komentáře:
Okomentovat