V úterý jsem byla zase v kině. Tentokrát jako dobrovolník, ale i tak jsem měla možnost se podívat na některé filmy, co byly ten den na Lucernovém programu.
Nejdřív, ale musím říci, jak moc je hezký kinosál v Lucerně. Vypadá tak honosně a luxusně...
Jo a film... No viděla jsem tři, dva "celé" (bez pár minut na začátku a konci) a jednoho jen kousek.
Jedním z těch, které jsem viděla "celé" patří právě Ilegální máma.
Film se odehrává v nejchudším státě Evropy- v Moldavsku.
Ilegální máma vypráví příběh tří matek, které byly nuceny kvůli velice špatné finanční situací své rodiny opustit svou rodinu a svou zem a vydaly se ilegálně na západ. Tři ženy, jejíž příběh film vypráví a každá z nich musela své děti a manžela opustit a zaplatit vysokou částku převaděči a doufat, že se dostanou na západ. Jedna z žen byla v Itálii, další v Německu a jedna v Rakousku. Všechny tři tam byly ilegálně a každá z nich toužila po tom, aby se mohla vrátit domů, ale nemohli. Zůstávaly dokud nedostanou povolení k práci nebo dokonce k trvalému pobytu. Do té doby ilegálně pracovaly jako uklízečky v domácnostech a své vydělané peníze posílaly domů svým rodinám.
Každá z těchto žen neviděla svou rodinu velice dlouho, jedna dokonce sedm let, a když ji opouštěly děti byly často ještě velice malé. Matky se tak obávaly zda je jejich děti, až se jednou budou moci vrátit, vůbec poznají. A než se domů budou moci vrátit udržují alespoň kontakt přes mobil nebo přes skype.
Rodiny těchto žen často velice těžko snášejí fakt, že je někdo takto v zahraničí. Někdy se totiž nejedná pouze o matku, ale o oba rodiče a děti tak mají na starosti jiní příbuzní, stávají se z nich tzv. sociální sirotci. A nejhůře to snášejí samozřejmě děti. Vyrůstat od tří let bez matky nebo obou rodičů ikdyž s myšlenkou, že to dělají pro ně nebo pro budoucnost, není dobrá ani pro děti ani pro rodiče. A pro malé děti není důležité proč to dělají, ale ten fakt, že tam s nimi nejsou a v mladším věku hlavně nepřítomnost matky těžce nesou.
Bohužel tyto rodiny nemají moc na výběr, musí takto řešit akutní nedostatek podpory ze strany státu. A tak se stále častěji stává, že rodiče odjedou do zahraničí, kde vydělávají a děti na ně čekají doma.
Film sledoval příběhy těch tří žen v horizontu několika let, během kterých se všem třem nějak změní život.
Jedna konečně dostane povolení, na které tak dlouho čekala a tak se vrací domů. Na letišti se velice šťastně shledá s manželem a dvěma dětmi. Při příjezdu k domu, který si rodina za peníze od ní z Německa postavila se žena zhrozí nepořádku. Překvapí ji, jak moc je všechno nedodělané nebo neudělané pořádně. Čeká ji tedy hodně práce, se kterou nepočítala. A do toho všeho z nejasných příčin její manžel spáchá sebevraždu. A ona se zase vrací do Německa a nechává doma dvě nedospělé děti v nedodělaném baráku. Děti, které jí sice do očí řeknou, že ji to nevyčítají, ale je na nich vidět, že to tak úplně není... Za nějaký čas se však dcera dostane na střední školu, začne se učit němčinu a doufá, že se dostane na zahraniční studium. Když se poté matka vrací zažádá pro své děti o vízum do Rakouska a dostane je. Tak se všichni vydají do západní země, ale domov stále mají v Moldavsku.
Druhá, která je v Rakousku zoufale touží dostat povolení k pobytu nebo alespoň k práci však dostane pravý opak. Musí zemi opustit. Jenže se nemůže vrátit domů, ačkoliv by opravdu moc chtěla, ale nemá dostatek peněz. A tak si změní vzhled, dcerce stále opakuje, jak ji má ráda a jak už se brzo vrátí a zůstává tam kde je.
Třetí byla mimo domov po dobu 7 let, ty strávila v Itálii a už se nemůže dočkat, jak se se svou rodinu znovu shledá. Dostala povolení k práci a tak konečně nastává ta chvíle návratu. Na letišti ji vlastní děti skoro nepoznají a ona je překvapená, jak moc už jsou velké. Sedm let je docela dlouhá doba... A při příjezdu k domu, který sponzorovala svou zahraniční prací se i ona zděsí z množství práce, které ji tam čeká. Ale je se svou rodinou...
Film byl zajímavý a docela smutný. Nějak si nedovedu představit, jaké to musí být vyrůstat bez matky a ještě v takovém prostředí. Jsem ráda za blahobyt v Čechách a to, že mám oba rodiče doma...
více o fenoménu: http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=670&idArt=1188
Žádné komentáře:
Okomentovat