Letos budu (snad- není to ještě jisté) pomáhat na festivalu Jeden svět. A jedním z filmů, které se tam budou promítat je i tento (v českém překladu: Z popelnice do lednice). Viděla jsem ho na promítání pro budoucí dobrovolníky.
Film je to velice zajímavý a po jeho shlédnutí jsem si uvědomila, jak moc plýtváme jídlem. Protože o tom je celý film, vlastně je to dokument.
Až neuvěřitelné věci jsou tam vyřčeny a nejhorší je, že vlastně nejsou tak k neuvěření jen si je neuvědomujeme a nepřipouštíme.
Uvedu příklad:
Ve Francii jsou supermarkety, které vyhazují mléčné výrobky, kterým schází ještě týden do konce minimální trvanlivosti. Tedy ještě prošlé nejsou, ale podle jejich zkušeností si žádný zákazník tyto výrobky s tak "krátkou" dobou na spotřebu nekoupí. A tak místo toho končí v odpadkovém koši a přitom jsou dobré, jedlé a nic jim není.
I přes fakt, že ne všechny potraviny se kazí. A minimální doba trvanlivosti je minimální potraviny, které se byť tomuto datu jen blíží prostě vyhodíme. A nebo celé balení ovoce či zeleniny, pokud jsou společně se "špatným" kusem. Celé kartony pomerančů, protože jim cesta do cílové oblasti trvala moc dlouho...
Evropská unie zavedla kvóty týkající se velikosti jablek, které je možné prodávat lidem. Prakticky tak eliminuje panenčata, která dost často tuto 55mm kvótu nesplní. Ty, co neodpovídají "standardizované velikosti" pak ačkoliv jsou dobrá (vynikající) tak končí ve výkrmnách nebo se zahodí. Podobné je to se zahnutými okurkami, protože se nevejdou do krabic tak je vlastně v EU obchody neprodávají. Přestože jim nic není tak je nikdo nesklízí a ony hnijí na polích.
Na obou těchto věcech jsou biti jak pěstitelé, kteří ale ani jedno neovlivní (pokud nenasadí nepřírodní a nepřirozené prostředky). Takže se jim může stát, že sklidí méně a tak musí ovlivnit cenu, aby neprodělali. A na tom jsme biti my koncoví odběratelé a konzumenti.
Další věcí je to, že si kupujeme i to, co nesníme. Plýtváme jídlem a neuvědomujeme si (nebo si to raději nepřiznáváme), že na zeměkouli jsou i místa, kde lidé opravdu hladoví a nemají peníze na to, co my zde za luxus vůbec nepovažujeme. Příkladem je země Kamerun, která je dovozcem banánů pro mnoho evropských států. Banánů, které dle EU musí mít určitou velikost a musí jich být určitý počet ve svazku. Tak stejných banánů, za které my zde zaplatíme třeba dvacet korun a v Kamerunu pro tamější lid, ačkoliv je pěstují, je to skoro luxus koupit si ho. A velká část evropanů, když jim banán mírně zhnědne prostě ho zahodí a koupí si nový, který zase zhnědne a koloběh pokračuje.
Ve filmu jsou i dá se říci pozitivní příklady nakládání se zbytky jídel. Tyto příklady jsou bohužel jak ve filmu tak i ve skutečnosti pouze v miniminoritě.
Jeden pozitivní příklad dává německá pekárna, která svoji nadprodukci znovu semele, přimíchá k ní dřevěné odštěpky a topí touto směsí v pecích. Vedoucí této pekárny totiž tvrdí, že chleba má podobou výhřevnost jako dřevo. A tak všechno, co se neprodá a není jak jinak to využít je použito na výrobu pečiva dalšího a čerstvého. To je dobrý koloběh... jen nevím, jak je to s ekologičností...
Jiná německá firma zpracovává organické zbytky z popelnic tak, že na ně "pustí" žravé bakterie, které zlikvidují tu organickou hmotu a za to vydají plyn, ze který se poté dá přetvořit na elektřinu a tou se zásobuje městečko, které se nachází poblíž této firmy.
Třetím pozitivním příkladem může být to, jak jsou zpracovávány zbytky zeleniny v Japonsku. Tam je poctivě vytřídí od neorganického odpadu a masa, semelou a svým způsobem upečou na 70stupňů, aby zničili bakterie. Tuto směs poté prodávají místním zemědělským farmám jako krmivo pro prasata, která po něm prý mají lepší maso. Krmivo není zdravotnicky závadné i díky tomu, že neobsahuje zbytky masa. A prasátka ho mají rády.
Neříkám, že já neplýtvám potravinami. Nebo dokonce, že když kupuju ovoce/zeleninu nekoukám na to, jak vypadají- taky se mi nechce si koupit otlučené nebo ťupkaté jablko. Tohle dělá každý, nikdo nechce být ten, na koho tento kus zbyde. A také všichni chceme mít všechno jídlo neustále k dispozici, necháváme si péct rohlíky i o půlnoci, protože co kdybychom dostali hlad. Jenže když ho nedostaneme rohlíky tam stejně jsou a není, kdo by je koupil a tak se vyhodí. Stejně je to se zeleninou, kterou v době, kdy tu kvůli počasí tento druh neroste tak si necháme dovézt z daleka, ale pak se stane, že o něj není zájem a ono se prostě vyhodí.
A řešení tohoto problému není jednoduché. A rozhodně tomu nepomůže to, co v dnešních dnech objevuje Státní zemědělská a potravinářská inspekce v našich supermarketech (přelepené doby trvanlivosti).
Doslechla jsem se ani nevím kdy, kde a od koho, že někde někdy existuje organizace, jenž vybírá české kontejnery supermarketů a z použitelných potravin dělá jídlo pro ty, co mají hlad. Pro bezdomovce, chudé,... Jenže to moc ony supermarkety neschvalují.
To je možné řešení malé části problému.
A se zbytkem? Můžeme ho spalovat, drtit, pouštět na něj bakterie atd. Možností je mnoho, ale chtělo by to nějaké zanícené lidi a peníze. Také by to chtělo změnit mentalitu lidí, aby si kupovali jen to, co snědí a nic nevyhazovali. Kupovali si jídlo od farmářů (třeba i to, co velikostně nevyhovuje EU) a tím podporovali jejich farmaření.
No na film má rozhodně cenu jít. Uvědomíte si, podobně jako já, jak moc plýtváme věcmi. A možná se najde jeden nebo více lidí, kteří něco v budoucnu změní... třeba jednou...
