A protože moje babička je Hitlerův "oblíbený" ročník, je narozena roku 1922, zažila válku již dostatečně vyzrálá, že si ji pamatuje.
Vyprávěla mi, jak si vybavuje naše "osvobození bratry Sověty". Hlavně to, jak ji a její podobně starou sestřenici její tatínek v domě zabarykádoval v jedné z místností a zakryl dveře skříní, aby je uchránil před Sověty. Oni totiž vítězně chodili Jihlavou, tam tehdy babička bydlela, a drancovali a znásilňovali všechny ženy nehledě na národnost. Ať to byly Němky nebo Češky byly pro ně potencionální matky jejich bastardů. Zamykal je tam, aby je tomu všemu uchránil, nejednou prý přišli do jejich baráku. Naštěstí je však nenašly. Ale i tak babička nechtěla vystavovat svou rodinu nebezpečí a nechtěla se již schovávat v zadní místnosti, chodila tedy přespávat do nemocnice. Tam sice Sověti chodili, báli se ale aby nechytli nějakou nemoc a tak ženy nechávaly být.
Také mi vyprávěla, jak pomáhali těhotné Němce, co bydlela ve vedlejším baráku. Vylomili několik latěk v plotě, aby mohla prolézt a schovat se v jejich zahradním altánku.
Také to, že její tatínek přes svoje konexe zařídil, že jim nesebrali rádio a nezabránili jim tak poslouchat cizí zprávy o průběhu války. Ostatním prý nějak mechanicky bránili je poslouchat. Babičky maminka společně se svou maminkou prý poslouchaly a když jednou jejich sousedka, která sympatizovala s Němci vyhlašovala něco o krásném vítězství Němců u Stalingradu, rozhodly se jednat. Večer k ní prý zašly a začaly jí vyprávět o tom, jak to doopravdy je. Nevadilo ji, že se tím ocitaly v nebezpečí nejen ony, ale celá rodina a ten pán, co je nezbavil rádia. Stačilo aby tam byl nějaký udavač, nebo aby tato proněmka mluvila s někým dalším a mohlo to dopadnout špatně. Ale nedopadlo, paní mlčela...
Také jsme s babičkou mluvily o tom, jak je vlastně "jednoduché" vydat rozkaz někoho zabít. Není to takové jako ho zabít tváří v tvář, na to je potřeba spousta odvahy. Ale na rozkaz není potřeba skoro nic, jen někdo kdo jej vykoná. Z tohoto pohledu byl vlastně Hitler hrozný zbabělec, protože sám (pokud vím) nikoho nezabil. To ovšem nemírní jeho vinu, vydat rozkaz o usmrcení někoho je stejně podlé jako ho zabít sám.
Neznamená to, že by měl však "patent na vinu", tedy že by zavinil všechnu tu zkázu druhé světové války. Nebyl to žádný svatoušek, ale rozhodně nenese veškerou vinu za zvěrstva napáchaná. Vinu samozřejmě nese a ne malou, ale nenese ji sám. Všichni armádní důstojníci a veřejní činitelé, kteří se nechali zblbnout vidinou velkoněmectví a veliké říše, kde budou mít své místo na piedestálu. Vinu nese i "obyčejný" Německý lid, byl to totiž on, kdo dopomohl Hitlerovi ke kancléřství. Kdyby se nestal kancléřem, ale zůstal trestancem s hrstkou posluchačů vše by bylo jinak. Vinu nesou také Angličtí a Francouzští appeacementi, kteří rozhodli o "mírovém" vydání území malého státu uprostřed Evropy na uspokojení tužeb Hitlera. Jen aby se vyhnuli nevyhnutelému, tedy válce. Protože kdyby nás nevydali a zaťali Hitlerovi tipec v počátku nebylo by tolik mrtvých, tolik drancování a nebylo by ani poválečné rozdělování Evropy a z toho plynoucí potíže. Vinu možná nese vlastně celý tehdejší svět.
Po první válce bylo spoustu nespokojených hlasů, nikdo se nemohl s nikým dohodnout a všichni se starali jen o sebe samé. Neřešili přemrštěnost reparací pro Německo a ostatní. A nedrželi mírové smlouvy, nekontrolovali dostatečně zbrojení, ale jen svoje pakování. Neříkám, že se neměli starat o blaho svých občanů, protože to měli. Po první válce byl svět zdecimován a hlavně v šoku ze všech těch novinek. Nové státy, zbraně a možnosti.
Fascinuje mě také osud Itálie. Je to svým způsobem takový podrazák. Vždycky chce být na straně vítězů, to je pochopitelné to chceme všichni. Ale není správné zapáleně bojovat pro něco co potom při známkách prohry kvapem opustíme abychom se přidali na opačnou stranu. Jak se potom na ně může někdo spolehnout? Jste s těmi prvními nebo těmi druhými? A jste si tím jisti, nebo zase přeběhnete zpět? Takhle se Itálie zachovala při obou válkách. Vždy začínala po boku Němců atd.("vyvolávačů" války a nepokojů) a skončila po boku Anglie atd. (po boku urovnávatelů válek a nepokojů). Ale asi to tak mají v povaze. Prostě to potřebují...
Podobné ikyž trochu jiné to bylo s Rusáky. V první válce odstoupili od válčení kvůli občanské válce a nepokojům uvnitř státu- bolševické revoluci. Dalo by se asi spekulovat jestli neodstoupili, protože si mysleli, že by prohráli. Ale v té druhé válce nejdříve paktovali s Němci a rozdělili si s nimi Polsko ještě před jeho faktickým napadením. A potom obrátili na druhou stranu, ano Hitlerova vojska na Rusko útočili, ale Stalin (pokud si to dobře pamatuji z dějepisu) nikdy nepočítal s tím, že by po boku Němců zůstali napořád. Počítal s tím, že přejde na druhou stranu, aby si mohl s druhou stranou rozdělit i zbytek území a dostat tak další území k již tak veliké (a těžko a špatně spravovatelné) říši.
Ale celý svět k válkám směřoval, jak k té první tak k té druhé. Doufejme, že jsme se poučili. Doufejme, že už víme, že extremistické ideje nic neřeší a že svalovat vinu na jiné a nepřiznat si tu svou není správné. Ani to, myslet si, že jsme nadlidi a ti, co vedle nás žijí již po generace a liší se tím, kde se modlí jsou o něco méně. Nejsou a dokonce jsou možná o něco více, protože pokud nás napadají takové myšlenky jsme pitomci zabednění!
Žádné komentáře:
Okomentovat