Dnes jsem s Maki navštívila jednu velice zajímavou výstavu. Jistě o ní již všichni co v poslední době četli noviny, internetové zpravodajství nebo poslouchali rádio slyšeli.
Jedná se o "mírně" kontroverzní výstavu s názvem Decadence Now!- Za hranicí krajnosti.
Já sama jsem se o ní dozvěděla díky její kontroverzi. Někteří říkají, že je to nevkusné a že se nejedná o výstavu natož o umění. Ale existují i názory, a není jich málo dokonce by se dalo říci že je jich více nežli těch odsuzujících, že je to jedna z nejlepších výstav vůbec. A co je umění tak to je víceméně filosofická otázka, kterou si musí položit každý sám.
Samotná výstava je převážně v galerii Rudolfína, kam se vchází jako od Vltavy, a část je též v UMPRUM (Umělecko průmyslové muzeum), jejož vchod je u zastávky autobusu 133. Část v Rudolfínu se nazývá jako celá výstava- "Decadence Now!" a ta v UMPRUM se jmenuje "Pokoj č.13". Vstup na obě části stojí studenta 120 Kč, pouze do Rudolfina 90Kč a pouze do UMPRUM 40Kč. My jsme si koupily na obě části najednou a projít je nám trvalo asi dvě až dvě a půl hodiny. Dokonce jsme měly dohromady jeden lístek, bylo na něm napsáno, že je pro dvě osoby.
Galerie Rudolfinum je otevřena út,st, pá,so,ne 10-18 a čt 10-20. UMPRUM je otevřeno út 10-19 a st-ne 10-18 v pondělí mají (jako ostatně většina muzeí) obě zavřeno.
Nejdříve jsme šly do Rudolfína, kde nás ale překvapila nemalá fronta lidí čekajících na lístky. Proto je lepší lístky koupit buď v UMPRUM nebo prodejních místech Ticketpro. To totiž nemusíte čekat frontu a můžete jít rovnou do prvního patra nechat si otrhnout část lístku a vstoupit do první z pěti částí výstavy.
První část se věnuje „Krajnost sebe: bolest“ jsou tam většinou dekadentní aqutoportréty.
Spousta z nich již pronikla na internet takže si je lze prohlídnout předem a tak si přibližně představit co tam čeká. Ale rozhodně to tam má lepší atmosféru.
Toto je autoportrét ženy jménem Catherine Opie, která má na výstavě ještě mnoho jiných děl. Často jsou dosti zarážející.
Další část nese název: „Krajnost těla: sex“. Z fotek a vlastně všech exponátů v této části je jasné, proč je výstava až od 15 let (pod 15 nutné mít doprovod, ikdyž to asi moc nepomůže). Řekla bych že by to mělo být s doprovodem pro všechny věkové kategorie. Jsou zde exponáty skoro pornografické až perverzní či nechutné. Ale i to k dekadenci patří. Mezi ty méně pobuřující patří například rentgenové snímky penisu atd.
Další část je „Krajnost krásy: pop“. Zde jsou obrázky vůči kapitole předešlé málo pobuřující. Má to být odraz masového umění a tedy být nepobuřující a zábavné. Musím přiznat, že některé zábavné opravdu byly. Hitler stažený z kůže, topless Alžběta II a Benedikt XIV jako Hello Kity mě k pousmání opravdu nutí...
Další se jmenuje „Krajnost mysli: šílenství“. Zde jsou exponáty velice těžko zařaditelné. Je zde něco málo náboženského, tedy dekadentně náboženského. a také dekadentně mystického.
Ve stejné sekci jsou také jsou zde předměty od Gottfrieda Helnweina, který často maluje tak, že není rozeznat zda se jená o obraz či fotku. No a nebo tedy fotí. Pracoval například i s Marylinem Mansonem.
A poslední část v Rudolfínu s názvem „Krajnost života: smrt“ se opravdu věnuje smrti. Nejsou tu mrtvoly, jak by si mnozí mohli představit. Jsou zde obrázky, katré jen evokují smrt či odchod někoho. Nabízejí otázky kam odešli a jak.
A v UMPRUM je jen jedna sekce a ta s názvem: Pokoj č.13. Nevím, proč se to jmenuje takhle. Ale jsou tam díla opravdu zajímavá. Hned při vchodu zaujme dílo proslule známého Davida Černého. Neprozradím, co je to za dílo, ale řeknu jen, že je to velice pro něj typické. Volbou tématu i tím, že ho vlastně zesměšní. Nedivím se, proč stvořil Entropu takovou jakou ji udělal..
Další díla jsou také velice zajímavá, jsou tam figurky z různých filmů. A v horním patře je něco, co mě velice zaujalo. Jedná se o využití kokainu ve spojení s cukrem. Jedná se o dílo Comenia Roethlisbergera. Vytořil tímto způsobem názvy předních módních firem, jako je Versace, Dior, D&G, YSL, Chanel, Gucci a nebo značku Lamborghini.
Celkově se mi výstava velice líbila, ale musím uznat že jednou mi to stačilo. Přiznávám, že jsem asi v něčem puritánkou a tak hlavně v sekci sex měla občas co dělat abych se nezačala červenat a neutekla z místnosti. Jinde se mi však velice líbily nápady. Nezapomenu na předložku Hitlera staženého z kůže, papeže Hello Kitty, Alžbětu II a mnoho jiného. Ale jsou tam také věci, které ač se mi ze zásady nelíbily tak zpracování a nápad je nutno ocenit- LEGO koncentrační tábor, nápad p.Černého, některé autoportréty atd.
Jsem ráda, že jsem na tom byla, ale v tomto případě nezastávám hledisko: „Opakování matka moudrosti.“
Kolem a kolem: Běžte tam! Nelekejte se, ale také neočekávejte takový šok. A rozhodně běžte na obě části. Jedna bez druhé není ono. V Rudolfínu je více věcí, ale v UMPRUM to stojí za to.
Přidávám pár odkazů, kde se dozvíte více o výstavě, nebo si můžete prohlédnout více fotek.
Žádné komentáře:
Okomentovat