Střípky co mi zůstaly v hlavě..

V září jsem byla hned u dvou moří. U toho v Chorvatsku a poté v Itálii. Oboje bylo super duper! Chorvatsko bylo s rodiči, což je výhoda tak i nevýhoda jistě víme proč.A Itálie byla s bráškou a jeho přítulkyní, což je též výhodo-nevýhoda. (nevýhoda je to pouze z hlediska křenění)

Ale obojí jsem si móc užila.

V obou mořích jsem se mockráte koupala, ale ve výsledku to bylo málo. A z obou zemí se mi nechtělo odjet. Možná o trošku méně se mi chtělo z Itálie, protože při odjezdu z Chorvatska jsem věděla že mě ještě čeká Itálie, ale po Itálii již nebylo nic, jen škola L

Nejdříve nikdo z naší, již tři roky pětičlené domácnosti, nevěděl kam vlastně a jestli vůbec někam pojedeme. Skoro den před naplánovaným datem odjezdu, kdy si oba rodičové vzali dovolenou a všichni jsme se tak psychicky připravili na odjezd jsme se konečně dohodli na tom, že pojedeme. No dobrá, že pojedeme do Chorvatska. Míša našel že ostrov Krk je podle obrázků na googlu docela hezký, a že by tam mohlo být hezky.No cesta. Jedním slovem- strastiplná. Žádné veliké strasti, jen že jsme jeli k moři, ale venku bylo asi deset stupňů a pršelo. Jinak nic důležitého...

Ale NAŠTĚSTÍ jsme po příjezdu blíže k mému miláčkovi moři za pomoci teploměru u nás v autě zjistili, že venku se o deset (jedenáct) stupňů oteplilo a že tedy teplota má tendenci stoupat, což je příjemné. Doufajíce, že se ještě tak minimálně o pět stupňů vyšplhá dojeli jsme na "otok Krk" což je v překladu z chorvatštiny ostrov Krk. Impozantní most vede na tento ostrov. Je dlouhý asi jeden a půl km. A Krk je prý nejbliží mořský ostrov vůbec. Je pravdam, že pevnina není příliš daleko. Ale plavat s autem na zádech bych to nechtěla :)

Na ostrově si nás odchytl postarší chorvat s tím, že v městečku Njivice (tak nějak se to jmenuje) se nachází jeho domek, kde nás rád ubytuje. Nabídl nám i velice přívětivou cenu a tak jsme jeli za ním a prohlédli si nabízené ubytování. Nebylo to špatné, ale proti mluvilo hned několik skutečností. První- bylo to naše první prohlížené ubytování a tak nikdo nechtěl vzít bez poohlédnutí se po nabídkáh. Druhá- městečko sice hezké, ale Míša nám nalezl jiné a urputně si na něm trval. Třetí- (vlastně už nevím, ale určitě nějaká byla)Takže jsme se sebrali, pánovi řekli, že se poohlídneme a že se kdyžtak do dvou hodin vrátíme. Nevrátili jsme se... Jeli jsme si prohlédnout jiná města a hledali ubytování tam. V městu Krk, a nakonec i v městečku Vrbnik (to je to Míšou vyhlídnuté). Tam jsme nakonec zakotvili páč jsme našli bydleníčko blízko moříčka, u jednoho hodného pána a za rozumnou ceničku. Měli jsme docela velký apartmán s dvěma balkóny s výhledem na moře a jednou terasou do velice nefrekventované ulice. Projelo tam tak jedno auto za hodinu.

A také jsme měli kočku, né tu naší, ale tamější. Asi jí ta naše zavolala a poprosila jí, ať nás hlídá. Protože přesně to dělala. Seděla nám na židli, chtěla nám ochutnat všechno jídlo jestli není náhodou zkažené a prostě byla miláček. Byla i trošku té naší podobná, možná jsou vzdálené příbuzné (třeba přes několik tlapek). A tento komplex nebyl zas tak drahý, vyšlo to asi na 44euro na noc. Měli tam dobrou zmrzlinu a pichlavé kamínky na oblázkové pláži J Počasí jsme měli hezké (až na jeden den kdy pršelo) a móře studené J Protože už nebylo zas takové teplo. Ale stále bylo teplo dost na koupání, čvachtání, skákání do vln, opalování se, pojídání zmrzliny, pojídání pizzy, konzumaci hektolitrů coca-coly, večeření venku a večerní procházky.

A mnoho jiného. Pohled na moře z našeho pokojíku byl super, nebydleli jsme sice hned na pláži, ale nebylo to tam moc daleko. Ta pláž byla oblázko kamenitá, teda oblázko betonová. Na části byly oblázky a po stranách byla vybetonovaná místa na ležení, sezení a tak. Moře bylo hluboké a průzračně modré. Obloha krásná. Objeli jsme spoustu pláží, spoustu měst, několik kláštěrů a jiných ať udržovaných nebo neudržovaných budov. Jednou jsme dokonce jeli skoro dva kilometry nikým neobydlenou krajinou a jednou nezavřenou závorou abychom našli polozarostlou, ale pěknou, rotundu románsko-gotického stylu. Nejsem si ani jistá, která pláž se mi líbila nejvíce. Byla tam písková Baška, ale písek pak máte všude i tam kde ho nechcete. Také tam bylo takové krásné molo, na které narážely vlny. No a já se na něj šla podívat. No a…..prostě jsem já a moje oblečení na vlastní kůži pocítili slanost a mokrost vody! J pro ty méně chápavé- ohodila mě vlna od hlavy až k patě! :D Další pláží byla ta oblázková, kde foukal studený vítr, ale bylo tam pusto a jen pár lidí. Nemůžu si nějak vybavit jiné názvy pláží, vím, že jedna byla taková hrozně studená. (tak si ji pamatuju) ale byly tam krásné vlny a Míša se tam nekoupal. Asi mu byla zima, když je ta pláž „studená“ J

V Itálii bylo skoro vše naopak. Nejeli jsme na ostrov, ale na poloostrov apeninský. Do oblasti národního parku Cinque-terre. Pršelo večer a přes den tam bylo hezky. Nebydleli jsme na jednom místě, ale na vícero (dvou- Corniglia a Monterosso). Nebyla tam kočka, ale za to miliarda lidí. Snad všichni turisti z celé Evropy se museli sjet tam co my. Nemohli jsme zaparkovat v Manarole, protože tam bylo jen šest míst na všechny turisty. Tak jsme se tam ani neptali na ubytování a jeli dále. Dojeli jsme do většího- Riomaggiore, kde jsme již zaparkovali, ale za dosti penízků. A hledali ubytování, snad nikdy více jsem neslyšela slovo „full“ než ve spojení s tím, že nemají ubytování. Takže další protiklad, v chorvatsku nám hned při vjezdu na ostrov jeden místní pán nabízel levné a docela útulné ubytování a tady nebylo žádné volné. Dojeli jsme to tedy zkusit do dalšího města- Corniglie. Tam jsme nějakou záhadnou náhodou s narazili na jednu paní, co znala jinou paní co má volné ubytování. Zaradovali jsme se, ale čekalo nás nemilé překvapení (další protiklady). Paní neuměla jediné slovo jinou řečí nežli italsky, což je v turistické oblasti velice k podivu a v Chorvatsku se nám to nestalo (když nutno uznat, že chorvatština je češtině podobnější nežli italština ale pán se snažil a to se cení). A dalším nemilým překvapením byla cena. Za devadesát euro za noc v jednom pokoji bez výhledu na moře, sice s parkováním ale žádné balkóny jen s dalšími apartmány společná terasa a miniaturní koupelnička. Ano, dostali jsme sice utěrky (tedy já je našla v přihrádce pod svou postelí tak nevím zda byly pro nás, ale my je použili- neřekla že nesmíme nebo možná jo ale my ji nerozuměli :D ) a ručníky, ale to jsme

dostali i v Chorvatsku. Ale vzali jsme to na dvě noci, už jsme totiž chtěli být někde ubytovaní. Zmáhala nás únava z neustálého hledání. Večer jsme si tedy vyrazili na zmrzlinu, do móře a tak se projít. Museli jsme ještě vyzvednout páč to paní chtěla zaplatit hned a na ruku… Druhý den večer nás pak navštívila paní a něco se nás ptala, ale nikdo jí nerozuměl. Nakonec jsme se nějak domluvili, že další den odjíždíme a že si o den prodlužovat nebudeme. Ale stihli jsme tam udělat ostudičku- celá pláž na nás něco řvala, asi to byla různá směsice jazyků. Šly jsme totiž (já a Klára= Míšova přítulkyně) do zákazu vstupu, ale my si ho nevšimly. Asi tam padalo kamení. No a pak jsme to tedy pochopili a vraceli se pak připlaval nějaký děsivě akční Ital a začal na nás řvát jak jsme hloupé a cákal nám do obličejíků. Div nás neutopil. No přiznávám se, měla jsem z toho docela srandu, ikdyž se to teď asi nezdá moc vtipné ještě teď se směju jen na to pomyslím. No ale je pravda že jsme byly rády že je to den našeho odjezdu, že už tam neuděláme jinou ostudu, koukali tam na nás totiž divně. JOdjeli jsme do dalšího města Vernazza, kde jsme hledali ubytování, ale marně. Nakonec jsme to tam vzdali a odjeli do Monterossa, kde jsme v ufficio turistico dostali mapičku s označenými volnými pokoji, kde to máme zkusit. Vtipné bylo, že jsme tam u jednoho z potencionálních ubytovatelů potkali nějaké kanaďany, kteří jedli do ČR na Erasmus. Jeden na rok, druhý na půl a ten třetí to si nepamatuju, ale sranda. Dokonce studovali techniku na ČVUT. J No našli jsme ubytování ještě dražší nežli to minulé, museli jsme jet taxíkem (Michal ho platil ikdyž ta ubytovatelka řekla že ho zaplatí). Ale ikdyž to zpočátku vypadalo jako daleko do centra ukázalo se, že existuje zkratka a není to tak daleko. Ale s autem byl problém. Bylo tam placené parkoviště, ale to bylo hrozně drahé. Nebo pak zákaz stání.

Jediné přijatelné místo bylo děsivě daleko do kopce, ale nakonec jsme tam zaparkovali- byla to jediná možnost. No a když jsme pak zjistili, že nemáme čaj- byl v autě, nůž a jiné užitečné vecičky museli jsme pro to dojít až dááááleko… Také se zpočátku zdálo, že nebudeme mít ani povlečení a já spala na rozkládací posteli a to jsme platili 100e za noc!!! Ale nakonec jsme dostali ručníky, povlečení i mini terasu. A dokonce i velice hezkého souseda Kanaďana, který uměl trošku italsky. Což pro mě bylo ohromné vysvobození, páč naše ubytovatelka uměla tak dvacet slov francouzsky, takže bráška samozřejmě k mému nadšení určil že to budu vyjednávat všechno já. NAŠTĚSTÍ její dcera, též naše sousedka, se kterou jsme pak řešili to povlečení byla učitelka (snad nikdy jsem tak ráda neviděla učitelku angličtiny jako teď :D ) Takže řešení tohoto zůstalo na ostatních… No ale s paní ubytovatelkou jsem to musela řešit já, ikdyž její znalost fj byla velice mizivá. Míša a Klára měli pocit jak krásně jsme si popovídali, ale já jsem věděla jak to bylo- ona neustále říkala jak mi nerozumí a já se snažila jí to vysvětlit jinak, ale nešlo to. Ale furt to bylo lepší nežli v Corniglii, kde nám nerozuměli vůbec. No jeli jsme vlakem podívat se do druhých měst, tak abychom viděli všechny. Vyšlo nás to mnohem levněji než kdybychom jeli autem. Platili bychom benzín a za parkování. Při navštěvování měst jsme okusili i jejich místní víno a to jak tekuté (Míša s Klárou si koupili nějaké a popíjeli ještě v Corniglii) i to bobuloidní (ukradli jsme si ho na vinicích, kde mě málem uštknul had :) a také v místě bydlení od sousedů).
Cestu zpátky nám trošku uspíšil neplánovaný déšť, takže místo do dalšího městečka jsme jeli domů. Do Rakouska, kde nás navigace vedla po silnici šířky pravítka a rovnosti křivítka, kde se hned vedle pásly krávy místo toho aby nás vedla po hlavní. A potom do Německa, kde Míša prohnal BMW pérka a v polovině noci jsme se ocitli v našich pražských postýlkách.

Těch pět měst co jsme navštívili byli: Riomaggiore, Manarola, Vernazza, Corniglia a Manarola… Pokud je zadáte do google a budete chtít vidět obrázky dozvíte se, za co jsem utratila poslední zbytky svých peněz... :D