Moje práce a loučení

Dnes je můj první nezaměstnaný den.... odteď budu žít na sociálních dávkách...

Včera jsem skončila ve své dosavadní práci, kde jsem byla cca 3,5 roku. Moje dosavadní nejdelší práce, která mne toho moc naučila. Vlastně jsem se díky ní částečně osamostatnila a dospěla... A včera jsem tam byla naposledy (tedy ještě tam půjdu pro zápočtový list důchodového pojištění, ale to už nebude ono). Bylo to moje rozhodnutí a stále si za ním stojím (tedy snažím se..), ale to neznamená, že to bylo lehké. Přeci jen to byly tři roky, od chvíle kdy jsem nebyla přijatá do školy a pracovala jsem na půl úvazku, přes dva roky při škole na dohodu až po rok zpět na poloviční úvazek při psaní diplomky.
Od té doby, co jsem tam nastoupila se mnoho změnilo. Už tam není ta, která mě na pozici přijímala (je na mateřské s dvojčaty) a ani většina mých tehdejších kolegyň (část odešla, část si povýšila v rámci organizace, jedna odešla a vrátila se na dohodu, jedna odchází a možná se vrátí na dohodu a jedna zatím zůstala), zato přišla nová nadřízená a velká spousta nových kolegyň. A pro mě nastal čas taky se posunout, protože holky, co se mnou nastupovaly (byly jsme 3) se posunuly a tak byla řada na mě.... Loučení však nebylo jednoduché a neobešlo se bez slz, přestože jsem rozhodnutí učinila na podzim a tak vlastně bylo spoustu času se rozloučit, nejintenzivnější byl poslední týden (měsíc).
Všichni, ke kterým jsem kdy chodila (jak samotní senioři tak i jejich rodiny), mi něco předali a nějak ke mě přirostli. Někdo více, někdo méně, ale všichni nějak.
Nejtěžší loučení bylo s mou nejoblíbenější paní- Sokolkou a to pro obě strany, ale svítá i na lepší časy. Dále se mi špatně loučilo s fyzikem, kterého jsem měla moc ráda a vždy jsem se k němu těšila. Byl totiž mezi ostatními výjimečný, byl chytrý, vtipný, galantní a prostě úžasný. Dále se mi špatně loučilo s felákem, ke kterému jsem sice chodila relativně krátce (v porovnání třeba se sokolkou, kterou znám celé 3 roky), ale i tak ke mě přirostl a bylo mi líto ho opustit.
Se všemi se mi loučilo špatně, včetně jejich rodinných příslušníků, a mnohokrát mě to donutilo znovu si v hlavě srovnat důvody proč odcházím. Od každého klienta jsem naposledy odcházela těžko a myšlenka, že je asi už nikdy neuvidím mě mrzela... Ale vím, že o ně je postaráno, ke všem "mým" klientům bude chodit některá z mých kolegyň a tak věřím, že všechno bude v pořádku a klapat...

Na poslední supervizi se po mě chtělo, abych dala svým kolegyním nějaké poselství. Bylo to pro mě těžké, ale  nakonec jsem něco dala dohromady. Vlastně to poselství více pomohlo mě, nežli mým kolegyním, protože nevím, jestli mě pochopily a poslouchaly.
Vlastně jsem si díky této práci uvědomila spoustu věcí o světě, životě, sobě a svých životních prioritách. Ta práce mě naplňovala a těšila, na druhou stranu mne v něčem dost zklamala a svým způsobem mi otevřela oči. Také jsem poznala spoustu nových lidí (jak klientů, tak rodin anebo kolegyň), které si budu chtít pamatovat a s některými i udržovat kontakt i nadále.
Také jsem viděla spoustu obdivuhodných rodin, které pečují o své rodinné příslušníky tak nádherně, že si zaslouží pochvalu. Na druhou stranu bohužel existují i rodiny, které tak dobře nepečují, je třeba si ale uvědomit, že taková péče není vůbec jednoduchá a pečujete o člověka, se kterým máte dlouholetý vztah často plný křiv a nedorozumění. Je třeba si uvědomit, že tito pečující jsou také vyčerpaní, potřebují si odpočinout a zaslouží si naše pochopení a podporu (což si lidé někdy neuvědomují).

Poslední, co zmíním je to, že dneska byl hrozně zvláštní den, protože v pátky jsme vždycky měly poradu a dneska byla též. Celou dobu jsem byla jako na trní, co se tam asi probírá a hrozně jsem tam chtěla být. Řešilo se totiž i něco, co se  týkalo mě (a mých teď už bývalých klientů). Včera jsem ještě totiž psala bývalé šéfce a tak mě zajímalo, jak bude reagovat. Asi to nebyl milý mail a možná jsem měla zvolit několik jiných formulací atd, ale snad to účel splnilo (alespoň podle zákoutních informací)... Poslední dobou s přibližujícím se "expiračním datem" jsem si totiž více dovolila mluvit do organizování práce a měla jsem mnohem větší motivaci něco změnit a říkat svoje názory (protože mě už vyhodit nemohli, když končím sama..).
No nic, teď je na mě, abych si našla novou práci a  možná mi k tomu pomůže zapsání se na pracák... Uvidíme :)