Povím vám tedy o tom, co jsem dělala tento pátek.
Byl Svět knihy, což je výstava na Holešovickém výstavišti. Domluvila jsem si, že budu mít volno z práce a šla měla jsem v plánu tam odpoledne zajít. Zajímaly mě hlavně dvě věci, jedna byla od tří a ta druhá od pěti.
Ještě předtím jsem ráno byla na pracovní poradě (což mi dosti nabouralo plány, jelikož jsem s ní moc nepočítala ale nakonec vše dopadlo úžasně) potom jsem měla sraz s Elinkou a koupila jsem si kalhoty :D. No a potom jsem jela na Svět knihy.
A proč že jsem se tam tak těšila? Protože tam měl být ten, jehož přítomnost způsobila, že jsem roku 2007 měla "úsměv zářící srovnatelně se supernovou krátce před výbuchem" jak bylo již jednou napsáno v Lokali. Víte kdo? Můj oblíbený spisovatel- Robert Fulghum. Vydal novou knihu a byl ji zde, alespoň to jsem si myslela, propagovat. Vzala jsem tedy knihu a šla jsem nechat si ji podepsat.
Mou drahou mužskou polovičku napadlo, abych s sebou vzala i inkriminující fotku, jenž s panem F. mám. Zprvu jsem se děsivě bránila a říkala jsem, že za žádných okolností. Ale vám už jistě dochází, že jsem se nakonec podvolila. Hlavně na mě tlačila mamka, a taky jsem si říkala, že to bude takové překvapení. No a tak jsem ji ve čtvrtek v noci ještě tiskla, nakonec byla v děsivé kvalitě, a snažila jsem si připravit si, co řeknu. Věděla jsem, že tam mi dojdou velice rychle slova a možnost na něj promluvit se už nemusí opakovat. Myslela jsem na to v noci, dokonce se mi o tom i zdálo, myslela jsem na to v práci a pak i cestou na Svět knihy. Ale jakmile jsem ho tam viděla, zapomněla jsem co jsem chtěla říci. Vlastně jsem z toho řekla asi tak 3 věty, protože pak se iniciativy ujal on. Řekl mi, že si mě pamatuje, což mě strašně potěšilo a můj obličej se zbarvil doruda a tu barvu držel ještě několik hodin...
Takže mi podepsal nejen knihu, ale i tu fotku. Dokonce mám další věnování.. :D
A další věc, co byla ten den byla, že pak měl vyprávět o své knize. (Měl autogramiádu a pak tohle povídání). Na povídání měl přijet i můj drahý polovička. Ale shodou super okolností se mu povedlo, že přijel dříve. Vytiskl si totiž ten článek a protože nevěděl, že jsem změnila názor (že mi byl vlastně změněn názor) chtěl ji nechat podepsat sám. Ale já jsem mu prozradila, že je to již zbytečné, jelikož fotku i věnování již mám. Co jsem také měla, byly dva heliové balónky, které jsme pak večer dýchali a způsobovali si tak neuvěřitelně vtipné změny hlasu...
Takže drahý polovička přijel a potom druhý den jsem se dozvěděla, že jsem vypadala, že "levituji radostí"... A mohli za to oba, jak pan F. tak pan M. (zkratka pro mého drahého polovičku a mimochodem i první písmeno jeho příjmení) :D
Byli jsme spolu i na jeho povídání o knize, jenž bylo v angličtině a nakonec i 2 úryvky z knihy v češtině. Ale o knize moc nepovídal, mluvil o Praze a lidech, jak vypadají když jdou do práce a tak. Taky že plánuje napsat knihu o Praze a to navzdory tomu, že ho od toho odrazují. Ale nechtěl nám žádné vtipné historky ze svého pobytu zde sdělit- musíme si prý počkat na knihu... (já si určitě a ráda počkám)
Takže ano, levitovala jsem radostí a měla na tváři úsměv zářící jako supernova krátce před výbuchem. Závidíte? Měli jste tam být! :D
.jpg)
Inkriminující fotku?
OdpovědětVymazat