Prague Pride 2012

Před asi tak deseti dny mi přišel email z Člověka v tísni, že festival Prague Pride hledá dobrovolníky. Nevěděla jsem o co se jedná, ale dobrovolnická činnost se mi líbí a tak jsem se začala více zajímat. Našla jsem si jejich web (http://www.praguepride.com/) a zaujalo mě to. Né, že bych se počítala do 4% obyvatelstva, ale přišlo mi to, jako dobrý způsob podpory dobré věci.

Takže jsem jim napsala, že mám zájem a stala jsem se dobrovolníkem na Průvodu hrdosti. Nevěděla jsem, co mě tam čeká, ale docela jsem se těšila.
V sobotu ráno v 9:30 jsem měla být, stejně jako všichni dobrovolníci na Průvod hrdosti, v Langhansu. Prý se bude podávat snídaně.. a opravdu se podávala. Bylo tam jídlo, pití, slané, sladké a všechno mňami :) Poté asi kolo půl jedenácté nás rozdělili do deseti skupinek přibližně po pěti lidech. Každá skupinka měla jednoho proškoleného vedoucího a ten obdržel vysílačku. Potom jsme si vyslechli velice stručný popis toho, co se od nás čeká. Popohánět/zpomalovat průvod, pomáhat řešit potenciální konflikty, kontaktovat policii, kontaktovat záchranáře atd. Potom nám řekli, že policie varuje, že se tam možná objeví mladí, co se vmísí do davu a budou házet petardy a dělbuchy lidem pod nohy (vůbec nás tím nevystrašili...). No a potom jsme obdrželi popelářské oranžové vestičky (velikosti XXL samozřejmě) a zdarma jsme dostali tričko Prague Pride, jehož velikost jsme si objednali přes net. Naštěstí jsem si objednala M (říkala jsem si, že v něm v nejhorším budu spát když bude velké) protože se jedná o nejmenší Mko, co jsem kdy viděla a sedí mi.
No a potom už jsme vyrazili směr Václavák, tedy směr kůň. Tam už se šrocovali lidi všech možných národností, ras, oblečení, typu humoru a orientací. Byla to docela dobrá podívaná.
A čekali jsme. Průvod měl začít v jednu, ale celé se to pohlo až někdy v půl druhé. Samotný průvod byl rozdělen na deset skupin (jako jsme byli my dobrovolníci). Každou skupinu začínalo auto s přívěsem obehnané lanem. Za tímto autem šel samotný průvod. Za prvním autem byli, myslím, papaláši (americký velvyslanec a tak). Já jsem byla u auta číslo šest. Za ním šli zástupci filmového festivalu, zástupci queer komunity Univerzity Karlovy a potom spousta obyčejných a neobyčejných lidí. Dobrovolníci šli většinou podél průvodu a tím jejich úkol končil. Z mé strany jsem neviděla ani nezažila žádný nepřátelský attack, žádnou naléhavou zdravotní situaci, atd. Viděla jsem vše probíhat pokojně a myslím, že si to všichni užívali. Dokonce i ti křesťané, co šli podél průvodu a hlásili hesla typu: "Ježíš tě zachrání a vyléčí", "Vraťte se na správnou cestu" vypadali, že si průvod užívají. A další transparet mě pobavil- "Jsme lesby, NO A CO?!" to mi příjde vystihující situaci :)
Došli jsme, s pár zádrhely typu projíždějící tramvaj, až ke schodům na Střelecký ostrov, kde se oddělila vedoucí auta a průvod mířil na ostrov, kde začínala zábava. Sice tam můj úkol končil, ale ještě jsem chvilku pomáhala na schodech korigovat obousměrný provoz, protože lidi chtěli kupodivu i odcházet a plavat Vltavou se jim asi nechtělo...

Pak jsem jela domů. Tedy ještě jsem se stavila na "obědě" v KFC a teprve potom domů.
Průvod hrdosti se mi líbil, jsem ráda, že jsem se ho mohla jako dobrovolník účastnit. A to tričko se mi MOC líbí. Ale příští rok už se asi nezúčastním. Bylo na mě moc lidí (dohady se různí od 12 po 18 tisíc, minulý rok 6-8tis.), velké vedro (to chápu, že organizátoři neovlivní..),dlouhý prostoj a čekání, atd.
Na druhou stranu je to jedinečná příležitost potkat jedinečné lidi. Byla tam skvielá atmosféra a spousta srandovních převleků a srandy obecně.
A překvapilo mě, jak "normální" lidi byli dělat dobrovolníky. Myslela jsem si, že tam budu vyčnívat. Neměla jsem totiž žádný převlek, žádné barevné vlasy (ikdyž jsem to dlouze zvažovala), žádné poznávací znamení, vlaječky, odznáčky či cokoliv. Ale to neměl nikdo, kromě jedné vedoucí skupiny.

A označení "nejteplejší den v roce" jim vyšlo  :D