Štěstí, co je štěstí?

Očividně "muška jenom zlatá". Jednou přiletí a máme ho a pak, třeba když je nejvíce třeba, zase zmizí.
Třeba zrovna včera. Měla jsem mít poslední zkoušku a když bych ji udělala mohla jsem jít ke státnicím. Jenže mě opustilo štěstí a ukázala se smůla. V noci na úterý se mi udělalo špatně a to docela hodně. A ještě v úterý dopoledne, tedy ve chvílích kdy mí spolužáci psali tuto zkoušku jsem já snažila držet svůj žaludek a jeho obsah tam, kam fyziologicky patří.
Takže teď musím jít prosit na studijní oddělení, aby mi povolili prodloužit si termín odevzdání indexu (což je 30.4.) alespoň o týden a to právě kvůli Teologii služby. Také musím jít škemrat za vyučujícím tohoto předmětu, aby mi dal extra termín a doufat, že budu psát ten samý test jako mí spolužáci a že zkoušku udělám napoprvé.

Jak říká moje maminka, jediné co platí vždy a všude je zákon schválnosti. A to je přesně ten případ. Mohla jsem už mít touhle dobou volno, ale ne. Já musím zítra jet do školy nechat si zapsat jedničku ze zkoušky (to už jsem mohla udělat včera v době kdy tam byli moji spolužáci), vyzvednout si potvrzení o praxi (což bylo domluvené na úterý ale jaksi jsem tam nemohla) a prosit na studijním oddělení. No jak moc se na to těším.
A ještě třešničkou na dortu je fakt, že můj bráška má od úterý do pátku na Slovensku jednu PolaroidLove akci, na kterou se fakt těšil. A více co, dneska ráno volal, že mu celou noc je blbě a očividně chytil tu samou chorobu jako já. Mě to tak moc štve a mrzí mě to... Snad se z toho bráška rychle vyleží a zítra už mu bude lépe. (mě je dneska lépe, ačkoliv ne úplně jistě)

Prostě štěstí a jeho vrtkavost. Že se to musí stát zrovna ve chvíli, kdy je to tak nevhodné. Proč mi nemohlo být blbě někdy, kdy nemám nic na práci? Jo jenže to by mě tak nenaštvalo a neplatil by zákon schválnosti, že?!
No nic, co můžu dělat. Vztekám se a mám chuť do něčeho kopnout (což raději neudělám- ještě bych si zlomila nohu), ale nic na tom nezměním.