Štěstí, co je štěstí?

Očividně "muška jenom zlatá". Jednou přiletí a máme ho a pak, třeba když je nejvíce třeba, zase zmizí.
Třeba zrovna včera. Měla jsem mít poslední zkoušku a když bych ji udělala mohla jsem jít ke státnicím. Jenže mě opustilo štěstí a ukázala se smůla. V noci na úterý se mi udělalo špatně a to docela hodně. A ještě v úterý dopoledne, tedy ve chvílích kdy mí spolužáci psali tuto zkoušku jsem já snažila držet svůj žaludek a jeho obsah tam, kam fyziologicky patří.
Takže teď musím jít prosit na studijní oddělení, aby mi povolili prodloužit si termín odevzdání indexu (což je 30.4.) alespoň o týden a to právě kvůli Teologii služby. Také musím jít škemrat za vyučujícím tohoto předmětu, aby mi dal extra termín a doufat, že budu psát ten samý test jako mí spolužáci a že zkoušku udělám napoprvé.

Jak říká moje maminka, jediné co platí vždy a všude je zákon schválnosti. A to je přesně ten případ. Mohla jsem už mít touhle dobou volno, ale ne. Já musím zítra jet do školy nechat si zapsat jedničku ze zkoušky (to už jsem mohla udělat včera v době kdy tam byli moji spolužáci), vyzvednout si potvrzení o praxi (což bylo domluvené na úterý ale jaksi jsem tam nemohla) a prosit na studijním oddělení. No jak moc se na to těším.
A ještě třešničkou na dortu je fakt, že můj bráška má od úterý do pátku na Slovensku jednu PolaroidLove akci, na kterou se fakt těšil. A více co, dneska ráno volal, že mu celou noc je blbě a očividně chytil tu samou chorobu jako já. Mě to tak moc štve a mrzí mě to... Snad se z toho bráška rychle vyleží a zítra už mu bude lépe. (mě je dneska lépe, ačkoliv ne úplně jistě)

Prostě štěstí a jeho vrtkavost. Že se to musí stát zrovna ve chvíli, kdy je to tak nevhodné. Proč mi nemohlo být blbě někdy, kdy nemám nic na práci? Jo jenže to by mě tak nenaštvalo a neplatil by zákon schválnosti, že?!
No nic, co můžu dělat. Vztekám se a mám chuť do něčeho kopnout (což raději neudělám- ještě bych si zlomila nohu), ale nic na tom nezměním.

Vysoká nebo nízká VŠ?

Přiznávám se, že jsem vždzcky měla idealistické představy o tom, jak to chodí na vysokých školách. Je dost možné, že moje představy byly do velké míry ovlivněny americkými filmy a tamějším pohledem na studium.
No a tak nějak jsem očekávala více nežli dostávám. Ale jak ke svému překvapení zjišťuju není to tak jen na mé fakultě (ikdyž ta vévodí). Některé věci jsou stejné všude. Například vstřícnost studijního oddělení, to je stejné všude.
Co mě dožírá v poslední době (omlouvám se, už zase trapčím se svou bakulí) je to, že nám vlastně nikdo neřekl co a jak. Na webu fakulty sice je, jak má vypadat přední strana, ale není to příliš kvalitně a přehleně zpracováno. A něco tak důležitého jako citace a jak s nimi vůbec na webu k nalezení nebylo.
Co je ale všude stejné je to, že lidé po střední škole jdou na vysokou a tam již chtějí citace podle české státní normy bůhvíkolik. Jenže na středních se často nic dlouhého nepíše a citace pokud se dělají tak stačí mít vzadu seznam literatury. To, že musí být odkazy v textu, že parafrázování je též citace se jaksi nikdo nezmínil. A přitom hned v prvním semestru prvního roku jsme měli psát 8 normostran o něčem a správně citovat. Naštěstí jsme měli dostatečně osvícenou vyučující, která pochopila, že my mladí a hnedpostřední nevíme a neumíme a neseřvala nás (jako to udělala u druháků atd).
No a o tom, jak jedna ruka nevím, co dělá ta druhá už ani nemluvím. To je tu na denním pořádku.. A taky to co je z velké části i moje chyba a to je, že se mění podmínky za letu. Předem nikdo vlastně nevěděl, co a jak s mým oborem bude. Byl nový a nezavedený. A tak sice byl akreditační plán, ale nijak moc pevný... A tak se stalo, že mám státnice z teologie (asi kdzbzch to věděla nešla bych sem) a že se nám mění učitelé. Jsme takový testovací ročník. Když se zjistilo, že ten onen vyučujjící je tzv naprd tak ho nahradil jiný. Jenže nám tu naprd výuku nikdo nenahradí a tak ti, co jsou pod rok pod námi budou mnohem lépe vybavení do práce nežli my. Super no (ale tak to asi chodí všude a u všech nových oborů)

Co mi ale celkově vadí je to, že za VŠ je teď odsouhlaseno "zápisné" asi 3,5 tisíce za semestr. Co já chudinka chudá studentka budu dělat? (poprosím rodiče a oni mi to zaplatí? :D) Ale proč mám platit za něco, co má takovou úrověň jako tohle? K čemu mám platit škole, která mě toho moc nenaučila? Pro co jsem je to, aby byla omezena maximální délka studia a nešlo studovat bakaláře třeba 8 let (jako někdo, že?). A nešlo se opakovaně hlásit do prvních ročníků a dost často tak blokovat místo těm, kteří by se dostali místo nich a studovali řádně. Chápu samozřejmě prodloužení studia, přerušení ale 8 let už je moc. Taky jsem pro omezení počtu přijímaných studentů (tedy až poté, co přijmou mě :D) protože takhle je moc studentů na málo kvality...

No tak to je vše co mě v tuto chvíli napadá... Teď si jdu poslechnout jednu z našich na "vysokoškolské" úrovni učící magistru.

A co bude teď?

Už nějakou chvilku dumám nad tím, co se mnou bude...

Protože se cítím nějak ztracená. Najednou nevím, co chci dělat. Dlouho jsem byla nějak jaksi zamilovaná do myšlenky pomáhat v Africe. Jenže pak přišla ta stáž, kam jsem nejela, a všechno tak. A prostě ti naprosto vykořenilo to, co jsem chtěla. Mám pocit, jako kdybych byla vykořeněná. Najednou nevím, co bude.

Do té chvíle jsem nějak pomyslně směřovala k tomu že možná někdy pojedu do Afriky tam a tam pomáhat a něco dělat, jenže teď? K čemu teď pomyslně směřuju?

Vím, že jakmile se něco takového ztratí chvilku trvá, než se objeví něco nového. Jenže tohle už je docela dlouhotrvající stav a zadruhé to není ideální situace v době, kdy jsem musela vybrat navazující obor a zaměření. A každý chce vědět, co budu dělat, co plánuju a já NEVÍM. Dost mě to štve, ale nějak se prostě neumím rozhodnout.

Už ani nevím, co chci dělat. Chci ještě vůbec studovat sociální práci? Baví mě ten obor vůbec? A vím já vůbec, co ten obor obnáší?

Neměla jsem jít raději studovat něco jiného? (ne! a i kdyby už je stejně pozdě to řešit...)

No prostě nevím. Jediné, co vím je, že nic nevím...

No dobrá, vím, že bych chtěla dělat nějakou lidem prospěšnou práci. Vím, že existuje mnoho zajímavých oblastí, kde je pořád potřeba něco zlepšovat...

A možná i z toho pramení ta nejistota. Bojím se, že se rozhodnu špatně. Bojím se, že si vyberu něco a začnu se tomu věnovat naplno a pak zjistím, že na to nemám, neumím to, nejde mi to, nehodím se na to a tak. A co pak budu dělat? Zase budu nevědět a promrhám tím strašného času...

No a protože mám ten pocit že nic nevím a tak rozhodla jsem se, že musím něco dělat. Že rozhodnutí asi samo nepříjde a nezaklepe mi na hlavu a neřekne: JSEM TU, PUSŤ MĚ DOVRNITŘ! :D No a tak promrhám své peníze na již dlouho plánovanou autoškolu. Konečně pak budu moct vzít někoho k nám na chatu bez toho, aby nás tam někdo musel vézt a tak. Vydobudu si trošku svobody.

Budu pomalu postupovat vpřed a doufat, že prostě něco příjde. Vlastně teď nebudu mít ani moc času na hloubání, ale budu se jen učit, šrotit, uklidňovat nad posudky, připravovat na zkoušky, státnice, obhajoby, zkoušky a tak...

Tak a...

Rozhodla jsem se, že už nebudu svůj blog spamovat svými "nářky" nad bakalářkou. Téměř každý ji píše a také si nestěžují, tak nebudu ani já. Teda pokusím se :)

Jen poslední informace:

Práce "dopsána" a v rukou vedoucího (hnidopicha), který opraví, to co již jednou bylo opraveno a přeformuluje to, co již přeformuloval. A ve středu si ji od něj převezmu, tou dobou již budou hotové desky (které jsem si objednala předem- jo jde to..) a bude na řadě poupravit práci do konečné verze a někdy ve čt nechat sešít do desek a donést na studijní. No a pak už jen čekat.

Něco pro pobavení: na mém oboru nás je momentálně asi 35. Ale vzali nás přes sedmdesát, část lidí odpadla a nebo prodlužují. Ale vtipná věc je, že v na konci prváku nebo tak vznikl kruh jmenující se podle jedné z hospod nedaleko od naší školy. Nebyla jsem mezi zakládajícími členy a asi půl roku jsem ani nevěděla o jeho existenci. Poté jsem na ni byla upozorněna a tak jsem si říkala, že bych vstoupila. Bylo mi řečeno, že mě rádi přijmou mezi sebe, ale že by bylo lepší, abych já jako "vůdčí osobnost" (=jedna z věcí pro pobavení) založila kruh nový. Samozřejmě jsem se pozastavila nad tím označením a snahu založit kruh jsem odložila na příští život. A tak jsem nebyla ani v kruhu ani nový nezaložila. Kruhu se mě ale zželelo a tak jsem dostala oficiální přízvisko "přítelkyně kruhu" (=další vtipná věc).

Jenže v té době již ti, co v kruhu nebyli (kruh totiž čítá asi 15 lidí) se dozvěděli, že kruh je a chtěli tam též. Kruh si totiž mezi sebou rozděluje různé otázky a pomáhá si sdílením informací (tedy plní svou funkci) a mimokruhákům se nelíbí, že nejsou zapojeni. A tak je náš obor v myslích nekruháků rozdělen na dva tábory: kruháci a nekruháci. Kruháci to nějak neřeší, ale ti, co tam nejsou ano. A já jelikož jsem někde uprostřed nemlžu dát nekruhákům najevo, že jsem uprostřed, protože bych se stala jakýmsi přeběhlíkem. (=další vtipná věc)

A poslední vtipná věc je, že kruh si mezi sebou rozdělil státnicové otázky na vypracování (já mám také nějaké). A už mi málem před "nekruháky" ujelo to, že si je takhle dělíme, byl by to totiž trapas a zase by se rozhořela vášnivá diskuse jak je to nefér syslit si to jen pro sebe v kruhu a neposkytnout to ostatním a tak... No a za své zásluhy (vypracování teologické otázky ke státnicím) jsem byla jmenována členem kruhu. A vtipné je, že jsem si nepodala přihlášku na Nmgr k nám na HTF, takže každopádně nenastoupím do jejich prváku a tedy se nebudu dále účastnit vyučování a smysl sdílení přednášek z HTF pro mě bude nanic. Takže jsem se stala členem kruhu tak na pár měsíců (když všechno půjde dobře).

Ale alespoň budu s nimi v kontaktu, že? :)

Kruh je velice vtipná věc, jelikož si dávají tituly. A ne ledajaké tituly- zasloužilý člen, zakládající člen, bakalář kruhu, státnicovač atd ( a ještě k tomu jsou v latině a mají se psát před jmény v kruhové konverzaci) a to je poslední vtipná věc tohoto článku...