čtvrtek 28. července 2011

CodeMode!


Co? Letní Code:Mode!
Kde? Odehrává se to na Smíchovském nábřeží, nejblíže je asi zastávka Na Knížecí, Anděl nebo Zborovská
Více info na: http://codemode.cz/
Tak hurá!
Byla jsem tam. Dokonce dvakrát.
Jednou ve čtvrtek, tedy ten de, co to všechno začalo, a potom dnes (sobota). V ten čtvrtek to bylo o něco lepší, už kvůli počasí- dnes prší a ve čt bylo krásně. Také kvůli tomu, tam již dnes nebylo ani tolik lidí a ani vystavovatelů. Jen část z vystavovatelů, asi ta alkoholem opojenější, zůstala a popíjela nadále v naději, že třeba přestane pršet a snažila se něco ještě prodat.
Naopak ve čtvrtek to na Code:Mode žilo. Lidi proudili, fotili se na polaroid a něco možná i kupovali. Já sama jsem vyhlížela něco pro kamarádku Maki, vybrala jsem jeden "náhrdelník", ale (naštěstí) jsem ho nekoupila. A Maki mi potom řekla, že již pro ni má knížku, tak jsem byla ráda, že jsem ho nekoupila.¨
Za to jsem si dneska udělala tři placky (jedna stála deset korun)- jednu s čápem, druhou s U2 a tu třetí barevnou. A koupila jsem Maki náušnice, tak snad se jí budou líbit.

Jinak celý Code:Mode se mi moc líbil. K mému překvapení tam bylo opravdu hodně vystavovatelů s opravdu hezkými věcičkami. Některé byly velmi potrhlé, jiné velice seriózní. Mezi ty potrhlé bych zařadila třeba Minimone (www.minimon.cz), ale některé jejich věci prý teď hodně "frčí" :) ale popravdě, pověsit si na krk nápis kunda nebo si na uši dát náušnice s hovínkem a na tričku mít kakajícího psa? Ale originální jsou, to se jim musí nechat. :)
Mě se ale nejvíce líbil obchod MySquare, kde jsem Maki koupila ty náušnice a jednou jsem tam koupila dárek (taky náušnice) jedné mé spolužačce z htf. Mají opravdu hezké náušnice a ostatní věci, jsou to placky, takové jaké jsem si sama vyrobila (ale to bylo u jiného stánku) různých velikostí a tvarů a jsou to náušnice, brože, náhrdelníky no co si kdo vzpomene.
Také se mi velice líbily náušnice ze zátek od piva, ty jsem si chtěla koupit pro sebe, ale ten stánek už tam dneska bohužel nebyl. Snad se mi ho podaří vyzkoumat z mapky a najít jejich web a potom snad i krámek.
Byla tam i spousta stánků s oblečením, ale jejich ceny byly mimo mé finanční možnosti. Daly se tam najít velice pěkné kousky všech střihů, druhů, barev i zaměření. Mě se nejvíce líbily mikiny, ale nemám momentálně žádné peníze na kupování oblečení. Pro ty, kteří mají peníze doporučuji si projít webové stránky vystavovatelů z Code:Mode a následně prolézt jejich krámky a úžasný úlovek nikoho nemine. :)

čtvrtek 21. července 2011

Harry Potter a relikvie smrti 2. část

Včera (20.7. 2011) jsem byla v kině CineStar na posledním díle dlouholeté ságy o Harry Potterovi. Pokud jste někdo ten film ještě neviděli, raději si to dál nečtěte, jinak si zkazíte překvapení.
A ten, kdo nečetl knihu nebo alespoň neviděl předešlé díly v kině tak ať na to do kina nechodí. Nejdřív si přečtěte knihy, podívejte se na filmy a potom hurá! Dříve, ale nikoli :)
Nebudu tady popisovat o čem film je, protože to si všichni přečtete v knížce. ( A to určitě udělejte). Pokusím nastínit několik věcí, které mě zaujaly a to jak negativně tak i pozitivně.

Začnu kinem. nechápu proč tento film v originálním znění s titulky dávají pouze v jednom kině. Vždyť Harry má růst se svými čtenáři, takže jeho čtenářům má být jako jemu a tedy kolem řekněme 18. A neříkejte mi, že v 18 letech po všech těch školních rocích angličtiny si nemůžete dovolit jít na film v angličtině. Vždyť je hrozné, jak herci mluví a pusa se jim hýbe do anglických slov, ale dabing jim tam vloží jiné-naprosto nepasující do artikulace herce. Chápu, že pro malé děti, sice to pro ně moc není obsahem, ale budiž. Tak jsem ráda, že alespoň Cinestar mělo v originálním znění.

Na samotný film jsem se velice těšila. Ale na druhou stranu mě hrozně mrzelo, když dopsala knihu a vyšel tedy poslední díl a teď poslední film. Příběh malého čaroděje ve světě mudlů a jeho boj s Vy-víte-kým byla taková hezká pohádka. Ale zase je fakt, že jsem ráda, že to utla jedním koncem, a tedy že se to nebude nadále prodlužovat a to ani kniha a ani film.
Mám několik připomínek. Jsou tak, jak jsem si na ně vzpomněla a ne jak jsou chronologicky ve filmu.
Nádraží King´s Cross a jeho nástupiště 9 a 3/4. To je kapitola sama pro sebe, minulý rok při svém několikadenním pobytu v Londýně jsem toto nádraží navštívila a můj objev mě velice překvapil. Zjistila jsem, že se ve filmu nástupiště 9 a 3/4 nachází mezi nástupišti 8 a 9, ale logicky by mělo být mezi 9 a 10. Ale to nejde z důvodu oddělení stěnou se sloupy, takže by to nevypadalo tak efektně. A též jsem zjistila, že je v této stěně ze strany od nástupiště č. 10 přibližně uprostřed takový výklenek. Nevím k čemu sloužil dříve, ale teď se tam fotí turisté, protože je ( a skutečně polohově má být) nástupiště 9 a 3/4. Avšak nenatáčelo se tam. Ale to jim nemám za zlé, spíše je to taková zajímavá připomínka...
Další mou připomínkou je ten závěr. Paní Rowling napsala i tu část po závěru (to po 19 letech) i do knihy takže žádný div, že se to objevilo i ve filmu. Ale herci jsou tam stejní, jako celou dobu a namaskovaní jsou fakt děsivě. Neříkám, že to byl jednoduchý úkol namaskovat je, aby vypadali o skoro dvacet let starší. Inspirovali se tím, jak to udělali v Podivuhodném příběhu Benjamina Buttona (kde hrdina, na rozdíl od normálních lidí, mládne), jenže tam to dokázali mnohem lépe... Tady Harry, Ginny, MAlfoy, Hermiona a Ron vypadali opravdu komicky....

Než jsem šla do kina četla jsem na idnes nějakou recenzi od nenovináře. Byla docela zajímavá a v některých bodech s ní souhlasím. Jako třeba v chybějících emocích. V bitvě o Bradavice jakoby to nebyl jeden z hlavních bodů filmu. Vždyť to k tomu celé tak nějak směřovalo. V knize z toho emoce skoro kapou (odvaha bojovat, smutek, vztek,...) ale zde se tomu příliš nevěnují. Dávají hlavní pozornost Harrymu, což není špatné, ale podle mě to není jen o něm. On celou bitvu sice nakonec vyhraje, ale bez svých přátel a celých Bradavic (mimo koleje Zmijozelu, kterou velice vtipně pošle McGonagall pošle do sklepení) by to jistě nezvládl. I to, jak když Voldemort odvlá své bojovníky a na hradě se sbírají ranění a mrtví Harry kolem nich jen tak projde. Moc se tomu nevěnují, jen si Ron pobrečí nad bratrovou smrtí...
Ještě k této bitvě, hrozně moc se mi líbili kamenní rytíři, které McGonagall povolala ochraňovat hrad. I to, jak dodala, že vždycky toužila po tom to zaklínadlo použít. Jak tito rytíři pochodovali bylo velice hezké. I to, jak se profesoři (a studenti) spojí a vytvářejí štít z ochranných kouzel nad celým hradem, aby Harrymu dali dostatek času je taky velice hezké. Také se mi velice líbila scéna, jak se Neville směje lapkům, které nepustí štít z ochranných kouzel a to, jak poté co se štít zhroutí musí utíkat. Ale to jak se na poslední chvilku zachytí kousku trámu a nespadne někam hluboko už zavání americkým filmem.
Další má připomínka se týká vlastní smrti lorda Voldemorta. Harry se nechá zabít a pak tedy obživne, přibližně jako v knize, to ano. Potom zničí jeho hada Naginiho, vlastně nevím kdo ho zabije v knize, ale ve filmu je to Neville (který jako zázrakem už není takové nemehlo jako dříve). A Voldemort cítí, že se zbavil posledního viteálu a ve filmu je to to, co ho zabije. Nebo to tak alespoň vypadá. Měla jsem ale pocit, že v knize ho musí Harry (nebo někdo) zabít smrtelnou kletbou. A to jak se Voldemort rozletí na kousky nevím, příjde mi to přehnané.
Co se mi ale na Voldemortovi líbí, to jak je na první pohled odpudivý a záporák. To je takové pohádkové.
Co je zajímavé je to, že se změnila myslánka v pracovně ředitele. Nebo jsem o tom alespoň přesvědčená. Měla jsem pocit, že v minulých dílech je to jen taková mystička, ale tady je to takové veliké blíštivé létající UFO. Ale zpětně si už nejsem tak jistá o tom, jaká myslánka se objevila jindy. Může se totiž stát, že při čtení jsem si ji představila jako obyčejnou mystičku a tak to teď porovnávám (neúmyslně) s ní, Co se ale neupře je to, že je to dost divná nádoba. To jak si sama vyletí ze skříně mi přišlo divné. Teď mě vlastně napadá, že ui kdyby se lišily není to tak závažný problém, protože to lze celkem realisticky odůvodnit tak, že toto je myslánka Snapea a tamto byla Brumbálova.

Při poslední bitvě mi pak vrtalo hlavu, na čí straně jsou vlastně pavouci. Jsou to potomci toho prapůvodního Aragoga, který byl Hagridův a jeho i poslouchal. A jeho potomci zase poslouchali jeho. Ale mě se zdálo, že tam byli spíše provoldemortí. Ikdyž vlastně nevím, protože se tam více objevili jen v jediné scéně, kde je pak zastihne elektrický proud (nebo tak něco). Takže nevím. Ptám se tedy, na čí straně jsou pavouci?

No a americké chvilky. Kniha je anglická ale film je v některých momentech naprosto americký. Jako třeba, kdy se Neville jakoby zázrakem zachrání nebo to, jak "musí najít Lenku před rozbřeskem, a říct jí, že ji miluje, protože pak už nemusí mít možnost" a ten jeho proslov skoro na konci. To mi nepřišlo příliš anglické ale přímo jako z amerických dojáků, už jen stačilo aby se tam objevilo nějaké dítě a svatby. Vlastně okolo Nevilla bylo hodně "amerických momentů". Další takový je, když Hermiona zničí viteál (je to v knize ona?) a z něj jakoby vytryskne duch Voldemorta (což v jiných dílech není, tam vytryskne před zničením a snaží se jej odvrátit tady až po něm) a pošle na ni a Rona "vodní tsunami". Poté co je oba smočí a rozbije se o sklepení otočí se ti dva (Ron s Hermionou) k sobě a políbí se. Zase strašně patetické a v knize to myslím není. (a jestli je, tak to je pro mě velikým zklamáním)

No a třeba to, jak se Harry zmíní Lupinovi o tom, co chudáček jejich dítě? Nikde předtím tam není zmíněno, že Tonksová čeká dítě...
A o relikviích smrti se zmiňují naprosto okrajově a ten kdo nečetl knihu ani neví, že Harry jednu nosí neustále u sebe- je majitelem neviditelného pláště, který dostal třetí bratr. Dokonce je, jeho potomkem.

Ale když se to vezme kolem a kolem jsem velice ráda že jsem to viděla. A při nějaké příležitosti si ráda pustím v domácím pohodlí znovu tento film (mimo epilog, ten už znova fakt nechci).
Ale mnohem raději si znovu a znovu budu číst celou ságu o Harrym Potterovi, chlapci který přežil. A možná to zkusím i v angličtině :)

neděle 3. července 2011

Vinnetou

Včera (2.7. 2011) jsem po hrozně dlouhé době zase viděla film Vinnetou. Jako malá jsem se na něj dívala velice ráda, úplně si pamatuju, jak jsme s Míšou seděli každý v jednom z našich šedivých křesel, zakryti dekou se sloníky a koukali na Vinnetoua a jeho pokrevního bratra Old Shatterhanda.
Pamatuju si, jak jsme obdivovali tamější krajinu, až později jsem zjistila, že na filmovém plátně není krajina americká ale jsou to Plitvická jezera v Chorvatsku.
Uchvacovala mě odvaha indiánů, jejich relativně "spravedlivé" zákony (u Apačů je souzen stejně ten, kdo křivdu udělal jako ten, kdo jí nezabránil) a jejich láska k soukmenovcům a k přírodě.
Nezapomenu na Nšo-či, která se tak lehce zamilovala do tehdy ještě zajatce Old Shatterhanda a neváhala kvůli němu jet pro jeho bundu, aby dokázala jeho pravdomluvnost. Také na to, že byla ochotna se vzdát celého kulturního dědictví Apačů a jet do "města bílých tváří", aby tam studovala. Bohužel jí to však padouch nedovolil a ona tak společně se svým otcem, velikým náčelníkem, umírá.
Nezapomenu na to, jak jsem v posledním díle brečela a brečela když to s Vinnetouem nedopadne dobře. Doufala jsem, že ho Velký Mannitou zachrání i přes to, že střelné zranění, které Vinnetou utrpěl, vypadalo smrtelně.

Příští týden dávají znovu zfilmovanou knihu Karla Maye a já se, pokud budu mít tu možnost, budu velmi ráda dívat. Protože to jsou filmy, které jsem jako malá měla ráda a naivita ve mě se mě při nich snaží přesvědčit, že to podobně může fungovat i v dnešním světě. Že i zde zvítězí dobro (Vinnetou a Old Shatterhand) nad všemi možnými podobami zla a padouchy.

pátek 1. července 2011

Zamyšlení nad válkou s babičkou...

Před pár dny jsem navštívila svoji babičku. A nějak mezi řečí, už vlastně ani nevím jak jsme se k tomu dostaly, jsme začaly mluvit o druh světové válce.
A protože moje babička je Hitlerův "oblíbený" ročník, je narozena roku 1922, zažila válku již dostatečně vyzrálá, že si ji pamatuje.

Vyprávěla mi, jak si vybavuje naše "osvobození bratry Sověty". Hlavně to, jak ji a její podobně starou sestřenici její tatínek v domě zabarykádoval v jedné z místností a zakryl dveře skříní, aby je uchránil před Sověty. Oni totiž vítězně chodili Jihlavou, tam tehdy babička bydlela, a drancovali a znásilňovali všechny ženy nehledě na národnost. Ať to byly Němky nebo Češky byly pro ně potencionální matky jejich bastardů. Zamykal je tam, aby je tomu všemu uchránil, nejednou prý přišli do jejich baráku. Naštěstí je však nenašly. Ale i tak babička nechtěla vystavovat svou rodinu nebezpečí a nechtěla se již schovávat v zadní místnosti, chodila tedy přespávat do nemocnice. Tam sice Sověti chodili, báli se ale aby nechytli nějakou nemoc a tak ženy nechávaly být.
Také mi vyprávěla, jak pomáhali těhotné Němce, co bydlela ve vedlejším baráku. Vylomili několik latěk v plotě, aby mohla prolézt a schovat se v jejich zahradním altánku.
Také to, že její tatínek přes svoje konexe zařídil, že jim nesebrali rádio a nezabránili jim tak poslouchat cizí zprávy o průběhu války. Ostatním prý nějak mechanicky bránili je poslouchat. Babičky maminka společně se svou maminkou prý poslouchaly a když jednou jejich sousedka, která sympatizovala s Němci vyhlašovala něco o krásném vítězství Němců u Stalingradu, rozhodly se jednat. Večer k ní prý zašly a začaly jí vyprávět o tom, jak to doopravdy je. Nevadilo ji, že se tím ocitaly v nebezpečí nejen ony, ale celá rodina a ten pán, co je nezbavil rádia. Stačilo aby tam byl nějaký udavač, nebo aby tato proněmka mluvila s někým dalším a mohlo to dopadnout špatně. Ale nedopadlo, paní mlčela...

Také jsme s babičkou mluvily o tom, jak je vlastně "jednoduché" vydat rozkaz někoho zabít. Není to takové jako ho zabít tváří v tvář, na to je potřeba spousta odvahy. Ale na rozkaz není potřeba skoro nic, jen někdo kdo jej vykoná. Z tohoto pohledu byl vlastně Hitler hrozný zbabělec, protože sám (pokud vím) nikoho nezabil. To ovšem nemírní jeho vinu, vydat rozkaz o usmrcení někoho je stejně podlé jako ho zabít sám.
Neznamená to, že by měl však "patent na vinu", tedy že by zavinil všechnu tu zkázu druhé světové války. Nebyl to žádný svatoušek, ale rozhodně nenese veškerou vinu za zvěrstva napáchaná. Vinu samozřejmě nese a ne malou, ale nenese ji sám. Všichni armádní důstojníci a veřejní činitelé, kteří se nechali zblbnout vidinou velkoněmectví a veliké říše, kde budou mít své místo na piedestálu. Vinu nese i "obyčejný" Německý lid, byl to totiž on, kdo dopomohl Hitlerovi ke kancléřství. Kdyby se nestal kancléřem, ale zůstal trestancem s hrstkou posluchačů vše by bylo jinak. Vinu nesou také Angličtí a Francouzští appeacementi, kteří rozhodli o "mírovém" vydání území malého státu uprostřed Evropy na uspokojení tužeb Hitlera. Jen aby se vyhnuli nevyhnutelému, tedy válce. Protože kdyby nás nevydali a zaťali Hitlerovi tipec v počátku nebylo by tolik mrtvých, tolik drancování a nebylo by ani poválečné rozdělování Evropy a z toho plynoucí potíže. Vinu možná nese vlastně celý tehdejší svět.
Po první válce bylo spoustu nespokojených hlasů, nikdo se nemohl s nikým dohodnout a všichni se starali jen o sebe samé. Neřešili přemrštěnost reparací pro Německo a ostatní. A nedrželi mírové smlouvy, nekontrolovali dostatečně zbrojení, ale jen svoje pakování. Neříkám, že se neměli starat o blaho svých občanů, protože to měli. Po první válce byl svět zdecimován a hlavně v šoku ze všech těch novinek. Nové státy, zbraně a možnosti.
Fascinuje mě také osud Itálie. Je to svým způsobem takový podrazák. Vždycky chce být na straně vítězů, to je pochopitelné to chceme všichni. Ale není správné zapáleně bojovat pro něco co potom při známkách prohry kvapem opustíme abychom se přidali na opačnou stranu. Jak se potom na ně může někdo spolehnout? Jste s těmi prvními nebo těmi druhými? A jste si tím jisti, nebo zase přeběhnete zpět? Takhle se Itálie zachovala při obou válkách. Vždy začínala po boku Němců atd.("vyvolávačů" války a nepokojů) a skončila po boku Anglie atd. (po boku urovnávatelů válek a nepokojů). Ale asi to tak mají v povaze. Prostě to potřebují...
Podobné ikyž trochu jiné to bylo s Rusáky. V první válce odstoupili od válčení kvůli občanské válce a nepokojům uvnitř státu- bolševické revoluci. Dalo by se asi spekulovat jestli neodstoupili, protože si mysleli, že by prohráli. Ale v té druhé válce nejdříve paktovali s Němci a rozdělili si s nimi Polsko ještě před jeho faktickým napadením. A potom obrátili na druhou stranu, ano Hitlerova vojska na Rusko útočili, ale Stalin (pokud si to dobře pamatuji z dějepisu) nikdy nepočítal s tím, že by po boku Němců zůstali napořád. Počítal s tím, že přejde na druhou stranu, aby si mohl s druhou stranou rozdělit i zbytek území a dostat tak další území k již tak veliké (a těžko a špatně spravovatelné) říši.

Ale celý svět k válkám směřoval, jak k té první tak k té druhé. Doufejme, že jsme se poučili. Doufejme, že už víme, že extremistické ideje nic neřeší a že svalovat vinu na jiné a nepřiznat si tu svou není správné. Ani to, myslet si, že jsme nadlidi a ti, co vedle nás žijí již po generace a liší se tím, kde se modlí jsou o něco méně. Nejsou a dokonce jsou možná o něco více, protože pokud nás napadají takové myšlenky jsme pitomci zabednění!