Přijímačky

Včera a vlastně i předtím jsem jako brigádu rozdávala letáky pro jednu jazykovku, která nabízí i pomaturitní studium a večerní kurzy pro veřejnost.

Bylo mi jich docela líto, bylo to takové pesimisticky vypadající když jim předem dáváte leták na pomaturitní studium. Tak jim vlastně rovnou říkáte, že se nedostanou. Jedna slečna mi dokonce "vynadala"- vyčetla mi to... A já jsem byla ráda, že už více jak dva roky to mám za sebou. Ale za rok mě to čeká znovu...

Stála jsem tam a koukala na ty jejich vyjevené, ustrašené obličejíky a uvnitř byla ráda, že jsem tam jen na brigádu a ne na přijímačky. Ale při jejich pozorování mě zarazilo hned několik věcí.

První- rodiče. Část potenciálních vysokoškoláků si sebou na přijímačky přivedli rodiče. Některé rodiče "jenom" přivedli před dveře budovy, jiné dovedli až ke dveřím a s tím zbytkem snad psali i ten test :) Byla jsem přesvědčená, že to jsou již dospělí lidé a ne děti, co jdou do první třídy a rodiče s nimi musí chodit úplně všude. Ale očividně jsem se spletla.

Nejhorší bylo, že to nebyly jen výjimky, ale taková polovina, možná 60% procent. A to je zarážející. Pochopím, když rodiče doprovází žáčka tak do přijímaček na víceleté gymnázium (dobře, možná i na čtyřletou střední), ale na vysokou? To s ním budou chodit celý život?

A to o mě někdo tvrdí, že jsem příliš fixovaná na svou rodinu! Se mnou na přijímačky nikdo nešel...

Druhá s první dost související- fotografování. ANO, asi dvě rodiny si fotili svou dcerku/synáčka, jak jde na přijímačky. To už byl vrchol! Jak tohle můžou udělat? To už je snad horší než to, jak nás můj táta fotí snad v každé restauraci, kterou kdy navštívíme. Focení patří k mnohem menším dětem, nikoli k potenciálním vysokoškolákům. Chápu první třída, ale v tomhle věku?

Třetí- věk. Tedy spíše na kolik vypadají. U některých bych netipla ani patnáct a naopak u jiných bych to tipla na třicet. Jo vím, sama nevypadám na to, že mi má být tolik kolik mi je (a vlastně za pár dní bude), ale spíš mi jde o tu věkovou nevyrovnanost. Sama s tím mám zkušenosti- u nás na oboru jsem skoro nejmladší a nejstarší je tam na univerzitě třetího věku. No dobrá, to se nepočítá, ale většina mých spolužaček (protože kluků máme pár) je průměrně o půl roku/rok starší než já. Nevadí to, jen je to zvláštní...